Jak se má muž chovat k ženě a žena k muži, aby se jim nerozpadlo manželství
V Británii právě vyšla nová kniha "Why Marriages Succees or Fail - And How You Can Make Yours Last" (Proč jsou manželství úspěšná nebo neúspěšná - a jak můžete způsobit, aby vaše manželství vydrželo) - od Johna Gottmana, profesora psychologie na univerzitě státu Washington v Seattle.
Profesor Gottman je v Americe považován za čelného odborníka na manželské svazky. Už dvě desetiletí studuje ve své laboratoři interakce manželských dvojic a zkoumá, co způsobuje, že manželství jsou schopna přežít. V jedné studii předpověděl profesor Gottman přesně u 94 procent dvojic, že se do tří let rozvedou.
Profesora Gottmana velmi zajímá současná hra In Defence of the Cave Men - Na obranu jeskynních mužů, která se teď hraje na Broadwayi.
Hra obsahuje tento dialog. Manželka říká: "Jak se můžeš přátelit s Harrym. Vždyť je to takový lakomec. Nechápu podstatu vašeho přátelství." - "Proč?" odpovídá manžel. "Jsme přáteli už léta. Ano, je lakomec, ale je to MŮJ lakomec."
"Jinými slovy," vysvětluje profesor Gottman,."manžel říká, že přijímá všechny špatné vlastnosti svého přítele. Je jako rozšlápnutá bota, na kterou jste zvyklí. Přijímá přítele se všemi špatnými vlastnosti a prostě oceňuje pozitivní rysy vztahu. Muži tohle umějí daleko lépe než ženy. Ženy jsou mnohem idealističtější, a tak se snaží problémy řešit, hovoří o svých emocích a snaží se vztahy zlepšovat.
Muži se naproti tomu většinou vyhýbají problémům a konfliktům. "Všimli jste si někdy," píše Gottman ve své nové knize, "že kluci se sice při fotbalu hádají, ale nedopustí, aby jim to narušilo hru. Kluci se hádají pořád, ale jaksi nepovažují své argumenty za tak smrtelně důležité jako holky. Při nejintenzívnějších debatách se svářející se strany chlapců vždycky shodnou na tom, že se hra musí dohrát. Cílem je "udržet míč ve hře" a nikoliv "dopustit emocím, aby nabyly vrchu".
Avšak tendence mužů ustupovat při manželských hádkách má fyziologickou příčinu. Pro muže je velmi obtížné se znovu uklidnit, kdyý jim stoupne tep nad určitou míru a když jim tělo zaplaví adrenalin. "Kdyby v této místnosti sedělo dvacet mužů a dvacet žen," konstatuje Gottman, "a já praštil náhle do stolu, ukázalo by se, že mužů se zrychlí tep víc a zůstane po delší dobu na vyšší úrovni, než jak je to u žen.
Takže muži daleko pravděpodobněji řeknou při manželské hádce: Já se musím uklidnit. Potřebuju pauzu. Kdežto ženy budou chtít v hádce dál a dál pokračovat, budou usilovat o vyřešení problému. To, že to muž bude odmítat dělat, vyvolá od nich obrovskou scénu. Ale pro muže je zdravější v hádce přestat, protože si tak ochraňují své tělo. Ženy nejsou dost dobře schopny poznat, kdy musejí přestat."
"Muži mají lepší způsoby chování v oblasti mezilidských vztahů," konstatuje Gottman. Muži si jsou vědomi absurdity života, jsou schopni se sami sobě smát. Ženy jsou daleko vážnější. Bude to právě muž, který hodí na manželku sněhovou koulí, když bude žena vycházet z kostela. Ženy mají rády humor a u mužů ho oceňují. A velmi to pomáhá dětem. Schopnost otce hrát si s dětmi je velmi důležitá, protože to dětem pomáhá naučit se, jak zvládat emoce. Otcové, kteří si hrají s dětmi, mají děti, které dokážou být velmi rozjívené, ale vědí, kdy přestat a uklidnit se. Takové děti dokáží daleko lépe komunikovat s jinými dětmi."
Muži a ženy mají úplně jiné evoluční dědictví. To příliš neprospívá modernímu manželství, konstatuje Gottman. "Pro muže," uvádí profesor, " je problémem naše role strážce. Muži jsou historií naučeni, aby byli bdělí a ostražití, musejí zajistit, že jsou všichni členové rodiny v bezpečí. To je ale v současné době spíše zápor. Vysvětluje to, proč muži v manželských hádkách si promýšlejí, co budou dělat, a méně zvládají své rozhořčení. Jsou bdělí a ostražití a čekají na příležitost na pomstu. A právě taková pomstychtivost ničí vztahy mezi mužem a ženou."
Ženy jsou velmi frustrovány, když na jejich stížnosti reaguje manžel tím, že tyto stížnosti ignoruje, nebo když se před nimi brání.
Ženám dala evoluce zase jiné záporné dědictví. Je to její tendence zamotávat lidi kolem sebe do přátelských sítí. To bývalo způsobem, jak zajistit bezpečí pro krmení a vychovávání dětí. "Takže ženy uvažují o všech problémech z hlediska kolektivu. Základní stížností na ženy, kterou slyšíme neustále od mužů, je, že mají pocit, že je manželka ustavičně kritizuje. Manželka má nekonečný seznam nepřijatelných požadavků. Muži by museli naprosto změnit svou osobnost, kdyby měli své manželky uspokojit.
Je možno najít společnou řeč?
Ano, odpovídá profesor Gottman. "V manželstvích, která fungují, zahajují manželky debaty jemně. Neútočí na své muže jak nepřátelská armáda. Neříkají: "Ty jsi tak chladný a nemáš vůbec žádný cit. Vůbec si mě nevšímáš." - "Místo toho říkají: Poslední dobou se mi po tobě opravdu stýská. Ty umíš tak pěkně líbat. Když jsme se v neděli líbali v kuchyni, bylo to senzační. Mohli bychom to dělat častěji?"
A muži, jimž manželství fungují, přijímají vliv žen na to, co dělají. Pozměňují své chovaní, namísto aby se před kritikou pasívně uzavřeli do sebe. Jinými slovy, manželství fungují, když jsou dvojice schopny kompromisu, jsou schopny se sejít kdesi uprostřed.
Jak diskutovat s manželským partnerem a nezničit si manželství
1. Důležitý je poměr 5 ku 1: Vždycky musí být ve vztahu mezi vámi a partnerem pětkrát více pozitivních než negativních emocí.
2. Nikdy svého partnera z ničeho neobviňujte.
3. Mluvte o tom, co cítíte.
4. Naslouchejte svému partnerovi.
5. Nekritizujte osobnost svého partnera a neanalyzujte ji.
6. Neurážejte, nevysmívejte se a neužívejte sarkasmu.
7. Buďte přímí a mluvte jen o jedné situaci. Nevytahujte na světlo incidenty z minulosti.
8. Naučte se, jak se uklidnit, když komunikaci zablokují emoce. Dohodněte se o tom, jak si můžete od debaty oddechnout.
9. Myslete na dobré vlastnosti svého partnera či partnerky - chvalte a obdivujte je.
10. Snažte se osvojit tyto zásady znovu a znovu. Trvá dlouho naučit se novým zvyklostem.
