Nebezpečím pro Japonsko a celý svět je, že japonský finanční systém hrozí se úplně zhroutit

Hongkongská vláda podrobila v pondělí křehké světové finanční trhy dalšímu šoku, když oznámila, že byla nucena se pokusit nouzovým balíkem opatření v hodnotě 2,5 miliard liber (cca 145 miliard Kč) zabránit prohlubující se recesi v Hongkongu, která hrozí zachvátit celou globální ekonomiku.

Za poslední rok poklesl index hongkongské burzy o padesát procent. Hongkongská vláda je pod tlakem devalvovat hongkongskou měnu a uvolnit její kurs, který byl po dobu posledních 15 let pevně vázán na dolar.

Západ ovšem varuje před devalvací hongkongského dolaru, protože se obává, že by to vedlo k devalvaci měny v komunistické Číně.

Clinton, který dorazí ve čtvrtek do Pekingu, bude argumentovat, že by taková devalvace vyvolala dominový efekt rozsáhlých devalvací v mnoha zemích světa, přes Asii, severní Ameriku až do Evropy.

Standard and Poor's, mezinárodní agentura, hodnotící ekonomický stav jednotlivých zemí varovala, že uvažuje o snížení hospodářského statutu Hongkongu.

Minulý týden kupovali Američané obrovské množství japonských jenů, a jen tím zabránili, aby začala hodnota jenu klesat volným pádem. Makléři jsou však přesvědčeni,. že jde jen o dočasné zastavení poklesu kursu jenu.

Od obrození prostřednictvím dynastie Mejdži koncem devatenáctého století bylo cílem Japonců dohnat a předehnat západ, napsal v neděli v týdeníku Observer známý britský ekonomický novinář Will Hutton. Japonci mají charakteristickou a bohatou kulturu a chtěli dokázat, že právě oni a nikoliv Evropané či Američané mají být plným právem na špici průmyslového, vědeckého a technického pokroku.

Japonská mytologie a kultura podle Huttona požaduje, aby Japonci zaujali ve světě místo nadčlověka. Úsilím celé řady generací Japonců bylo dokázat, že jejich teorie o výsadním postavení japonského národa ve světě je pravdivá.

Japonsko se stalo druhou největší světovou ekonomikou právě v důsledku této víry. Intenzívní, úzce zaměřená rozhodnost šetřit, investovat a vytvořit všechny instituce v zemi tak, aby podporovaly růst výrobní základny byla založena na otevřeně deklarované touze předstihnout Evropany a Američany.

Japonské automobily a japonská konzumní elektronika se staly nejlepšími na světě. Kdyby pokračovaly růstové trendy ve výrobních sektorech japonské ekonomiky tak, jako donedávna, znamenalo by to, že by se začátkem příštího století stalo Japonsko největší světovou výrobní mocností. Všichni američtí ekonomové byli v osmdesátých letech přesvědčeni, že americký hospodářský systém selhává a že musejí Američané napodobovat Japonce - ať už jde o slavný systém "just-in-time" (přesně načasované subdodávky do továren až na poslední chvíli, aby zásoby ve skladištích nevázaly kapitál), anebo třeba i o kolektivní zpívání písní před začátkem pracovní doby. Japonci byli velmi potěšeni.

Dnes ale vypadá situace úplně jinak, pokračuje Hutton. Japonsko se octlo v hluboké hospodářské krizi. Její velmi podstatnou součástí je uvědomění, že slavný japonský hospodářský systém není světově nejlepší a že Japonsko pořád ještě přijímá rozkazy ze Západu.

Za první čtvrtletí letošního roku se japonská ekonomika zmenšila takovou rychlostí, že do roka by to bylo o pět procent. Skoro po celá devadesátá léta už japonské hospodářství stagnuje. Čtvrtina japonských bankovních půjček je nehybná - jinými slovy, vypůjčovatelé je nesplácejí a neplatí úroky tak, jak by měli.

