Vážený pane Kellere,
nebyl jsem Vámi sice osloven, ale přesto mi dovolte, abych na Váš útok také reagoval. V mnohém totiž pramení (s dovolením) z Vaší neznalosti české mediální legislativy, programového profilu evropských veřejnoprávních televizí, programové strategie České televize, její vnitřní struktury a jejích kontrolních mechanismů. Nevyhnutelně se musím domnívat, že nejste seznámen ani s veřejně dostupnými dokumenty, které o sobě Česká televize pravidelně vydává a jimiž informuje občany České republiky a především plátce televizních poplatků o svém vysílání, výrobě i hospodaření. Zřejmě se však v této oblasti dopouštíme stále ještě nějakých chyb, v jejichž důsledku nemáte k těmto informacím snadný přístup; pokusím se to alespoň pro Vás (a pro ostatní čtenáře Britských listů) částečně napravit. Musím předeslat, že Česká televize je zhruba z 80% financována z veřejných prostředků a proto cítí povinnost všemi dostupnými cestami o své činnosti a hospodaření veřejnost informovat.
Chválíte ČT 2 a současně píšete: “Programové složení vysílání ČT 1 je občas velmi těžko rozeznatelné od Novy (nebýt loga)". Problém je v tom, že ČT 1 a ČT 2 jsou komplementární vysílací okruhy jednoho vysílatele, řízené jedním programovým ředitelem a koncipované tak, aby pokud možno v každém okamžiku nabízely současně výrazně odlišné pořady pro různé cílové skupiny. Mimochodem: dokumenty, které vytvářejí nezaměnitelnou tvář ČT 2 a staly se v úterý a ve čtvrtek ve 20:00 konstantami programové nabídky tohoto okruhu, opakujeme na ČT 1 vždy o týden později kolem 23:00, abychom je zpřístupnili i těm méně než 10% obyvatel České republiky, kteří dodnes nemají možnost ČT 2 sledovat. Programová nabídka ČT 1 je ovšem i jinak výrazně odlišná od nabídky komerčních stanic. Zahrnuje veškeré pořady pro tělesně a smyslově postižené, které Česká televize vysílá (Klíč, Klíč speciál, Televizní klub neslyšících, TKN speciál, Odpoledne pro všechny) pořady pro seniory (Seniorklub), speciální ekologický magazín Nedej se i pořad, zaměřený na širší otázky ochrany zvířat než by se mohlo zdát z jeho názvu (Chcete mě?). Od komerčních televizí se ČT 1 liší také diváckým komfortem pro neslyšící: většina jejích hlavních pořadů pro děti i pro dospělé je už dnes zcela rutinně opatřována skrytými titulky. K této službě přistoupila Česká televize o dva roky dříve než jí to uložila novela zákona. To jsou rozdíly, které většina diváků prakticky nevnímá, protože jsou podstatné jen pro přesně definované a z hlediska komerčních televizí naprosto nezajímavé cílové skupiny - minority, rozptýlené po celém území České republiky. Právě náklady na jejich mediální obsluhu jsou jedním z hlavních důvodů, proč je Česká televize příjemcem televizních poplatků. Není přímo placenou službou jako např. kabelové nebo kódované satelitní televize, ale je placena na solidárním principu jako třeba zdravotní a sociální pojištění, protože řadu služeb ekonomicky slabým skupinám obyvatel jinou cestou za současného stavu technologií poskytovat nelze. Oddělení rozhlasového a televizního poplatku od státního rozpočtu pak má dvojí význam: zprůhledňuje hospodaření veřejnoprávních institucí, které je dostávají, a především zaručuje jejich nezávislost, která je jedním ze základních atributů demokratického státu.
