Přátelské setkání
Přesto, že jsem věděl, že nemám, šel jsem minulý čtvrtek na "přátelské setkání Miloše Zemana s novináři". To, že pan Pecina odmítl se zúčastnit, protože velká setkání politiků a novinářů by neměla být výlučně na pozvání, bylo samozřejmě správné. Rozhodl jsem se však přesto jít a přesvědčit se na vlastní oči, jak to bude vypadat.
Řekl jsem si, že vzhledem k tomu, že v České republice už léta platím absurdně vysoké daně a nikdy jsem za to od státu nedostal příliš mnoho zpět, alespoň bych za to mohl dostat trochu jídla zadarmo - nakonec jsem si to zaplatil.
Nemohu tvrdit, že se mi podařilo sníst ekvivalent tolika jídla, za kolik jsem zaplatil na daních, avšak musím se přiznat, že pohoštění bylo skutečně velmi štědré. Nakrmili nás novináře velmi dobře: zdálo se, že mnoho novinářů má tak plnou pusu jídla, že nebyli schopni dávat inteligentní otázky. Je ale možné, že jejich novinářský úsudek ovlivnil alkohol.
Zeman seděl před krbem a vypadal otcovsky. Novináři se kolem něho shromáždili do pohodlných křesel a poslouchali, jak mluví. Po třetí nebo čtvrté skleničce šampaňského měli Zeman i novináři velký pocit spokojenosti se sebou samotnými a téměř zapomněli, proč se vlastně sešli.
Důvod pro toto "přátelské setkání" však začal být jasný, jakmile Zeman oznámil, na jaké téma se rozhodl (!) přednášet: o státním rozpočtu. Schůzka nebyla ničím víc ani ničím míň, než pokusem získat na svou stranu novináře a komentátory před nadcházející debatou o státním rozpočtu. Byla to akce, jejímž účelem bylo omezit škody ještě dříve, než k nim dojde. Zeman se "odvděčil předem", abych si vypůjčil výraz z politiky Severního Irska. Jen čas ukáže, do jaké míry bylo jeho úsilí úspěšné: sledujte, jak bude tisk psát o boji o státní rozpočet.
V jistém smyslu je mi dnešních českých novinářů a komentátorů líto. Po mnoho let byla většina z nich tak rezolutně provládní a proti ČSSD, že nyní musejí bezpochyby zažívat velký mentální stres a úzkost, když přemítají, jak psát, když se vláda nyní skládá ze sociálně demokratických politiků. Podvědomě se bezpochyby ptají sami sebe: "Mám i nadále pokračovat v bezduché praxi otrockého přetiskování vládních prohlášení, anebo mám dál útočit na sociální demokraty?" No, sociální demokraté mi nabídli velmi dobré občerstvení, tak...
Líná útulnost celého setkání byla dobrým příkladem toho, co je špatného v dnešních českých sdělovacích prostředcích: příliš mnoho přítelíčkování se s čelnými politiky, příliš málo vyšetřování jejich lží. Setkání s politiky by měla mít trochu méně "přátelská".
Přeháněl bych, kdybych tvrdil, že si všichni novináři do jednoho poslušně psali Zemanova slova bez jediné otázky, ale celkově byla promrhána příležitost zeptat se Zemana na zásadní věci. Vyskytly se asi dvě otázky k věci, ale Zeman se jim lehce vyhnul dlouhými mnohomluvnými odpověďmi. Novináři Zemana přerušili jen jednou (byl to Václav Žák, viz páteční Britské listy) a pokud se někdo vůbec pokusil o doplňující otázku, byla slabá.
Jeden novinář si stěžoval, že mu premiér na otázku neodpověděl. Zeman ho odsunul stranou s tím, že je načase slyšet další otázky, "aby všichni dostali možnost". Aby všichni dostali možnost vyslechnout vyhýbavou odpověď, zdálo se.
"Přátelské setkání" nepoutalo mou pozornost déle než hodinu, tak jsem se rozhlédl po bohatě vyzdobené místnosti a všiml jsem si obrazu na stěně. Na vybledlém obraze byl pastýř, obklopený ovcemi. Jak přesně to vystihuje situaci, pomyslel jsem si.
