Dopis od Jakuba Puchalského: "ČT nemá zatím informace, kolik stojí výroba jednotlivých zpravodajských a publicistických pořadů"
Vážený pane,
posílán Vám odpověď generálního ředitele pana Puchalského na Váš e-mail.
(Jde o dopis Jana Čulíka, adresovaný Jakubu Puchalskému, z 23. července 1998. Byl zveřejněný v Britských listech zde. JČ)
V Praze dne 24. srpna 1998
Vážený pane Čulíku,
na Vaši žádost o sdělení ročních nákladů na výrobu pořadů (Události, Jednadvacítka, V pravé poledne, Karanténa a Aréna) Vám v současnosti nemohu předat, bohužel, údaje podle Vašich představ.
Vedení České televize převzalo v dubnu tohoto roku zároveň s institucí jako takovou systém účetnictví, který zde byl a zatím stále je používán pro vyčíslení nákladů při výrobě pořadů. Tento systém není na odpovídající a potřebné úrovni. Údaje, které nám souhrnně přináší, jsou samozřejmě v souladu s realitou, nicméně jejich vypovídající schopnost v oblasti podrobnějšího členění jednotlivých nákladových položek není dostačující. Tyto podrobnější údaje mají potom povahu jakéhosi modelu, který odráží výsledky spíše matematických operací než odpovídající statistická data.
Posty zahraničních zpravodajů jsou, pochopitelně, hrazeny z rozpočtu ČT. Pokud se týká údajů o procentuálním podílu nákladů, jsou Vám k dispozici ve všech ročenkách České televize za uplynulá období.
Česká televize má v úmyslu co nejdříve začít používat programové vybavení, které umožní s maximální přesností sledovat veškeré náklady v reálném čase. Využívání tohoto systému umožní zprůhlednění všech nákladů, které se k pořadům váží, a to bez ohledu na skutečnost, jedná-li se o náklady, které mají povahu externích, tedy vynakládané “ven" z ČT, nebo interních, které souvisejí s provozem instituce a zahrnují platy zaměstnanců atd.
Smyslem těchto snah je zásadní zlepšení podmínek pro tvorbu České televize, zejména zajištění rozvoje zpravodajství, které považujeme za páteř veřejnoprávní televize. S potěšením Vám mohu oznámit, že rozhodující kroky vedoucí k tomuto cíli jsme již učinili.
S pozdravem,
Vážený pan
Jan Čulík
Britské listy