Mezi programovou nabídkou soukromých televizí a ČT 1 existují také rozdíly viditelnější i pro průměrného diváka. Ten hlavní spočívá v pokrytí dne zpravodajskými relacemi, jichž nyní vysíláme dvanáct denně. Rozsah i tón těchto zpravodajských relací je zřetelně odlišný od zpravodajství komerčních stanic. Podobně je tomu i v oblasti dramatických děl. Píšete: “Stejné stupidní filmy a seriály...". Ve skutečnosti vysílá Česká televize mnohem vyšší procento české televizní a filmové produkce včetně velmi náročných projektů: žádná komerční stanice u nás dosud nevyrobila seriál jakým byly např. Přítelkyně z domu smutku, Bylo nás pět, Saturnin, Prima sezóna, Konec velkých prázdnin, Zdivočelá země a dokonce ani obdobu seriálů O zvířatech a lidech nebo Život na zámku, určených ještě širšímu publiku. Mnohé z nich budou nepochybně vítaným obohacením programové nabídky veřejnoprávní televize i po letech; jsou adaptacemi známých literárních děl a náležejí již dnes k národnímu kulturnímu dědictví. Česká televize vyrábí také kolem čtyřiceti náročných televizních inscenací ročně; vysílá je rovněž v hlavních vysílacích časech na ČT 1. Pořízení jednoho dílu seriálu nebo jedné televizní inscenace stojí dnes přes čtyři milióny Kč - přesto téměř neuplyne týden, aby Česká televize neuváděla v premiéře dramatické dílo z vlastní produkce. Nejde však jen o seriály a inscenace.
Česká televize se v posledních letech stala také nejvýznamnějším filmovým producentem v České republice. Z naší filmové produkce připomínám Ameriku, Andělské oči, Helimadoe, Krávu, Řád, Saturnina (existuje v obou variantách), Anděla milosrdenství, Učitele tance, Fany, Golet v údolí, Indiánské léto, Malostranské humoresky, Zahradu, Ceremoniáře, Eine kleine Jazzmuzik, Bumerang, spíše v zahraničí známý snímek Marian a celosvětově nesmírně úspěšného Kolju - a to jsem jmenoval jen díla, natočená podle významných literárních předloh nebo sama o sobě vynikající uměleckou hodnotou. V oblasti hrané tvorby má tedy Česká televize za pět let od svého vzniku velmi slušnou bilanci, která pro ni navíc - díky tomu, že vysílací práva k těmto dílům vlastní - představuje do budoucna zdroj značných úspor v oblasti nákupu vysílacích práv k filmům a seriálům. Za krátkou dobu své existence se stala hlavním garantem dalšího rozvoje české filmové a televizní tvorby; v oblasti dokumentu nebo kdysi světově proslulé animované tvorby garantem jediným. Také dramaturgie zahraničních filmů a seriálů, které ČT vysílá, je zřetelně odlišná od 80% nabídky komerčních stanic. Proto musím Vaši paušalizující výtku chápat jako velmi nespravedlivou.
“... a co je nejhorší stejné bulvární publicistické programy," dodáváte. Nevím, co je bulvárního např. na cyklu Co je to “doma"?, jak vnímáte výše zmíněné Nedej se, co bulvárního či stupidního shledáváte např. na Křesťanském magazínu - to všechno jsou publicistické pořady, vysílané v premiéře ve velmi dobrých časech na ČT 1. Co pohoršlivého a komerci podobného nacházíte na Kronice české, Hledání ztraceného času nebo Evropě dnes? Nalezl jste ve vysílání soukromých televizních stanic třeba specializovanou publicistiku pro děti, jakou ve vysílání ČT 1 každý týden představují ekologický magazín Ať svět balí malí!, diskusní pořad o citlivých otázkách Tykadlo nebo Návštěva u paní Hudby? Myslíte si opravdu, že třídílný dokument Ano, Masaryk, který nasazujeme v premiéře v září tři týdny po sobě ve středu ve 20:00 hod. na ČT 1 k 60. výročí úmrtí tohoto politika a filosofa, je programový typ, jímž veřejnoprávní televize neregulérně konkuruje soukromým vysílatelům? Píšete: “Pan ředitel Mathé, když mluví o nekomerčních programech (a tím i s malou sledovaností), má vždy na mysli ČT 2". To prostě není pravda. Vnímáme vysílání České televize jako nedílný celek, jako přesně definovatelnou službu veřejnosti a v tomto smyslu o něm její představitelé vždy také hovoří. Tím ovšem neříkám, že Česká televize může rezignovat na úsilí o připoutání pozornosti diváků - divácký zájem je totiž hlavním zdrojem legitimity veřejnoprávní televize. Vašemu srovnání vyhovují pouze dva publicistické pořady ČT, totiž Nadoraz a Černé ovce. Jejich zřetelně podbízivější obdobu nabízí také TV NOVA, ale původem jde o typické veřejnoprávní formáty, které pouze díky specifickému zájmu českých diváků úspěšně vyrábí a vysílá také komerční televize. Nabídka publicistiky České televize je však nesrovnatelně širší a pestřejší.
