Sekta jménem SPR-RSČ
(Autorovo jméno a adresa jsou známy)
Po listopadu se objevila na politické scéně strana, která předkládala rychlá a jednoduchá řešení složitých problémů. Stylem její práce byly hrubé útoky vůči vládě, presidentovi, národnostním menšinám. Tomu odpovídala i členská základna - spodina národa se sklonem k agresi, lidé bez zábran k provokaci, pomluvě, lži. Vylhané letáky s falešnými podpisy Kohla a Weigela, náklonnost ke skinheds a zvláště články proti Romům v časopise Republika, zařadily SPR-RSČ jednoznačně mezi strany extremistické. Některá vystoupení Sládkova, Krejsova a Votavova naplnila skutkovou podstatu trestných činů. Několikrát byla snaha postavit stranu mimo zákon.
V poslední Karanténě vystoupil místopředseda strany, majitel a vydavatel výše zmíněného plátku pan Smetana. V úvodu řekl, že republikáni nejsou v oblibě, protože pojmenovávají věci pravými jmény. Celá Karatnéna pak dokázala pravý opak. Ačkoliv redaktoři byli dobře připraveni a republikánské výroky citovali přesně, pan Nechápavý odpovídal stereotypně: "Ptáte se nepravého" nebo "poslanci pouze vyjadřují názory voličů." Nemá smysl zabíhat k jednotlivým aférám. Byla to hra kočky s myší. Nedočkali jsme se jediné konkrétní odpovědi, jednu věc nepojmenoval Smetana pravým jménem.
Před volbami jsme častěji svědky, že se politici, když jim teče do bot, uchýlí ke lži. Neobyčejně to snižuje politickou kulturu a morální úroveň národa vůbec. SPR-RSČ nelže v nouzi, lže programově. Na jedné straně jednání s fašistou Schoenhuberem, na druhé straně vyhlašování války sudeťákům, urážky Němců a pálení jejich vlajky. Na jedné straně plná ústa platnosti zákonů pro všechny, na druhé straně napadení TV redaktora, kopání do věnců, ukrývání hledaného Votavy v budově parlamentu. Sládek demonstrativně nepřebíral obsílky a nedocházel k soudu. Krejsa se vymlouval, že jeho rasistické články v Republice jsou jen legrace. Smetana to dovedl ad absurdum - vše, co kterýkoliv republikánský poslanec napíše nebo řekne, je názor voličů. Vlastní názor nemáme, jen tlumočíme, co jedna paní povídala (a ani se nebudem namáhat uvést, která).
V parlamentě neexistují kontrolní mechanismy. Republikáni toho zneužívají nejvíce. Sládek vykázal spotřebu benzinu, která není technicky a časově možná. Vik si nechává proplácet cestovné z bydliště, kde ho nikdy nikdo neviděl. Republikánští asistenti berou údajně peníze za nevykonané práce. Státní příspěvek strana řádně nevyúčtovává.
Zvláštní kapitolu tvoří vnitrostranická disciplina. Jen sporadicky se informace dostávají na veřejnost. Strach uvnitř strany, milionové věrnostní směnky, zasahování do soukromého života. Osobní hrdinství bylo třeba k tomu, aby promluvil Mozga, Mucková a Cerqueirová. To, co jsme se dověděli o uctívání vůdce a o jeho jednání se členy, připomíná spíše náboženskou sektu.
V každém národě existuje vrstva lidí, která extremisty (ať nalevo nebo napravo) volí. Základní procento odvisí od historického vývoje země, kulturní vyspělosti národa, od současného stavu občanské společnosti. V případě, že selhává ekonomika a v přípědě, že selhává pravicová politika, procenta extremistů rostou. Každé procento totalitě ubírá procento demokracii.
