Několik poznámek k činnosti Svobodné Evropy
Tomáš Pecina se zmiňuje ve svém komentáři (BL, 1.9. 1998) k rozhovoru Čulík-Kavan (BL, 31.8. 1998), že Svobodná Evropa měla až do nástupu nadstandardní postavení, a to v uznání za zásluhy, jimiž tato stanice přispěla k pádu totalitního režimu. Je možné, že to tak někteří politikové chtějí vidět. Domnívám se ovšem, že přání je zde otcem myšlenky - už jen kvůli tomu dokazovat si, že jsme komunisty svrhli vlastními silami.
Svobodná Evropa byla ale jen jedním z řady alternativních zdrojů informací. Existovala přece česká mutace Hlasu Ameriky, BBC, kanadského CBC, stejně tak jako vysílání z Německa. Pokud se nemýlím, rozdíl mezi Svobodnou Evropou a Hlasem Ameriky pak byl v tom, že první šířila americkou propagandu, kdežto druhá oficiální názory americké vlády, což nemusí být vždy totéž.
Na rozdíl od Tomáše Peciny si nemyslím, že rozhovor Čulík-Kavan vzbuzuje obavy o profesionalitu prvního z nich. Mám však vskutku vážné pochybnosti o schopnostech nového ministra.
Ministr Kavan se například domnívá, že "nejsme pod tlakem amerických úřadů". A argumentuje tím, že nám to americká strana jasně řekla a že (zřejmě přes americké velvyslanectví, poznámka JJ) "získal silný dojem, že se můžeme svobodně rozhodnout". Svéprávná vláda a její ministři ovšem nepotřebují hledat takové náznaky. To, co říká Kavan, je ovšem pochybné už z toho důvodu, že kdyby americká vláda nevyvíjela tlak (na kohokoli) při prosazování svých zájmů, pak by nic nikdy nedosáhla. Otázkou spíš je, jak takovému tlaku čelíme. Je tedy dost pravděpodobné, že se můžeme svobodně rozhodnout a následky si pak přičíst sami.
Kdo jen trochu sleduje zahraniční politiku USA ví, že Jesse Helms má jako předseda zahraničního výboru senátu velkou moc. Koneckoncu se před ním položil i Clinton a podepsal zákon, který trestá určité obchodní styky s Kubou. Jak známo, proti tomuto zákonu, který se snaží diktovat, pod záminkou ochrany "amerických" zájmů, jiným státům co smějí a co ne, vystoupila jak Kanada tak země EU.
Pravou perlou v rozhovoru je odpověď na otázku, jak bude česká vláda objektivně hodnotit vysílání Svobodné Evropy do Iránu. Ministr totiž, přeloženo do starořeči, řekl, že když to umějí američtí soudruzi z pražského velvyslanectví (zabývali se se přece vysíláním Svobodné Evropy, kterou financují, do jiných zemí a považují je za vyvážené), tak jsme schopni to posoudit taky. Jaká kriteria musejí být splněna, aby vysílání bylo štvavé a podvratné, už bohužel nevysvětlil.
Představa, že český ministr zahraničí sděluje americkému velvyslanci, že zastavuje štvavé či podvratné vysílání Svobodné Evropy z Prahy, je skoro legrační.
V souvislostí s možnou reakcí íránské vlády zaujímá ministr Kavan silně nadřazený postoj - budeme to my, nikoli íránská vláda, která určí zda se jim má vysílání líbit nebo ne (tedy je-li nepřátelské nebo ne). V této souvislosti by bylo zajímavé vědět, co vlastně nový ministr a jeho podřízení o problematice celé oblasti vědí a do jaké míry jsou schopni a ochotni formulovat nezávislou českou zahraniční politiku. Nezávislost samozřejmě nevylučuje podporu v případech, které jsou s touto politikou v souladu.
V případě vysílání do Iránu a Iráku se mluví o možné (teroristické) odplatě. Tato hrozba by však neměla zakrýt skutečný problém, totiž jakou zahraniční politiku (a politiky) vlastně máme.
