Občanství: Česká ústava a příslušný prováděcí zákon si navzájem protiřečí
Pane Culiku,
chtel bych do debaty o obcanstvi vnest jeden malo znamy rozmarny aspekt.
V Ustave CR, ktera plati od 1.1.93 je clanek 12, ktery stanovi, ze
(1)Nabyvani a pozbyvani statniho obcanstvi Ceske republiky stanovi zakon
(2)Nikdo nemuze byt proti sve vuli zbaven statniho obcanstvi.
Provadeci zakon c. 40/1993 Sb. k tomuto clanku stanovi, ve svem paragrafu 17, ze statni obcan Ceske republiky pozbyva statniho obcanstvi okamzite, kdy na vlastni zadost nabyl cizi statni obcanstvi s vyjimkou, kdy cizi statni obcanstvi nabyl v souvislosti s uzavrenim manzelstvi nebo narozenim.
Paragraf 17 tedy primo odporuje clanku (2) ustavy, jejimz provadecim zakonem je.
Ustavni soud provedl v teto veci malo dustojne salto mortale ve veci Petra Uhla tim, ze rozhodl, ze clovek, ktery zada o jine obcanstvi projevuje svoji vuli a musi si byt vedom, ze podle zakona prijde o obcanstvi ceske (toto sve rozhodnuti pak ale po odvolani P. Uhla de facto zrusil na zaklade problematickeho formalniho vykladu textu).
Prvni rozhodnuti bylo pravne neudrzitelne, protoze pan Uhl se jiste domnival, ze mit dve obcanstvi je pro neho vyhodnejsi nez jedno, kdyz v ceste nestoji zadna zakonna prekazka.
Nemuze byt totiz podle Ustavy zbaven ceskeho obcanstvi proti sve vuli a on se obcanstvi dobrovolne ze sve vule nevzdal.
V administrativnim spisu cele veci by totiz muselo byt jeho vyslovne prohlaseni, ze nema namitek proti ztrate ceskeho obcanstvi, aby bylo jasne, ze se tak nedeje proti jeho vuli.
Takze jsme opet v pomerech komunistickeho statu, kde platila Ustava, pokud zakon nestanovil jinak, ackoliv detinove se domnivaji, ze zakon odporujici Ustave je ze zasady neplatny.
Podotykam, ze o tom dobre vedi tyto instituce:
Ustavni soud, Snemovna i Senat parlamentu CR, Ministerstvo vnitra, Kancelar presidenta republiky.
S pozdravem J.T.
