 |
|
Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listyAdresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
Výrok dne:Je-li ODS konzervativní, tak já jsem trockista.Kníže Schwarzenberk na setkání českých vzdělanců o tomto víkendu v německém Scheinfeldu.
Debata českých intelektuálu v momentě krize
O víkendu se konalo v německém Scheinfeldu, na hradě Schwarzenberku, šesté takzvané "schwarzenberské setkání" českých a slovenských intelektuálů, současných a minulých politiků, novinářů a jiných aktivistů. Tato výroční setkání jsou pokračováním tradice schůzek někdejších disidentských spisovatelů, soustředěných kolem časopisu Obsah.
V německém Scheinfeldu se konají proto, že tam má dr. Vilém Prečan, ředitel pražského Ústavu pro soudobé dějiny, pod záštitou knížete Schwarzenberka nejen svůj byt, ale také rozsáhlé a vynikající Dokumentační středisko české nezávislé literatury, archiv českých samizdatů, jejich západních vydání v češtině a v jiných jazycích a množství unikátních českých časopisů z domova i ze zahraničí za posledních padesát let.
Setkání bylo v mnoha ohledech neobyčejně zajímavé. Sobota 25. října byla víceméně věnována debatě o politické situaci na Slovensku, o níž informovali političtí odpůrci Vladimíra Mečiara - František Mikloško, Peter Zajac, Miroslav Kusý a pak historikové Dušan Kováč a Jozef Jablonický.
V sobotu odpoledne se konala neobyčejně živá diskuse o stavu českého hospodářství, kterou zahájil svou přednáškou dr. Martin Myant ze skotské University of Paisley. V neděli dopoledne se pak hovořilo velmi zajímavě o české politické situaci. Debata byla velmi aktualizována nejnovějším vývojem v ČR, zejména po odstoupení ministra zahraničních věcí Jozefa Zielence. Někteří účastníci, jako například dr. Jiří Pehe, nyní hlavní zahraničně politický poradce Václava Havla, přijeli do Scheinfeldu zčerstva od dramatických jednání, ve spojitosti s abdikací.
Debata o nynější české politické situaci byla obecná, ale nutně byla ovlivněna nejnovějším politickým vývojem. Přinesu postupně všechny významné příspěvky.
V diskusi se ozřejmil hluboký rozdíl mezi tím, jak vnímají vlastní i vnější politickou situaci Slováci (aspoň ti příslušníci slovenské antimečiarovské opozice, kteří byli na scheinfeldském setkání) a jak ji dnes vnímají čeští komentátoři a politologové.
V kostce: doufám, že to není vyjádření žádného národního šovinismu (čtenáři Britských listů vědí, že se k českým postojům často vyjadřuju kriticky) ale české reakce byly zralé, rozrůzněné, pluralitní, objektivní a skeptické.
Jistě: byly výjimky. Je už snad kletbou středoevropské skutečnosti, že politikové, snad zejména středního a staršího věku, si neuvědomují, že mají mluvit stručně a věcně. Mají potřebu otvírat pusu a říkat banality - plýtvají tím drahocenný čas. Tímto přístupem se na shromáždění projevil senátor Luboš Rychetský, který při svých diskusních příspěvcích mluvil většinou zdlouhavě, rozvláčně a banálně. I on však občas řekl něco zajímavého ("V roce 1992 hlasovala Česká republika pro Klause v důsledku strachu z minulosti, Slovensko pro Mečiara v důsledku strachu z budoucnosti. Strach není příliš dobrým vodítkem při politickém rozhodování.")
Vystoupení slovenské opozice, zejména pánů Mikloška, Zajace, Kusého, Kováče a Jablonického, bylo pro mě - i další účastníky zklamáním. Vlastně bylo ovšem instruktivní: jak konstatovala přítomná zpravodajka českého a slovenského vysílání německé stanice Deutsche Welle, bylo možno si potvrdit, že protimečiarovská opozice je neefektivní, kromě antipatií vůči Mečiarovi nemá žádný nosný program a i kdyby nakrásně vyhrála volby, prokáže se u moci jako zřejmě zcela neschopná garnitura a povede to asi posléze opět k Mečiarovu vítězství.
Slovenský tým, který měl přítomné informovat v sobotu dopoledne o situaci na Slovensku, nedokázal říct skoro nic nového. Hlavně jen vyjadřoval svou frustraci z Mečiara. Vystoupení Františka Mikloška se omezovalo na pár bonmotů a historek ze života. Nebyla to věcná analýza. Jeho kolegové nebyli o moc lepší. Na západě by se kvalifikovalo jako urážka obecenstva to, že se slovenští přispěvatelé neobtěžovali předem si svou přednášku formálně připravit a na pódiu improvizovali.
Ale co je ještě daleko závažnější: Vznikl dojem, že slovenští účastníci nejsou příliš dobře schopni operovat s pojmem demokracie a plurality. Všechno se jim smršťuje na odpor vůči Mečiarovi. Používají-li někdy ke svému protimečiarovskému boji poněkud zidealizovaný obraz Václava Klause, nedokázali pochopit kritičnost českých účastníků vůči současným českým politickým poměrům.
Doslova tragickým případem byl v tomto ohledu přítomný Štefan Hríb, čelný komentátor slovenského vysílání Svobodné Evropy. Ten se v pátek večer - v na mě obrátil slovy: "Čulíku: máš rád Thatcherovou? Anebo jsi levičák?"
Obdobně sofistikovaně "rozrůzněná" měřítka používal Štefan Hríb i při jiných příležitostech. Tak po př\ednášce Martina Myanta o problémech české ekonomiky (která vyšla v pátečním vydání Britských listů, viz zdejší Archív) vyjádřil v diskusi silné podezření, jestlipak Dr. Myant není možná sociální demokrat.
Je to zajímavá představa - mělo by se to praktikovat na britských vysokých školách- Studenti by měli zkoumat politické přesvědčení svých učitelů, a kdyby zjistili, že mají nedej bože osobní politický sklon vůči sociální demokracii, nemuseli by chodit na jejich přednášky a nemuseli by se podrobovat v jejich oborech zkouškám.
Takováto slepá ideologická zabedněnost škodí. Tu právě neprojevovali čeští debatéři, kteří v diskusi i v přednesených příspěvcích pronesli zajímavou škálu názorů.
Zdálo se mi tedy, že Slovensko je za Českou republikou - alespoň podle postojů přítomných slovenských intelektuál§ soudě - o několik let pozadu.
Václav Žák, který vystoupil v diskusi z obecenstva několikrát se stručnými, věcnými, pádnými a zajímavými příspěvky, poukázal na to, že vzhledem k tomu, že se slovenská společnost musí bránit diktátorským tendencím Vladimíra Mečiara, je dnes daleko odvážnější, nezávislejší a v mnoha ohledech emancipovanější, než společnost česká, která donedávna v podstatě většinou jen pochlebovala české vládní garnituře. Zcela určitě to podle Václava Žáka - i jiných - platí o slovenských novinářích.
Připadá mi, že mnozí čeští komentátoři a intelektuálové už dnes umějí - pod dojmem nejnovějšího traumatického vývoje - interpretovat skutečnosti objektivně a nezávisle a kriticky, ze zralého pohledu. Osvobodili se většinou od jednostranně zjednodušujícího ideologizujícího pohledu, i když u určité části veřejnosti tyto ideologické stereotypy ještě přežívají. (jak je zjevné například z příspěvků na Fóru Neviditelného psa, viz má analýza jeho etosu, psaná pro scheinfeldské setkání, která vyšla v Britských listech ve čtvrtek. Bezpochyby však jsou - a stále více budou v české společnosti na ústupu.
Slovenští debatéři vyjádřili názor, s nímž částečně souhlasili i mnozí čeští účastníci, že totiž nyní jak se zdá český i slovenský vývoj do určité míry konverguje, česká společnost už není tak zdaleka "premiantská" a "úspěšná", jak se původně zdálo, obě společnosti mají dosti obdobných rysů - zkrátka je pravděpodobné, že byla hloupost v roce 1993 kvůli krátkodobé účelovosti rozbourávat Československo.
Příspěvky ze scheinfeldské konference budu postupně zveřejňovat. Dnes přináším přednášku dr. Jiřího Peheho, který se v neděli dopoledne v Scheinfeldu zamyslel nad politickou kulturou v České republice, z hlediska nynější české politické krize. Viz Obsah zde napravo.
Jan Čulík
|
|
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|