Je Česká televize nezávislá?
K nejnovějším událostem v ČT

Tomáš Pecina

Otázka v nadpisu musela napadnout každého, kdo se zúčastnil čtvrtečního zasedání stálé parlamentní komise pro sdělovací prostředky. Obvinění, která padala především z úst Pavla Dostála, byla tak absurdní a pozornost médií tak zaostřená, že poslanci - v oprávněném úleku - po necelé hodině jednání ukončili, aniž by přijali jakékoli usnesení.

Nejdůležitější událost minulého týdne se však odehrála ještě před zasedáním komise: Jakub Puchalský přiměl k rezignaci jednoho ze svých blízkých spolupracovníků, několikaletého zpravodaje ČT v Londýně a šéfa zpravodajství Ivana Kytku, a to po necelých dvou měsících od nástupu do funkce. K odvolání došlo, aniž by byly předloženy jakékoli objektivní důkazy o Kytkově selhání.

Znám Ivana Kytku osobně jako člověka, který je loajální zásadám, ne lidem, a nepochybuji, že tyto vlastnosti musely v prostředí mathéovské České televize, založené na osobních vazbách a letitých přátelstvích, působit jako výbušnina. Přesto cítím, že se stal faul a že je Kytkovo odstoupení nebezpečným precedentem. Nezdá se mi totiž, že je "hlídacím psem demokracie" míněn mopslík, v nějž dokázal Českou televizi - za potlesku politiků - transformovat předchozí generální ředitel. A také je mi jasné, že bez lidí, jako je Kytka, se z mopsla ostrý vlčák nestane...

Obžalovací řeč, již na schůzce mediální komise přednesl poslanec Pavel Dostál, stojí za pozornost nejen absurdností a flagrantní nepatřičností svých bodů. Dostál s notnou dávkou naivity prozradil, jak politici hodnotí aktivity médií a co jim na zveřejňovaných informacích nejvíc vadí. Konkrétně padla zmínka o článku v Britských listech, kde Andrew Stroehlein kritizuje praktiky v České televizi a otevřeně hovoří o nátlaku, jaký někteří politici (konkrétně mluvčí MO Milan Řepka) na televizi vyvíjejí, o článku Václava Žáka ve středečním Právu, kritizujícím mimo jiné fakt, že si politik (Jan Ruml) sám určil otázku, kterou pak v televizní Aréně obhajoval, a o publicistickém pořadu Nadoraz z 18.5., jehož podstatná část byla věnována kritice postupu kanceláře Poslanecké sněmovny ve věci zákazu natáčet scény pro pořad "Dvaadvacítka" ve sněmovní síni.

Nesouhlasím zcela s postupem Andrewa Stroehleina (podle mého názoru se nejprve měl pokusit zveřejnit kompromitující informace přímo v ČT) a nedomnívám se, že by pánové Vadas a Kraus byli ve svém sporu s kanceláří sněmovny v právu, ale jasně vidím, že tři zmíněné výtky z Dostálova itineráře cosi spojuje: ve všech případech jde o nezávislost České televize, o právo zveřejňovat i takové informace, které jsou mocným nepříjemné. A extrapolací dojdeme k další události, při níž nové vedení ČT porušilo poslanecko-televizní omertu, totiž k aféře Bamberg.

Najednou začíná být v událostech minulého týdne přehledněji. Rada České televize vybrala na místo generálního ředitele ČT kandidáta, který ihned po svém nástupu uvolnil korzet dosud praktikované interní cenzury, a jeho lidé dokázali během necelých dvou měsíců několikrát citelně šlápnout politikům na kuří oko. Proto musel být potrestán. Dostal na vybranou: buď nastolí v České televizi tvrdou normalizaci, nebo ho čeká boj. Přestože Jakub Puchalský nátlaku podlehl, je potřeba ocenit jeho pokus a vzdát jeho revoltě hold; odvážil se něčeho, na co se většina dokonale recyklovatelných žurnalistů z českých médií neodváží za celý život ani pomyslet.

A ještě jednu poznámku:

Z toho, co se minulý týden v České televizi stalo, si lépe než z volebního programu sociální demokracie můžeme udělat obrázek o povolebních poměrech na české mediální scéně. Nedojde zřejmě k úplné mečiarizaci, nelze očekávat, že by nová vláda bojovala proti nezávislosti médii s takovou úporností a tak rozmanitými prostředky, jako se to děje na Slovensku, avšak jedno je jisté: český žurnalismus čeká nelehké období. Deníky se budou víc a víc podobat Právu, televizní zpravodajství a publicistika znovu ustrnou v uctivém předklonu a jejich tvůrci budou na lékárnických vážkách odvažovat vše, co by noví vládci mohli vnímat jako nežádoucí (v parlamentní novořeči: co by bylo nevyvážené). Že by se ještě někdy mohl opakovat Bamberg, lze považovat za politologickou pohádku pro dospělé. Je to špatná zpráva nejen pro sdělovací prostředky, ale bohužel i pro českou společnost a pro budoucnost demokracie v České republice.

Tomáš Pecina, Praha 24.5.1998

Výběr textů z posledních dní: