V úterních Britských listech se objevily vedle sebe dva ohlasy na p›edvolební dopis vědců politickým stranám (viz http://uemweb.biomed.cas.cz/veda/index.html): v prvním psal pan Jírovec o tom. že požadavky vědců jsou přirozené, ve vyspělých zemích jsou považovány za evidentní a je úkolem politiků tyto přirozené pravdy "prodávat" občanům ve svých volebních programech. Pokud to čeští politici neudělají, dosvědčují tím jen svou provinciálnost a neschopnost, uzavírá pan Jírovec (převyprávěno mnou).
nepředkládají positivní řešení, jen žádají ze společného koláče více peněz (zřejmě na úkor jiných, jak důvtipně upozorňuje rovněž zde v BL pan Karel Vašta, ministerský úředník).
Podobná obvinění se objevují v různé formě poměrně často, a proto si na ně dovolím (jako jeden z autorů "dopisu sedmi vědců") zareagovat.
Je mi to trochu trapné, ale musím začít osobně: je mi 35 let (ostatní signatáři jsou jen o pár let starší), kandidátskou práci jsem obhajoval v r. 1991. S řadou "spolusignatářů" jsem se poprvé setkal při podpisování petic na jaře 1989 a při prvních schůzkách Klubu nezávislé inteligence. Nejsem žádný hrdina antikomunistického odboje, ale vychovaný v komunismu jsem zrovna tak jako pan Holba a většina členů KANu, a žádné intelektuální prvorozenství jsem nikomu nezaprodal. Přestaňme se známkovat a pojďme k věci.
Zajímavější jsou další námitky: čeští vědci opravdu málo komunikují s veřejností. Měli by to dělat více. Na jejich obranu musím dodat, že taky někdy musí dělat vědu a živit rodiny, ale to je omluva jen velmi částečná. My se o to snažíme dost intensivně: článků v Lidových novinách, rozhovorů pro noviny a časopisy už je za poslední rok pěkná řádka, ale stále to nestačí, v tom má pan Holba pravdu.
V čem s ním ale nemohu souhlasit, je jeho názor, že vědci jen požadují peníze, aniž by předkládali positivní řešení (Rudé právo tomu říkalo "nekonstruktivní kritika"). Za prvé je třeba říci, že se spousta positivního v české vědě už stalo: zavedení grantového systému například, který přes všechny své chyby umožňuje prosazení schopných bez ohledu na věk a konexe; evaluace a redukce ústavů Akademie věd; nový, liberálnější vysokoškolský zákon atd. atd. Za druhé bych rád poznamenal, že "konstruktivních návrhů" na řešení situace vědy a výzkumu v této zemi vzniklo za ta léta také už pěkná řádka. Některé z nich jsou dokonce docela rozumné. Něco, co se docela blíží konsensu vědecké obce v této věci, bylo dokonce už navrženo Radou vlády pro vědu a technologie a schváleno vládou ČR jako Zásady vlády ČR pro oblast vědy a výzkumu (k disposici na serveru české vlády http://www.vlada.cz/rady/rvv/legisl/zasady.asc.htm).
Problém je v tom, že zcela evidentně chybí politická vůle tuto schválenou vládní politiku uplatňovat : mluvíte -li soukromě s vysokými vládními úředníky, dají vám jasně najevo, že je věda a výzkum v zásadě zajímají jen proto, že je to jedna kolonka v seznamu, vyžadovaném nenáviděnými eurokraty z Bruselu jako podmínka přijetí do EU.
Součástí této schválené vědní politiky vlády je i postupné zvyšování rozpočtu na vědu a výzkum tak, aby se přibližoval hranici 0.7% hrubého domácího produktu. Toto vládní usnesení je z roku 1994: tenkrát příslušný podíl činil 0.45%.
Hádejte, kolik po čtyřech letech "postupného zvyšování" činí teď (nejlepší odhad bude odměněn). Ono se špatně vymýšlí koncepční řešení, když se ukazuje, že instituce, které se více méně dobrovolně redukovaly až na polovinu a přijaly dosti přísná vnitřní kritéria úspěšnosti, zápasí o přežití úplně stejně (nebo hůř) jako instituce nikým neevaluované, nikým nehodnocené, které existenci nějakých objektivnějších kritérií vědecké práce ani neuznávají.
Aby bylo jasno: většina z nás "signatářů" je velmi kritická k institucím, které nás zaměstnávají, vysloužili jsme si už pověst věčně nespokojených kverulantů, kterým není nic recht. Česká věda i Akademie věd mají určitě daleko k dokonalosti, o tom není sporu. Přesto je třeba vidět, že k velkým positivním změnám, možná největším v celé rozpočtové sféře, už došlo: teď je ta chvíle, kdy je třeba stroj namazat, aby se rozjel, dovolíte-li zemanovský příměr.
Naše skupinka si klade jen skromné cíle: dovolujeme si opakovaně upozorňovat vládu na její vlastní závazky, a připomínat politikům, že by mohli místo vzájemných přestřelek nabízet voličům positivní program.
Víme, že je to běh na dlouhou trať, ale přesto jsou chvíle, kdy nás přepadá skepse. Ignorance sdělovacích prostředků i českých politiků je někdy děsivá.
Malý příklad z dneška mi poslal jeden kolega: ve čtvrtek 28.5. byl v Karolinu udělen čestný doktorát honoris causa prof. Jamesu D. Watsonovi, objeviteli struktury DNA (ano, to je ta polovina Watsona s Crickem).
Asi nejslavnější žijící biolog, jeden z největších vědců 20. století přijímal čestný doktorát v předvolební Praze. Dala by se očekávat účast poslanců, senátorů, ministra školství, členů vlády. Nepřišli. Snad by je přilákali hokejisté.
