Havel jako spasitel - upřesnění pohledu
Zdá se, že v současnosti přijímá více lidí myšlenku, že je pro Čechy Václav Havel Vykupitelem, kristovskou figurou pro ty osoby, které mají pocit, že se musejí zbavit hříchů z minulé éry. Poté, co jsem o tom napsal před rokem článek pro Britské listy a pro Slovo, dostalo se mi tichého souhlasu od mnoha čtenářů a také od přátel v České republice.
Bohužel musím nyní tento článek trochu poopravit. Článek totiž skončil nezodpovězenou otázkou, zda je si Havel vědom role, kterou hraje. Přečetl jsem nyní znovu některé jeho spisy a je z nich zcela zjevné, že si této role je skutečně Havel plně vědom. Dokonce nyní konstatuji, že je to role, kterou si sám pro sebe aktivně vytváří.
Hlavní přiznání v této věci pochází z knihy Dálkový výslech, což je interview s Karlem Hvížďalou, z osmdesátých let, publikovaný knižně. Havel v té knize hovoří o své frustraci disidenta a uvádí, že se mu chce někdy vykřiknout, "Nejsem váš spasitel," ale radši mlčí, protože vzpomíná na slova Jana Patočky. Patočka mu totiž jednou řekl, že hlavní zkouškou člověka není to, jak hraje roli, kterou si sám pro sebe vytvořil, ale jak hraje roli, kterou mu dal osud.
Havel přiznává, že je někdy obtížné tyto dvě role rozeznat, ale je jasné, jakou cestu podle svého přesvědčení zvolil. Rozhodl se hrát roli, o nichž se domnívá, že mu ji určil "osud". Havel raději mlčí, než aby vykřikl, "Nejsem váš spasitel!" protože je přesvědčen, že tím spasitelem je.
Havel sdílí tuto mesiášskou vizi se svými obdivovateli. Nasadil si sám ochotně trnovou korunu už před lety.
