Upozornění: k předchozím číslům BL se dostanete, když kliknete v záhlaví na ikonu Archív. Celé dnešní vydání BL se vám natáhne, když kliknete na poslední řádce Obsahu (zde napravo) na Kompletní Britské listy
Adresa Britských listů je zde.
(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University)
Zbytečné maďarské referendum?
Ke komentářům českého tisku
V některých českých novinách se opakovaně vyskytují názory, že by se nemělo o závažných otázkách jako je vstup do NATO konat referendum, a to z toho důvodu, implikuje se, že je nejisté, zda by občané hlasovali správně, anebo zda by se k referendu vůbec dostavili.
Tak Luboš Palata napsal v úterý 18. listopadu v Mladé frontě Dnes:
Maďarské referendum ukázalo všechny klady a zápory přenesení práva rozhodnout o vstupu do Severoatlantické aliance z politické reprezentace přímo na občany. Přes drtivou podporu, kterou účastníci plebiscitu vyjádřili členství země v NATO, zůstane nad všelidovým hlasováním stín pochybností v podobě méně než poloviční účasti voličů . I když to podle oslavných prohlášení maďarských i západních politiků vypadá, jako by si tuto stránku věci nikdo nepřipouštěl, zůstane faktem, že i když se téměř devět z deseti těch Maďarů, kteří k referendu přišli, vyslovilo pro vstup do aliance, celkově to není ani polovina voličů - tedy nic ke chlubení.
Musím souhlasit s názorem Andrewa Stroehleina, který 20. října napsal v Britských listech, že jistě s pořádáním referend jsou často problémy: velkou potíž často působí už řádná formulace otázek: nedávné slovenské referendové fiasko také ukázalo, že je mnohdy obtížné zajistit, aby se referendum konalo ve skutečně demokratických poměrech.
Některé západní země (Švýcarsko) pořádají referenda skoro o každé maličkosti. Velká Británie za nové labouristické vlády uplatnila referendum o decentralizaci Skotska a Walesu a hodlá nástroj referenda používat velmi často: je na něj hrdá jako na významný demokratický instrument. V některých státech Ameriky se referenda konají častěji, v jiných ne.
Potíž je, že argumentovat, že pořádat referendum v Maďarsku bylo fiasko, protože se k němu dostavilo málo občanů, znamená navozovat dojem, že je nutno použít jiných metod, jen abychom se do NATO co nejrychleji dostali, ať už si národ myslí, co chce. Je to od pana Palaty argumentace poněkud sporná. Jak nám napsala před časem jedna česko-americká čtenářka: "Chce se snad Česká republika do NATO prolhat?"
Ano, je velmi důležité, aby se Česká republika do Severoatlantického společenství dostala, i když se nedomnívám, že to vyřeší všechny její postkomunistické problémy. Členskou zemí NATO je konec konců i Turecko: je Turecko dokonalá západní, rozvinutá demokracie, díky svému členství v Severoatlantickém společenství? Chci říci, že musejí lidi usilovat o vytvoření demokratických poměrů a právního řádu hlavně sami.
Ale přijímám, že by ČR do NATO vstoupit měla. Jenže má o to usilovat jen vláda, pokud o to občané země případně nestojí anebo k záležitosti zastávají indiferentní postoj? Má vláda předstírat, že se národ nadšeně hrne do NATO, a vyhýbat se referendu, jen aby si to Západ nerozmyslel a nezavřel před ČR dveře? Je demokratické, když konstatuje premiér Klaus (podle deníku Washington Post) že nechce v ČR uspořádat referendum o NATO "protože by to dalo příležitost komunistům a pravicovým nacionalistům k zbytečně destabilizujícím diskusím"?
Ondřej Neff napsal ve včerejším Neviditelném psu:
"Argument, že odpůrci referenda ve věci uzavření mezinárodní obranné smlouvy pohrdají občany a považují je za hlupáky, je mimořádně podlý případ demagogie. Mezinárodní smlouvy jsou plně v kompetenci ústavních činitelů a konkrétně v případu referenda o NATO v Čechách ho podporují ti, kteří jsou odpůrci integrace do západních struktur a doufají, že referendum vyvolá takové aféry, že nás (Neff míní ČR) členské státy s USA v čele prostě nepřijmou.
Já osobně vůbec nejsem odpůrcem včlenění ČR do NATO, naopak. Česká vláda přirozeně referendum o NATO uspořádat může anebo nemusí. Je to plně v její kompetenci. Jenže mám pochybnosti nad postoji, podle nichž má o nejdůležitějších věcech rozhodovat vláda, ať si lidé myslí cokoliv. Pokud totiž vláda není v přímém kontaktu s tím, co si lidé myslí, může se stát, že ji lidé přestanou podporovat a zvolí extrémisty. Způsob, jak spatra se vyjádřil poradce Václava Klause ve včerejších Britských listech k jedné občanské iniciativě a k dopisům od voličů, které dostává Úřad české vlády, jaksi nenavozuje dojem, že by si činitelé úřadu Václava Klause uvědomovali, že jsou služebníky, nikoliv pány občanů.
Ondřej Neff také píše, že maďarské referendum bylo fiasko, protože k urnám nepřišlo ani padesát procent voličů.
Navzdory tomu, zdá se mi, bude mít Maďarsko u západních států větší demokratický kredit, že se referendum o vstupu do NATO odvážilo uspořádat. Takto o věci v úterý psal například Financial Times:
Očekává se, že Maďarsko předloží organizaci NATO tento týden dokument o svém úmyslu vstoupit do NATO, po drtivě kladném hlasování v referendu o vstupu do NATO, které se konalo minulou neděli. Hlasování bude velmi pravděpodobně mít velmi pozitivní vliv na americký Senát, který musí ratifikovat vstup nových členských zemí.
Financial Times připomíná, že se v referendu vyslovilo pro vstup do NATO 85 procent zúčastněných voličů, jichž bylo 49 procent.
Jestli tedy neměla česká vláda a české sdělovací prostředky přesvědčovat občany o užitečnosti vstupu do NATO tak efektivně jako v Maďarsku (i když Financial Times poznamenává, že to vyvolalo kontroverzi a pacifistická organizace Alba Circle žaluje maďarské ministerstvo zahraničních věcí, že porušilo zákon o financování televize pro politické účely.)
Nebudou se teď Američané ptát, a co Česká republika, proč se asi tam referendum nekonalo?