Mýlíte se i ve svých výpadech proti inzerci na ČT 1. Píšete: “Navíc kumulované reklama. 10-ti minutové reklamní bloky si ani tak Vámi kritizovaná Nova nedovolí. Na ČT 1 jsou po hlavních zprávách zcela běžné". Mohu Vás ujistit, že za celou svou existenci Česká televize (s výjimkou předvolebních kampaní, kde jí to ukládal zákon) desetiminutový reklamní blok nevysílala a vysílat nikdy ani nemohla. Veřejnoprávní televize v České republice smí vysílat maximálně 1% reklamy z celkového vysílacího času denně, nanejvýš však 6 minut v hodině; komerční vysílatelé mají nárok na 10% reklamy z celkové plochy vysílání, nanejvýš však 12 minut v hodině. Nejdelší Vámi kritizovaný blok tedy mohl být dlouhý maximálně 6 minut. V zákoně je také zakotven důvod, kvůli němuž se Česká televize musí uchylovat k delším reklamním blokům, ač je to pro ní z mnoha důvodů nevýhodné. Patrně Vám zůstala utajena skutečnost, že ČT nesmí vkládat reklamu do svých pořadů, což televize soukromé dělat mohou. Pokud tedy v České televizi začíná po Událostech celovečerní film, který mívá zpravidla mezi 90 - 110 minutami (nebo jakýkoli jiný pořad delší než 55 minut), musí ČT vysílat před jeho začátkem ve 20:00 veškerou reklamu, kterou má smluvně zajištěnu; prodat jí ovšem může nanejvýš oněch 6 minut. Komerční televize sice může vysílat inzerce dvojnásobek, ale má možnost jej rozdělit do tří nebo čtyř bloků a tím vzbudit klamný dojem, že vysílá reklamy méně. Jde tedy jen o divácký dojem, který je však velmi nepříjemný pro veřejnoprávní televizi. Mimochodem, dokonce i na Slovensku má veřejnoprávní televize právo na 3% inzerce z celkového vysílacího času denně; česká úprava je jedna z nejpřísnějších v Evropě.
Navrhujete panu Janu Čulíkovi, aby “alespoň stejnou pozornost", jakou věnoval finanční situaci TV NOVA a jejímu propojení na další kapitál, zaměřil i na hospodaření České televize. Také tento Váš návrh vyplývá z naprosté neznalosti věci. Česká televize jako veřejnoprávní instituce podléhá důsledné kontrole. Její účetní uzávěrka každoročně prochází nezávislým auditem; zpráva o jejím hospodaření je součástí výroční zprávy Rady České televize, kterou schvaluje Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Každý rok obsahuje podrobnou zprávu o hospodaření ČT také mnohasetstránková a ve veřejných knihovnách běžně dostupná Ročenka České televize, v níž naleznete veškeré potřebné údaje včetně finanční strategie, stavu zaměstnanců, organizační struktury, podrobné struktury příjmů a výdajů včetně účetní uzávěrky do posledního haléře. Protože však výroba ročenky trvá velmi dlouho (za rok 1996 dosud nevyšla), vydává Česká televize také podstatně štíhlejší anglické i české publikace, které však obsahují veškeré důležité informace o její produkci, vysílání i hospodaření co nejvíce aktualizované; z nejnovějších jsou to brožury Facts and Figures - Czech Television 1995/1996 a Česká televize v roce 1996, které jsou novinářům běžně k dispozici.
