Počítače a česká diakritika
Kdykoliv se objeví nová verse jakéhokoliv "software", použivatelé výpočetní techniky předpokládají že problémy které existovaly v předešlé versi byly v nové versi odstraněny. Většinou jsou však byly jen vystřídány novými problémy. V programech které byly kódovány v cizině, tedy mimo Českou Republiku, kámen úrazu je obyčejně nějaká menší, avšak tvrdošíjná inkompatibilita s českou diakritikou.
Téměř před šesti sty lety Mistr Jan Hus "zjednodušil" český pravopis tím že spojil dva znaky v jeden a jeden z nich opatřil háčkem nebo čárkou. Tak na příklad v jednom rukopisu z doby Karla IV, "rz" bylo změněno v "ř", "ss" v "š", "zz" v "ž", "ie" v "í" , a podobně. Výsledek byl poněkud nevzhledný, poněvadž text nabyl další mini-řádky, které mimo nově uvedených háčků a čárek byly obyčejně plny kaněk. Nicméně, nový text byl o něco málo kratší a to se toho času zdálo být velmi dobrým a úsporným řešením. Diakritika Mistra Jana byla velmi rychle přijata všemi, kdo byli schopni psát.
V 19 století ideje moderní fyziky začly pronikat do lingvistiky, která se také vyvinula v respektovanou vědu. Čím vyspělejší jazyk, tím jasnější a stručnější - prost zbytečných redundancí a změn podstatných jmen. Není zapotřebí mluvit o jisté ženě jako o paní (žena) Martě (žena) Musilové (žena), úplně stačí říct paní (žena) Marta (žena) Musil anebo ještě stručněji paní (žena) Musil. Řekl bych, že zdůrazňovat třikrát za sebou, že ta která osoba je ženského pohlaví, není ani v dnešní sexuálně orientované společnosti zapotřebí (zvláště pokud se týče českých žen).
Přijede-li moje známá Francouzska Pariseau do Čech, tak ji lidé, s kterými přijde do styku, okamžitě přejmenují na slečnu Pariseauovou a to tak, že po dobu svého pobytu v České Republice zvuk svého jména nepozná.
Pokud se týče písma, vyspělý jazyk používá co nejmenší množství znaků. Čím méně znaků, tím rychleji je možno psát, zvláště dnes, kdy většina textů je psána na klávesnicích psacích a počítacích strojů. Stisknout dvakrát za sebou totéž tlačítko je rychlejší a úspornější než zápolit s celou řadou zvláštních znaků. V tomto ohledu je diakritika Mistra Husa krokem zpět.
To je vidět velmi zřetelně ve výpočetní technice, kde většina programů pochází z ciziny, ze zemí, kde česká diakritika je zcela neznáma. Zdá se že čeští použivatelé výpočetní techniky si toho jsou také vědomi a někteří dokonce navrhli návrat k pravopisu spřežkovému* - tedy psát tak, jak se psalo před Husem. Takové řešení je však těžko přijatelné učitelům češtiny, kteří považují českou syntax a pravopis za nedotknutelnou, esoterickou vědu.
Tento článek je psán pro ty kteří na jedné straně chtějí uchovat dědictví Mistra Jana Husa, na druhé straně však také chtějí používat počítačové programy, vzniklé v zemích, kde diakritika neexistuje. Řešení není skutečně příliš složité a je zcela možné, že někteří čeští odborníci si to také již uvědomili.
Všechno, co je zapotřebí, je používat dva "macro" soubory. První, tak zvaný "macro ante-Hus" je schopen automaticky přeložit jakýkoliv diakritický text, nalézající se v programech C++, editor, data base, či spreadsheet do textu spřežkového. Výsledek je potom možno dále zpracovávat jakýmkoliv ASCII programem včetně OCR (Optical Character Recognition).
Po konečném zpracování je text podroben opačnému souboru " macro post-Hus" jehož úkolem je automaticky přeložit spřežkový pravopis zpět do současného českého pravopisu. Tento způsob přizpůsobení češtiny k výpočetní technice obchází všechny potíže s diakritikou a pracuje stejně dobře na starých i nových počítačích s jakýmikoliv operačními systémy.
Miloš Kuhn
Poznámka:
* František Folber: 
