úterý 16. září

O B S A H

Česká média:

  • Česká televize, Klub Netopýr, 9.9.1997: Co není v novinách (doslovný přepis hodinové televizní diskuse, 2. část)
  • TV Nova: Jak to bude s daněmi aneb Příspěvek českému lidu (Milan Šmíd) Česká politika:
  • Analýza ODS: Komu věřit? Mackovi nebo Klausovi? (Jan Vincent) České podnikání a etika:
  • Etika a monopoly: SPT Telecom (Jiří Laburda) Zahraniční vztahy:
  • Rušení českých zastupitelských úřadů a Češi v zahraničí (Jiřina Fuchsová) Česká kultura na internetu:
  • Je Neviditelný pes kýč? (František Nosterský, Tomáš Pecina)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Je Neviditelný pes kýč?

    František Nosterský

    Vážený pane Pecino,

    Váš příspěvek v BL (reakce p.Fraňkův komentář k TV Nova) ve mně vyvolává jisté rozpaky. Je správné považovat Neviditelného psa za mediální kýč?

    Domnívám se, že Pes není typicky zpravodajský deník a nesnaží se jím být. Přesto, že v něm najdete zajímavé příspěvky a často jedinečné dokumenty a názory dopisovatelů. Nepřestanete přece číst noviny, protože teď čtete na Internetu Psa. Filosofii Psa vystihuje jeho motto. NP neatakuje emoce. Je půvabný svým nadhledem, tolerancí a skvělým humorem (jak správně pan Čulík podotkl). Ty psí příběhy sepsané do knížky jsou přece báječné počtení. Napsat knihu při které se čtenáři hlasitě smějí a nejsou při tom blbci je set sakra těžké. Ano, vzniká snad jistý pocit pospolitosti.

    Pospolitosti lidí, kteří mají rádi právě nadhled, toleranci a legraci. Je to také tím, že jimi není moc přecpáno. Ale to jsou devizy na opačném konci hodnot, než nabízí TV Nova.

    Přiznám se, že ve věci kýčů se už tři roky chystám zakoupit toho nejpravějšího trpajzlíka s nejčervenější čepicí a postavit si ho do trávníku u domu. Tímto slavnostně prohlašuji před svědky, že ho zjara koupím.

    Pane Pecino, nejste Vy tak trochu, jak říkávala moje nebožka stařenka, "studený čumák"?

    Srdečně zdraví

    František Nosterský, čtenář Psa a začínající sběratel kýčů


    Kýč a humor aneb Je Neviditelný pes umění?

    Pan Čulík tvrdí, že přítomnost humoru automaticky neutralizuje kýčovitost určitého uměleckého útvaru. To je, jak by řekl matematik, silné tvrzení a musím se přiznat, že si jeho platností nejsem vůbec jist.

    Předně bychom si měli uvědomit, že jeden a týž gag -- ať ve filmu, na televizní obrazovce nebo v psaném textu -- působí na jednoho diváka nebo čtenáře jako osvěžení, v jiném navozuje pocit trapnosti.

    Pevně věřím v osvěžující až očistné působení Televizních novin, v jejichž závěru moderátorka Novy ustřihla svému kolegovi kravatu, na některé diváky, stejně jako nepochybuji, že pro skalního příznivce Bartova není větší rozkoše, než spatřit znovu ve svém browseru ona kouzelně rafinovaná slůvka jako "fšichni" nebo "v prdely." Na mě ovšem -- prominete-li -- působí obojí jako banální, křečovitá trapnost (mimochodem, označovat Neffův jazyk za experimentátorský považuji za urážku všech skutečných experimentátorů jazyka, od Vladislava Vančury po Christiana Morgensterna).

    Dále je třeba položit si otázku, jestli prvek humoru, a to i humoru kvalitního, tříděného, nepokleslého a zaručeně intelektuálně fundovaného, dokáže zbavit umělecké dílo stigmatu emocionálního vydírání (=kýče).

    Ani tady si nejsem jist. Jistá televizní režisérka natočila v 70. a 80. letech sérii tzv. rodinných komedií (Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak poslat tatínka do polepšovny, S tebou mě baví svět atd.). Přes velkou dávku filmařské profesionality, kvalitní herecké výkony a dovedně napsaný scénář na nás dnes tyto filmy působí přibližně stejně jako předválečné komedie s Antonií Nedošínskou -- povrchnost, podbízivost a faleš zastíní v konečném efektu všechny jejich kladné stránky. Zvláštní kapitolou v dějinách českého kýče -- a zcela jistě a point in case -- jsou pak televizní seriály Jaroslava Dietla.

    Přikláním se proto k názoru, že profesionální dovednost, s níž je určité dílo vytvořeno (a Neffova dílka jsou po stránce kvality skutečně lepší než křečovité vtipkování Jurinové a Poulíčka), s kýčovitostí toho díla prakticky nekoreluje.

    Vím, že riskuji nelibý zájem ze strany početných Neffových příznivců, ale znovu volám: A přece je to kýč!

    Tomáš Pecina

    P.S.: Pan Čulík mi křivdí, jestliže si myslí, že chci svými příspěvky testovat meze jeho liberalismu. Jistě si sám velmi dobře uvědomuje, že internetové noviny, poskytující svým přispěvatelům a příznivcům absolutní ochranu před kritikou (jak to nedávno demonstroval Ondřej Neff, když odmítl zveřejnit text kritický vůči jeho příteli Ivanu Gabalovi), postupem času ztrácejí kvalitu a intelektuálně stagnují. Jen hloupí králové popravují posly špatných zpráv.

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|