Czech-out time - Je na čase s Čechy skončit
V Britských listech vyšly i mnohé jiné hospodářské analýzy ČR. Upozorňuji např. na tuto analýzu britského ekonoma Martina Myanta, Myantovo vyjádření ke Klausovu Balíčku opatření je v tomto čísle BL.
Analýzy situace českého hospodářství z britského deníku Financial Times najdete prostřednictvím vyhledávání na titulní straně Neviditelného psa, zvolíte-li Britské listy a zadáte-li heslo "Financial Times".
Analýza Václava Žáka o české privatizaci je v Britských listech z 29. 7. (první část) a 8. 8.(druhá část), jiná závažná kritická analýza, od londýnského ekonoma Františka Nepila je zde.
Czech-out time - Je na čase s Čechy skončit
Juliette Rossant
Forbes Magazine, 25. srpna 1997
str. 156- 157
Výraz "vznikající trhy" zní nádherně, vyvolává to dojem explozívního růstu. Avšak exploze jsou nebezpečné.
Investoři, kteří touží vydělat majlant, zaznamenali nedávno na vznikajících trzích fantastická čísla. Ruský trh stoupl loni o 166 procent. Maďarský o 53 procent.
Než se ale na tyto trhy vrhnete, vyslechněte varovný příběh České republiky, donedávna zářícího světla v přítmí bývalého komunistického bloku.
"Ryba je shnilá celá, od hlavy až dolů," konstatuje Pierre Daviron, portfoliový manažer fondu České republiky z firmy Oppenheimer and Co. Spoluředitelka Elisa Mazenová k tomu dodává: "Hledáme jediný důvod, proč bychom měli v této zemi zůstat. Zatím jsme ho nenašli."
Za minulý rok poklesla čistá hodnota aktiv tohoto fondu o 0,7 procent. Výsledky fondu by byly daleko horší, kdyby jeho správci nezačali předvídat, co se stane. V dubnu přešli na obrannou strategii a zachovali si jen 50 procent aktiv fondu v českých akciích, snížili to z 85 procent českých akcií, které vlastnili ještě v loňském roce. Pokud fond bude pokračovat se svou defenzívní strategií, je možné, že se úplně zbaví českých akcií, aniž by předem požadoval souhlas akcionářů. "Začali jsme s 1700 podniky (kótovanými na pražské burze) a nyní je jich méně než dvacet, o nichž stojí zato vůbec uvažovat, že by se do nich dalo investovat," říká Daviron.
V roce 1990, kdy se satelity bývalého sovětského bloku osvobodily, Česká republika učinila správné kroky. Rychle přijala ústavu, občanský a trestní zákoník, politiku volných tržních vztahů a hromadný privatizační program.
Oppenheimer založil svůj český fond v říjnu 1994, v době obrovského optimismu, a získal pro něj investice ve výši 60,5 miliónu dolarů.
Na jaře 1995 si začal Daviron, který je ředitele fondu od jeho vzniku, všímat, že česká vláda postupně zařazuje zpátečku. Začalo to se zvýšením státních výdajů v předvolebním období, které nařídil premiér Václav Klaus. "Klaus začal říkat, že je hospodářská transformace ukončena, namlouval si, že už udělali všechno, co bylo nutné udělat," říká Daviron.
Ve skutečnosti se však stalo to, že životně důležité rysy hospodářské transformace se nepovedly. Byly sice přijaty určité zákony, ale nevznikla žádná struktura pro to, aby mohla fungovat justice nebo jak se vypořádat s bankroty. Program kupónové privatizace, který zesoukromnil státní podniky, začal dobře a skončil špatně. Rozhodující akcie a vliv nad podniky přešel do rukou investičních fondů, které řídí lidé, jimž jde daleko lépe odčerpávání peněz pro ně samotné než investice pro hospodářský růst.
"Populace žila čtyřicet let s komunistickým příslovím, 'Kdo nekrade, okrádá rodinu'," říká Daviron smutně. Jen jeden příklad: ředitelé strojírenské firmy První brněnská strojírna ukradli aktiva této firmy a přesunuli je do jiných firem, jejichž akcie vlastní.
Oněch několik málo firem, které vlastní Fond České republiky, nejsou zrovna dramatické výhodné koupě. ČKD Praha (objem prodeje v roce 1996 dosáhl 406 miliónů dolarů) vyrábí tramvaje, dieselové motory a lokomotivy. Čelí množství konkurence od větších podniků, jako je Siemens a General Electric. ČKD se prodává na české burze za třináctinásobek očekávaných příjmů za rok 1997. Průměrně se podniky na pražské burze prodávají za sedmnáctinásobek očekávaných příjmů. To je hodně vysoký koeficient, v zemi, která ještě nezískala skutečně kapitalistické zvyklosti.
Fond České republiky přesunuje své investice do akcií v Polsku, v Maďarsku a v Rakousku, ale ne v Rusku.
Proč ne v Rusku? "Titéž lidé, kteří vykrádají podniky v Praze, to dělají v Moskvě," konstatuje Daviron. " Investoři nemají tušení, co je čeká.
Díváme-li se deset let do budoucnosti, Česká republika vypadá slibně. Časem udělá česká vláda, co je zapotřebí. Ale přejít od nynější situace k situace, kdy věci budou fungovat řádně, bude bolestné a nebezpečné.
Ponaučení: Neinvestujte do vznikajících trhů, pokud nejste připraveni zažít děsivé neúspěchy. Vyberte si fond, který je široce diversifikován mezi mnoha trhy, má dobrou pověst, že funguje spolehlivě už alespoň tři roky a neúčtuje příliš horentní správní a výdajové poplatky.
