Čtyřicet let pozadu? "Naši" Romové a "naši" Němci
Často jsem si už stěžoval, že se ve veřejných projevech v ČR příliš často používá slov "my" a "náš" ve smyslu "český národ". Jsem zcela konsternován, jak často se tyto výrazy používají v českých sdělovacích prostředcích a je mi trapností skoro špatně, když čtu nebo slyším, jak lidé v ČR říkají "naši Němci" a "naši Romové".
Někdy se na mě lidé obracejí s výrokem: "Problém s našimi cikány je stejný jako u vás s vašimi černochy." Vždycky na to odpovídám: "Žádné černochy nevlastním a neznám nikoho, kdo by nějaké měl. Otroctví bylo zrušeno a všichni jsme teď občané." Vím, že je to ode mne trochu drzé hovořit o tom tak otevřeně, ale je to skutečně nesmysl, používat přivlastňovací zájmena, mluvíme-li o velkých etnických skupinách. Přirozeně, užívání takových výrazu ukazuje jasně, jak hluboce je v nazírání některých lidí zakořeněn rasismus a nacionalismus.
Nedávno jsem však v tomto ohledu našel něco skutečně zajímavého. Četl jsem americkou knihu z konce padesátých let a k mému překvapení užíval její velmi vzdělaný autor výrazů jako "naši američtí Indiáni" a "naši černoši" ("our Negroes", výraz "negroes" je dnes v Americe nevyslovitelný). Tak mě napadlo, že možná je česká debata o rase a nacionalismu jaksi "čtyřicet let pozadu" za veřejnou diskusí v Americe. Hovořil jsem o tom s přáteli a vyjádřili názor, že na tom možná něco je.
Musím se ale přiznat, že osobně takový názor nezastávám. Pro mě totiž závisí příliš silně na historickém determinismu. Na rozdíl od Karla Marxe a republikánského šéfa amerického Kongresu Newta Gingriche osobně nevěřím, že každá společnost musí projít všemi "etapami historického vývoje".
Debata o etnické příslušnosti, která nyní probíhá v ČR, se možná podobá obdobné veřejné debatě, jaká se odehrávala v padesátých letech ve Spojených státech, to ale neznamená, že projde v budoucnosti Česká republika týmž vývojem, jakým prošla v minulosti Amerika. Dnešní svět je plný nových myšlenek a nových technologií, které ovlivňují dnešní veřejnou debatu tak hluboce, jak se to před čtyřiceti lety nedělo.
Nicméně způsob, jímž řeší Spojené státy problém rasismu by snad mohl poskytnout určité poučení občanům České republiky. Jedna nedávná událost z amerického Jihu je zvlášť zajímavá.
Před několika týdny zorganizovala v městě Memphis ve státě Tennessee veřejný průvod organizace Ku Klux Klan, která požaduje, aby měli právo běloši vládnout nad černochy. Akce byla plná symbolismu, neboť se průvod konal ve státní svátek, věnovaný památce aktivisty za černošská politická práva Martina Luthera Kinga a ve městě, kde byl Martin Luther King před třiceti lety zavražděn.
Při průvodu došlo k demonstraci protirasistických aktivistů, jichž se na místo demonstrace dostavilo desetkrát více než příslušníků Ku Klux Klanu. Policie se sice snažila udržet obě demonstrace odděleně, avšak došlo k poličním potyčkám a s příslušníky Ku Klux Klanu to začalo vypadat dosti bledě. Policie je eskortovala sprškou cihel a lahví do bezpečí. Incident, při němž se pokusilo protičernošskou rasistickou demonstraci zorganizovat asi padesát aktivistů Ku Klux Klanu, byl jen jedním z mnoha drobných konfliktů, dokazujících, jak obtížně se Amerika postupně vyrovnává s rasismem.
Avšak na konfliktu je velmi zajímavý jeden drobný aspekt, který v budoucnosti možná nabude podstatného významu: Starosta města Memphis, který povolil protičernošskou demonstraci Ku Klux Klanu, i šéf místní policie, který nabídl demonstrantům z Ku Klux Klanu ochranu, jsou oba černoši. Jejich oddanost základnímu demokratickému právu na shromažďování byla silnější než pokušení hrát v lokální politice rasovou kartou.
Vrátíme-li se do Střední Evropy, je obtížné si představit, že by povolili případný romský starosta a romský šéf policie v nějakém městě v severních Čechách demonstraci skupině tvrdošíjných republikánů a skinheadů. Veřejnost proti jejich demonstraci ostře protestuje, ale oba činitelé státní správy zajistí, aby bylo plně uplatněno demokratické právo na shromažďování. Lze si takovou situaci dnes vůbec představit?
Lidská civilizace neprochází ve skutečnosti "etapami" a neexistuje záruka, že půjde česká debata o rasismu stejnou cestou jakou prošla americká debata o rasismu. Nicméně, Česká republika by si dobře uvědomila, že prošla kolem významného demokratického milníku, kdyby se v některém české město mohlo odehrát to, co se nedávno stalo v americkém městě Memphis.