Finanční krize, která začala v pochybnějších bankách a makléřsklých firmách, se nyní rozšířila do samého jádra japonského bankovnictví. Long Term Credit Bank, která je finančním motorem středně velkých japonských firem - ty jsou základem japonské ekonomiky - je prý na pokraji bankrotu.

Všechny ekonomiky zaznamenávají období růstu a stagnace: potíž ovšem je, poznamenává Hutton, když začne podrývat špatná ekonomická situace všeobecnou podnikatelskou důvěru v hlavní banky. Bankroty bank totiž vedou k vážné hospodářské krizi. Americká velká hospodářské krize začala bankroty velkých bank. Právě proto věnoval Roosevelt první rok svého prezidentského úřadu v roce 1933 intenzívní restrukturalizaci a regulaci amerického finančního systému, který byl do té doby založen na volných tržních vztazích.

Ke vzniku "keynesovské" poptávky došlo až v roce 1937, ale tou dobou se americká ekonomika už začala zlepšovat, částečně to bylo v důsledku rekonstruovaného a do určité míry zestátněného finančního systému.

Nebezpečím pro Japonsko a pro celý svět je, že japonský finanční systém je v současné době na samé hranici obdobného kolapsu jako americká ekonomika v roce 1929 a japonská ekonomika je na hranici krize. Dopad na celou Asii, která už nyní trpí důsledky staré známé finanční paniky, by byl nevyčíslitelný.

Hutton argumentuje, že prý každý ví, že japonská vláda musí poskytnout svému bankovnímu systému bezpodmínečnou podporu a vydat na jeho záchranu velké množství peněz. Potíž je, že Japonsko, stejně jako celý průmyslový svět, zastává zásadu vyrovnaného rozpočtu, protože chce svým občanům poskytnout dobré státní starobní důchody. Ty ovšem v nadcházejících letech povedou k dramatickému zhoršení japonské státní zadluženosti, neboť japonská populace rychle stárne.

Japonský systém se musí změnit - nikdo ale neví jak. Psychologie hospodářské recese, která tam postihuje spotřebitele i podnikatelskou elitu, se zintenzívňuje vědomím, že nikdo neví, co by se rychle mělo dělat. V naprosté nečinnosti dále nezadržitelně klesá už 18 měsíců hodnota japonského jenu.

Minulý týden dosáhl pokles jenu tak drastických rozměrů, že vznikly obavy, že by mohl zavinit devalvaci čínské měny renminbi. To by vyvolalo celou sérii devalvací po celé Asii. Ty by oslabily schopnost asijských zemí splácet své dluhy. To by dále zhoršilo japonskou krizi. Víkendové jednání skupiny G7 v Tokiu rozhodlo, že Čína svou měnu nebude devalvovat. Nic se ale nevyřešilo.

Potíž je, že japonské banky, poskytující dlouhodobé úvěry, vývozní průmysl, sítě navzájem propojených firem, které navzájem vlastní své akcie, vysoká míra zadluženosti - to všechno je přijatelné, pokud je hospodářství země malé. Ale jakmile ekonomika země dospěje, musí být radikálně restrukturalizována. Japonsko musí projít etapou restrukturalizačního ničení. Nikdo neví, jak bude na konci této restrukturalizace Japonsko vypadat.

Otevřenou otázkou je, zda tato japonská krize způsobí likvidaci světové ekonomiky. Je to možné, protože svět připustil obrovskou pošetilost - vytvoření absolutně nestabilního mezinárodního finančního systému, který funguje jako systém převodových pák, zesilujících dopad hospodářských šoků.

Podle Huttona existují dnes jen dvě možná řešení. Jedno je prý ve světě sílící intelektuální přesvědčení, že se svět musí vrátit ke keynesovské ekonomice. Druhým je existence evropské měny euro. Zavádění evropské měny vyvolává v Evropě v těchto týdnech hospodářskou konjunkturu a nabízí velkou finanční stabilitu.