Milý pane Čulíku,

ano, ovšem, uvažuji o všeličems. Mám ale za sebou pětadvacetiletou zkušenost technického vedoucího ve vývoji software, o němž tedy trochu něco vím. A chtěl bych každého varovat před přílišným optimismem, pokud jde o tzv. "nové technologie". Ty totiž jistě vytvářejí tisíce nových pracovních míst pro zvlášť bystré a slušně vzdělané lidi (na škole tu, podle mých zkušeností, moc nezáleží), jenže zároveň desetitisíce jiných likvidují: v účtárnách, kancelářích, továrnách. Naopak je tu dnes celosvětová zkušenost, že příležitosti pro řemeslné služby v širším slova smyslu jsou poměrně stálé a lidé, kteří něco umějí, velice hledaní (v Rakousku, Německu, Francii). Kdo chce, může snít o tom, že z ČR se stane Silicon Valley. Já si to nemyslím. Naopak mi velice vadí, když naše továrny dovážejí tisíce řemeslníků z Ukrajiny a okolí - pravda, za nízké platy - protože pro nás taková práce není dost dobrá. Tohle v Západní Evropě připustili před dvaceti lety - a dnes je pozdě honit bycha.

Za druhé je tu ta strašná, naivně technokratická a ukrutná představa, že škola může udělat z každého cokoliv. Už Smil Flaška z Pardubic cituje staré přísloví "Byť bys vedl osla do Paříže, komoň z něho nebude".

Ale tady nejde o žádné "osly", nýbrž o děti s jiným, praktickým nebo "ručním" nadáním. A ty jsou dnes nejvíc ohrožené: v očích primitivních technokratů jsou to "drop-outs". Mohly by se jimi skutečně stát, pokud je necháme mařit čas na školách, kde se stejně nenaučí mnoho, a budeme do nich hustit, že jenom školské vzdělání má cenu. Je to tak těžko pochopitelné?

Straosti "západních zemí" se školstvím mají velice rozmanitou povahu. Jednak si jistě všichni uvědomují, jak je pro zemi důležité, mít kvalitní školy a hlavně absolventy - "špičky". Jenže ještě větší problémy jsou dnes s těmi na druhém konci. S dětmi, s nimiž nikdy nikdo souvisle nepromluvil (francouzský program "orálních schopností"), které nikdo nikdy nepochválil, pro které je třeba nechávat školy otevřené i přes léto (komunitární školy), kteří se nenaučili číst (britský "rok knihy"). A pak jsou tu miliony těch, z nichž nikdy nebudou ani manažeři, ani špičkoví technici či vědci, ale kteří by přesto chtěli nějak žít. O ty se musí stát starat především: nebudit v nich nesmyslné naděje, ale ukázat jim schůdné příležitosti.

Masovost vysokého školství vedla všude k úpadku kvality. Nejlépe se mu brání Holanďané, kteří si univerzity nenechali přeplnit a vytvořili síť odborných škol - velice podobných našim průmyslovkám - jenže jim dnes říkají "vysoké". O americké situaci nemusím mluvit, za pozornost stojí vývoj v Polsku, Bulharsku, Rumunsku: stovky soukromých "vysokých škol" s velice proměnlivou úrovní, minimálními počty hodin, bez seminářů atd., zato s mastnými poplatky - jen aby člověk "dostal papír". Je tohle příprava na "informační společnost"?

Připojuji ještě odpověď p. Housovi a srdečně zdravím

Váš

Jan Sokol