Zpráva nadšeného operního fandy:
Janáčkovy "Příběhy lišky Bystroušky v Torontu"
Tuto v poradi sedmou Janackovu operu uvedla v tyto dny "Canadian Opera Company", kanadska nejstarsi a nejvetsi operni spolecnost. Neni to poprve, co se na teto scene, Hummingbird Centre ("Kolibrik", byvaly O'Keefe), objevila opera zpivana cesky. Byly zde jiz uvedeny od Smetany "Prodana nevesta" a od Janacka "Kata Kabanova" a "Jeji pastorkyna". A snad i dalsi.
"Prodana" zpivana pred nekolika lety v Torontu cesky Kanadany a Americany se mi moc libila. Marenka a Jenik zpivali cesky perfektne (s anglickymi nadtitulky). Nejvice mne na tom provedeni "Prodane" vadilo, ze scenicky navrh pripominal spise jednotvarne radove domy torontskeho predmesti Mississauga nezli malebnou ceskou naves.
Ovsem "Bystrouska" (v anglictine: "The Cunning Little Vixen") neni zpivana cesky, ale v lisenskem (brnenskem) moravskem dialektu dvacatych let, jak dosvedci uryvky "Dostaneme borku"; "Kdopak to tu vreska?"; "Bozinku, ten je hezke!"; "Vcil zase myslivci lozijo po lesich..." atd. Jelikoz nepochazim ani z Brna, a ani nejsem prof. Henry Higgins z "My Fair Lady", nemohu sdelit do jake miry se zpevakum zdarilo zpivat nefalsovanym brnenskym "hantecem". Ceska trenerka torontskeho operniho sboru pani Dagmar Rydlova odvedla, dle dr. Josefa Cermaka v torontskych ceskoslovenskych (to neni preklep!) novinach "Satellite", v tomto smeru opravdu znamenitou praci.
V kazdem pripade triumfovala Janackova originalni hudba a tentokrate velmi zdarila scenicka vyprava znameho americkeho autora a ilustratora vice nez osmdesati detskych knih Maurice Sendaka. Z programu jsem se dozvedel, ze kulisy a kostymy byly vytvoreny puvodne pro provedeni v New York City Opera v r. 1982.
Hlavni roli Bystrousky zpivala temperamentni torontska Kanadanka Rebecca Cain, kterou si Torontane nejvice pamatuji z muzikalu "Phantom of the Opera". O roli Bystrousky pravi: "Hrozne jsem touzila po teto roli. Dle meho Bystrouska je nadherna - je emancipovana (liberated), chytra, divoka a nadherna. Je to kouzelna opera, zcela zamerena na cyklus prirody. Bystrouska sice na konci zemre, ale ma mnoho mladat a tak jeji smysl zivota byl vyplnen".
Dirigent a umelecky reditel COC Richard Bradshaw, ktery byl mimo jine priveden k Janackovi legendarnim Rafaelem Kubelikem, ocenuje na Janackove hudbe "hlubokou humanitu, ryzi emoce a transcendentni hudbu o prostych lidskych osudech". Tez se domniva, ze Janackovy opery, a zejmena "Bystrouska" odrazi Janackuv vlastni zivot.
Janacek zkomponoval "Bystrousku" ke konci sveho zivota, v dobe kdy byl hluboce zamilovan do mnohem mladsi, pokud se nemylim vdane, zeny Kamily Stosslove. Z tohoto duvodu je "Bystrouska" dilo plne mladi a optimismu, a protagonistka je nadhernou kombinaci mnoha zenskych charakteristik.
Zkratkovitou vtipnost Janackova libreta nutno podtrhnout. Janacek ho sepsal sam, na zaklade serie fejetonu na prirodni motivy v Lidovych novinach pochazejicich od dlouholeteho lokalkare brnenskeho tisku Rudolfa Tesnohlidka. Coby inspirace Tesnohlidkovi slouzila rada kresbicek (tedy jakychsi dnesnich comics) o chytre lisce a starem lesnikovi od vasniveho nimroda akademickeho malire Stanislava Lolka. Kresbicky jsou to vskutku skvele!
Na rozdil od znamych zvirecich bajek, Tesnohlidek zduraznil konfrontaci zvirat a lid, a tyto dva svety se v libretu zcela prolinaji. Zvirata a lide maji podobne osudy a podlehaji stejnym prirodnim cyklum zrozeni, rustu a zaniku. Svemu milemu lisakovi (v opere taktez zensky sopran) na otazku, kolik maji a kolik jeste budou mit potomku, matka Bystrouska sdeli, ze nevi a dale zpiva: "Kdybys dal pokoja! Mohl by te nekdo slyset. Znas zvireci huby! Do rana nas roznosijo po celem lesu."
Vecny kolobeh prirody je zduraznen na konci opery tematem kazdorocniho znovuzrozeni prirody a regenerace jejiho tvorstva. V zaverecne scene revirnik chce chytit dcerusku Bystrousky: "Pocke, tebe si drapnu, jak tvoju mamu, ale lepe si te vychovam, aby lide o mne a o tobe nepsali v novinach". Misto malicke listicky chyti jen skokanka: "Ech ty potvoro studena, kde se tu beres?" Podeseny skokanek odveti: "Totok nejsem ja, totok beli dedosek, oni me o vas ve-ve-vekladali". Zaverecna scena teto jedinecne opery, ktera dnes je hrana po celem svete, naprosto adekvatne zaznela pri pohrbu Leose Janacka v roce 1928.
A Richard Bradshaw, po uspesich s Janackovymi operami v Torontu, se chysta uvest posledni Janackovu operu "Zapisky z mrtveho domu", zkomponovanou dle Dostojevskeho predlohy, jejiz premiery se jiz Janacek nedozil. Dle Bradshawa je to Janackova nejdokonalejsi opera, hruzostrasne koherentni drama.
Doufam, ze se mu tento plan zdari. Nebude to snadne. Soucasna konzervativni provincni ontarijska vlada skrta kde se da a tak i "Canadian Opera Company" prochazi znamym problemem nedostatku penez. Bradshaw nedavno napsal, ze subvencovani predni kanadske operni sceny nesnese srovnani nejen se zapadni Evropou, ale i s USA. O to vic imponuje, ze Bradshaw se nesnazi uvest pouze tradicni obehrane opery, ktere sice zarucuji komercni uspech, ale tez moc nenadchnou vaznejsi priznivce oper.
Pri sobotnim predstaveni "Bystrousky" byl rozsahly Hummingbird Centre temer vyprodan.