Píšete-li, že “Už mnoho novinářů i poslanců komentovalo totální neprůhlednost atd..." a míníte tím hospodaření České televize, jste na omylu. Poslanci i senátoři Parlamentu České republiky v době projednávání zákona č. 135/1997 Sb. dostali od České televize navíc ještě podrobnější rozbory a zprávy o podmínkách a výsledcích hospodaření ČT, na jejichž základě se pak přes masivní mediální kampaň, vedenou TV NOVA a některými deníky, kvalifikovaně rozhodli ve prospěch zvýšení televizního poplatku - poprvé po šesti letech. Sám si však můžete učinit představu o hospodaření ČT, pokud vezmete v úvahu, že televizní poplatek v předchozí výši (mimochodem nejnižší v Evropě) byl stanoven v dubnu 1991 a nestoupl ani o korunu do července 1997. Srovnejte si to, prosím, s nárůstem všech ostatních plateb za energie, nájem, poštovné, telekomunikace, s růstem mezd (a všechna tato zvýšení se projevila i v nákladech ČT). Pokud ani při zhruba 10% inflaci ročně nebyla Česká televize pět let nucena žádat o zvýšení poplatku, byl to jen důsledek velmi přísné finanční disciplíny, neustálého snižování nákladů a počtu zaměstnanců (od 1. ledna 1993 do 31. prosince 1996 o 964 lidí, tj. o 23,1%) a prudkého snižování nevýrobních nákladů i v absolutních číslech; pokud výrobní náklady zůstávaly nominálně zhruba stejné, znamenalo to ve skutečnosti i jejich snížení o 10% ročně. Současné zvýšení poplatku pak ani zdaleka neodpovídá inflaci v uplynulých letech - jinak by už v loňském roce musel televizní poplatek činit 88,60 Kč. I z těchto kusých údajů si tedy můžete učinit poměrně dobrou představu o trendech hospodaření České televize. Ze samotné podstaty veřejnoprávní televize pak vyplývá, že do žádných kapitálových uskupení vstupovat nemůže a její komerční aktivity mají velmi omezený rozsah.
Z toho, co bylo výše řečeno, pak asi snadno pochopíte, proč “novináři ... nechávají bez povšimnutí, když ČT z vybraných příspěvků (v podstatě daní) sponzoruje různé komerční aktivity". Vysvětlení je prosté: Česká televize nic takového nedělá a dělat ani nemůže. Vidíte-li její logo na plakátech kulturních nebo dobročinných akcí, není tam kvůli tomu, že by ČT pořadatelům poskytla jakýkoliv finanční příspěvek, ale jako výraz vděčnosti za to, že bez jakýchkoliv finančních nároků pomáhá propagaci těchto akcí. Podobným způsobem však podporujeme jenom takové aktivity, které jsou mimo veškerou pochybnost ve veřejném zájmu. Berte, prosím, tento výklad jako vysvětlení, o které jste žádal. Chci Vás dále ujistit, že tyto aktivity bude Česká televize podporovat i nadále, ale abychom zabránili možným dohadům o sponzoringu ze strany ČT, nebudeme napříště většině pořadatelů těchto akcí užití loga ČT na plakátech, billboardech a tiskových materiálech povolovat.
Omlouvám se za vysvětlení obšírnější než bývá v kraji zvykem. Snad jste z něj, pane Kellere, pochopil, proč Česká televize nevzbuzuje zdaleka takový zájem novinářů jako TV NOVA. Není to výrazem jejich jednostrannosti a malé profesionality, ale tím, že (jak praví známý bonmot) dobrá zpráva není pro novináře zpráva. Pokud některá instituce funguje alespoň v hrubých rysech tak, jak má (a drobnější i závažnější prohřešky ČT pan Čulík v Britských listech často kritizoval), je pro investigativní žurnalisty víceméně nezajímavá. Věřte mi, že uděláme všechno, co bude v našich silách, aby Česká televize v tomto smyslu takovou i nadále zůstala.
S pozdravem,
Nikolaj Savický,
dramaturg Ředitelství programu ČT
