Sledoval jsem je shodou okolností s Andrewem Stroehleinem, který viděl tento hlavní večerní pořad České televize poprvé od "převratných změn"od začátku září. Andrew uznal, že v nové podobě vypadají Události ČT profesionálněji než dosud. I on si povšiml, že se snaží formálním napodobováním televize Nova zamaskovat obsahovou prázdnotu těchto zpravodajských relací.
Vzniká zajímavý námět k úvaze - zdá se, že za vlády Ivo Mathého, který měl vůči generálnímu řediteli televize Nova Vladimíru Železnému velmi emocionálně záporný vztah, vzdorovala Česká televize "pronováckým" změnám a zpravodajské pořady ČT si do určité míry udržovaly urputně dřevěný, postkomunistický vzhled. Za Puchalského se ČT rozhodla své zpravodajství "modernizovat".
Tragédie ovšem je, že v ČR zřejmě nikdo nezná jiný vzor, než vzor superúspěšné, ovšem neobyčejně pokleslé, i když technicky možná profesionální televize Nova (jistě musí být pro ČT obrovsky atraktivní její sledovanost). A tak se zpravodajství ČT nynějšími kosmetickými změnami rozhodlo napodobovat právě Novu. Je to poněkud tristní.
Novináři ČT se nejsou schopni zbavit mlžného lyrického jazyka, který do zpravodajství nepatří. Informace o situaci v Rusku začínala nevěcnou, bulvární formulací (bulvární proto, protože diváka nepřípustně manipulovala před uvedením faktů emocionálním podtextem):
"Drama, v němž se hraje o budoucnost Ruska, pokračuje."
Informace o situaci v Rusku začala nepříliš srozumitelnou, ano, dosti zmatenou reportáží, kterou tuším sestavila Barbora Šámalová. K přehlednosti šotu nepřispělo, že Libor Dvořák četl výroky ruských politiků voiceoverem v českém překladu. Nedokáže Česká televize přijmout jednoduchý princip, že v těchto reportážích je daleko přehlednější opatřit záběry s výroky zahraničních politiků českými podtitulky, než je simultánně překládat? Je to příliš mnoho práce?
Po úvodní, poněkud mechanické informaci o situaci v Rusku následoval na první pohled záslužně živý vstup reportéra ČT z Moskvy. Bohužel však byla tato reportáž naprosto verbální: moskevský reportér ČT složitě a nepřehledně vysvětloval mnoha slovy, jakým směrem se asi bude brát další ruský politický vývoj - asi tak, jako kdysi před několika měsíci vysvětloval na chodbě parlamentu stejně šmodrchavým způsobem Bohumil Klepetko jakési další alternativy jednání poslanecké sněmovny při schvalování jakéhosi zákona. Televize prosím není pouze verbální médium a mělo by být využíváno všech prostředků, tedy i vizuálních, ke komunikaci informace.
Během tohoto přenosu z Moskvy bylo zjevné, že moderátorka v pražské studiu neposlouchá příliš reportérovy odpovědi, ale upřeně zírá na monitor, připravena mechanicky přečíst další otázky.
Při informaci o problémech s ostravskými doly byli diváci Událostí České televize svědky docela komického výstupu. Jakási Šárka Bednářová vypadávala v reportážním záběru v Ostravě jakoby z jakýchsi vrat (při odříkávání své reportážena kameru se podivně nakláněla) a první část reportáže odstřílela - bezdůvodně - doslova kulometnou palbou - neobyčejně rychle. Proč?
Dále následovaly například informace o tom, že jakási česká cestovní kancelář chce na Romech, jedoucích do Británie, aby si kupovali zpáteční jízdenku, neboť jinak ji nutí britské úřady, aby dopravovaly Romy zpět do Čech na vlastní náklady. Jiná reportáž informovala o ohrožování českých vín levnými, dotovanými víny západními. Nebyl to zrovna vrchol novinářské objevnosti.
Rozumným a inteligentním rozhodnutím je doplňovat Události po jejich skončení monotematickou reportáží v krátkém dodatečném pořadu. Tématem pondělní reportáže byly snahy albánských přistěhovalců dostat se do Itálie.
Potíž je, že ač dobře míněná, tato reportáž byla snad nejsilněji z celé nové pod večerní zpravodajské struktury ČT ovlivněna filozofií TV Nova. V začátku ukazovala, jak v nějakém dramatickém televizním seriálu, záběry rychle jezdících italských policejních člunů, na konci zase záběry albánských prostitutek. Analýza byla nehluboká. Reportáž byla v poměru k množství přinášených nových informací příliš dlouhá bylo možno ji jistě zkrátit tak o dvacet až třicet procent, aniž by komunikované sdělení jakkoliv utrpělo. Na takto široké ploše se myslím reportáž mohla otevřeně zabývat základním etickým problém, totiž zda je správné nebo špatné, zakazuje-li Itálie vstup Albáncům do své země. Tomuto základnímu tématu se však ČT vyhnula a zůstala vlastně jen u obrazů rychlých člunů a zásahů policie. Neptala se proč.
Za komunismu jsem si říkával, že slůvko "Proč?" je nejpodvratnějším a "nejkontrarevolučnějším" výrazem v českém jazyce.
Zdá se, že to potvrzuje i některá praxe zpravodajství ČT.
JČ
