Logika matematika Ferdinanda
Můj příspěvek o manipulaci veřejného mínění, inspirovaný filmem "Vrtěti psem", přivedl autora BL Ferdinanda k napsání glosy v níž dospěl k závěru, že z čistě logického hlediska popírám sám sebe.
Její autor zjevně založil svoji logickou úvahu na dvou předpokladech: (a) film se dá využít (pro manipulaci veřejného mínění) stejně jako jiná media, protože mezi ně sám patří , (b) JJ filmu "Vrtěti psem" uvěřil natolik, že dospěl k závěru, že veřejným míněním vládnou prostřednictvím masmedii šikovní manipulátoři. To, že nakonec dochází k závěru, který nemá s tím co jsem napsal celkem nic společného, je jen logickým důsledkem toho, že předpoklad (b) není správný.
Můj článek byl o tom, že technický rozvoj otevírá v oblasti manipulace veřejným míněním dříve netušené možnosti. Tuto skutečnost, zmíněným filmem zcela přesvědčivě demonstrovanou, jsem shrnul do dvou klíčových vět v závěru článku: "Kromě náboje absolutního podvodu a úžasu diváka nad technickými možnostmi má tato scéna (útěk dívky z hořící "albánské" vesnice) ještě další rozměr, totiž ztrátu jekékoli morální odpovědnosti hlavních aktérů za výsledek jejich činnosti." O kousek dál jsem napsal, že film stojí za shlédnutí a připojil varování: "Během zhruba dvou hodin ztratíte to, čemu se říká požehnaná nevědomost". Jinými slovy, kdo film shlédne, může mít oprávněné pochybnosti o čemkoli, co masmedia člověku předkládají k věření.
Celá věc by nestála za řeč, kdyby Ferdinand nezakončil svůj příspěvek konstatováním, že "problém nezačíná u manipulace veřejného mínění medii, ale u jedinců, kteří jsou ochotni dobrovolně se obklopit mediální alias virtuální realitou. A toho, že jich je strašně moc."
Byl bych rád, kdyby to mohl nějakým logickým způsobem dokázat. Na rozdíl od Ferdinanda si totiž myslím, že problém je právě (podtrženo mnou) v manipulaci veřejným míněním medii, nikoli v tom, že lidi ještě pořád čtou noviny a poslouchají zprávy.
Manipulace veřejného mínění je podmíněna několika nutnými, nikoli však postačujícími podmínkami mezi něž patří motiv, finanční prostředky, přístup ke sdělovacím prostředkům, závislí novináři (ochotní nevidět a neptat se) a občan, který skočí na špek (pokud se vůbec ještě o něco zajímá). Její úspěch je založen na tom, že použitá informace je často k neověření, takže případná lež zanikne v přívalu nových zpráv.
Někdy v únoru tohoto roku jsem se stisknutím tlačítka na svém rádiu "dobrovolně obklopil mediální realitou". Zapojil jsem se tím mezi posluchačstvo, jemuž bylo sděleno, že americká vláda má informace o tom, že si irácký diktátor odložil něco chemického a biologického jedu u Kaddafího v Libii. Tato mediální realita velmi pěkně zapadala do zrovna probíhající kampaně proti Iráku. Navíc vrána k vráně sedá. Jenže co s tím - jak se dostat do reality bez přívlastku? Opřít se o analogii předchozích údajných lží stejné vlády, všechno ignorovat nebo snad i trochu věřit? Co Vy na to , Ferdinande?
