Slovensko a Čechy - obdobné mentální postoje?

Potkal jsem včera v Glasgowské univerzitní knihovně jednoho svého bývalého studenta, který má slovenskou dívku a nyní strávil celý rok na Slovensku.

Zmiňoval se mi o svých zážitcích - zdá se mu, že je Slovensko velmi zajímavá země, doufám, že o tom napíše něco pro Britské listy.

Z jeho vyprávění vyplývá, že Slovensko je na tom v současnosti asi podstatně hůře než Česká republika - mečiarovskému režimu se daří lidi mást asi daleko víc, než jak to dělá převládající etos v Čechách. Nicméně se mi zdá, že rozdíly jsou jen otázkou míry. Substrát a principy jsou - možná - stejné. Jen se na Slovensku projevují podstatně drsněji než v Čechách.

První věc, která mě zaujala - s tím mám taky zkušenosti - že se mi britský student přiznal, že na Slovensku raději o své zkušenosti života v britské demokracii moc nemluvil. To, co je v Británii normální (život otevřené demokratické společnosti, víceméně neúplatné sdělovací prostředky, fungující a relativně objektivní státní správa) - všechny tyto věci, když se o nich zmínil, byly odmítnuty. Lidi na Slovensku nevěřili, že by principy, o nichž britský student mluvil, mohly v nějaké zemi obecně fungovat. Dospěli k názoru, že to, o čem britský student mluví, je jakási výstřední, osobní posedlost, podivný individuální hodnotový systém a ten nemůže být brán vážně.

Asi jako když píšu na základě anglosaské zkušenosti o České televizi a její zaměstnanci si říkají, toho šílence můžeme ignorovat, to je jen jeho paranoia, nás se to netýká, my to děláme dobře.

"Existuje týdeník Economist v české nebo slovenské verzi?" ptal se mě britský student. Rád by totiž dokázal svým slovenským známým, že články v takovýchto časopisech o střední Evropě bývají objektivní. Že třeba i BBC je objektivní (v to nevěří ani pan Ivo Mathé, jde-li o BBC World Service, zahraniční vysílání BBC). Středoevropanům se tato neochvějná důvěra v některé západní instituce, kterou projevují třeba Britové (a nejsou nutně vůči své zemi nekritičtí) musí vzhledem k svým životním zkušenostem zdát naivní. Ale na čem je třeba založena důvěra veřejnosti třeba v týdeník Economist, nebo v deník Wall Street Journal, nebo v BBC? (Jistě občas se i tady vyskytnou - široce publikované - nedostatky.) Je založena, myslím, na  dlouholetém konsensu nositelů nejrůznějších lidí ve společnosti, že jde podle zkušenosti - o instituce s trvalou dobrou pověstí.

Studentovi se nepodařilo přesvědčit své slovenské známé, že by na Západě mohly existovat některé sdělovací prostředky, které mají autoritu a jsou známy svou objektivností a neúplatností.

"Pozoruhodné je, kolik mladých lidí je nyní na Slovensku proti vstupu své země do Evropské unie," řekl student. "Říkali mi, že kdyby bylo Slovensko přijato do EU, bude se muset na deset let podřídit bojkotu EU slovenských výrobků. Brusel by prý také nutil Slovensko, aby regularizovalo své vztahy s maďarskou menšinou. To se Slovákům nelíbí. Slováci se chovají vůči Maďarům a Romům velmi rasisticky, nechtějí však, aby na to kdokoliv poukazoval.

Protizápadní postoje mnohých mladých Slováků jsou pozoruhodné. Kdykoliv vyšlo najevo, že jsem Brit, začali mi na Slovensku vyčítat kritické postoje Británie vůči Slovákům," zdůraznil.

Bezpochyby za zmatek v myslích lidí mohou sdělovací prostředky, usoudil jsem.