čtvrtek 5. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Americké volby:
  • Demokracie zvítězila (Josef Schrabal) Sdělovací prostředky:
  • Kritizuje Čulík Českou televizi, protože tam chtěl dělat kariéru? Konec rakouského mocnářství se podobal konci komunismu v ČR?
  • Velmi podivné přirovnání (Aleš Zeman) Přistěhovalectví:
  • Proč musejí Češi investovat do ochrany svých hranic? (Die Welt) Vztahy mezi muži a ženami a politická korektnost:
  • Spravedlnost zvítězila! (Vratislav Kuška) Dvojí občanství:
  • Reakce na článek Jindřicha Paříka (Miloš Kuhn)
  • Prohlášení (Jiřina Fuchsová) Děti Země:
  • Liberecké politiky tíží spalovna
  • Ke Dni bez aut v Praze
  • Návrh na Ropáka za cementárnu a za spalovnu



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Jak je to s dvojím občanstvím?

    Miloš Kuhn

    Osobně jsem také proti mnohonásobnému občanství. Jsou však případy, kdy bez mnohonásobného občanství není možno v dnešním světě pohodlně existovat. Pan Pařík píše
    ve svém článku: "Chci-li získat občanství jiného státu, musím se nejdříve vzdát českého - tak zní zákon."

    Dovolte mi abych se Vás zeptal; čí zákon tak zní: Čepičkův nebo Motejlův anebo té země, jejímž občanem se chcete stát ?

    Doporučuji panu Paříkovi aby zkusil svůj recept na získání jiného občanství a potom o tom napsal zajímavý článek do jakýchkoliv novin. Mnoho lidí mu bude za jeho avantgardní reportáž velmi vděčno.

    Jeho první krok je tedy vzdát se českého občanství. To znamená jít na dotyčné české úřady, stát dlouhý čas v mnoha různých frontách, (poněvadž v soudobé ČR ouřadové rozhodně nejsou sluhové občanů), vyplňovat různé papíry a konečně odevzdat občanský průkaz, pas a velmi pravděpodobně také zřeknout se penze a nemovitého jmění.

    Druhý krok je jít na konsulát té které země kterou pan Pařík chce obšťastnit svým občanstvím. Pokud to není jedna ze zemí bývalého Sovětského svazu nebude mu zapotřebí stát ve frontě a úředníci se také budou chovat přívětívě a snad dokonce i gratulovat k  jeho rozhodnutí stát se občanem jejich země. Pak řeknou, že jakmile přijede do jejich země obdrží dočasné papíry a že když se bude dobře chovat, stane se jejím plnoprávným občanem - řekněme za pět let. Pak jenom jeden poslední detail. Následující konversace může vypadat takto: Sympatická a  přívětivá konsulární úřednice : "Pane Pařík, poslední věc, laskavě předložte svůj pas abych do něj mohla prsknout náš štempl s Vaším emigračním visem". Pan Pařík: "To nevíte? Vždyť já už žádný pas nemám - oni mi ho vzali, když jsem se vzdal českého občanství - toť zákon český".

    Úřednice: "Ugh-huh-aach, to vy jste teď jako člověk bez jakéhokoliv státního občanství"? To snad nevíte, že bez pasu Vás nepustí nikde přes hranice - ani do letadla?

    Ovšem zde je vždycky ta poslední možnost; emigrovat v bedně s nálepkou: "diplomatické zavazadlo". Bylo by dobré kdyby si čestí zákonodárci uvědomili, že převážná většina současných českých zákonů jsou jen ozvěny zákonů z doby Gottwalda, Ušatýho Torpéda, Novotného, atd. Problém je že oni si toho vůbec nejsou vědomi. Já jsem se hned po listopadu 1989 snažil dostat své české občanství zpět, ale narazil jsem na odpor, absolutní nepochopení a typicky ex-komunistickou zabedněnost. Pokračovat v tomto úsilí bylo prostě pod moji důstojnost a tak jsem celý ten projekt odložil do příštího tisíciletí. Možná, že jednou v dálné budoucnosti bude český národ obdařen rozumnými zákonodárci a administrován úředníky s lidskou tváří. Pak se posmrtně nechám re-naturalizovat.

    Můj případ byl trochu jiný než těch z roku 1968, kdy bylo možno vycestovat legálně s českým pasem který byl, díky Dubčekově republice, mezinárodně uznáván.

    Po roce 1948 byl obyčejný český pas bezcenný cár papíru který ani sám Gottwaldův režim neuznával. Jinak řečeno, vycestovat z poúnorové republiky nebylo možno jinak než ilegálně - s pasem či bez pasu. Lidé, kteří se přeploužili přes česko-bavorské hranice automaticky ztratili české občanství. Od okamžiku ilegálního překročení českých hranic jsem byl považován všemi mezinárodními úřady za člověka bez jakéhokoliv občanství; tedy DP, statenloss, apatride, stateless, etc. Tvrzení českých politiků, že DP lidé jako já, pozbyli svou originální národnost, když byli naturalizováni jinými státy, nejsou pravdivá. Moje německé, francouzské a americké papíry potvrzují, že můj proces naturalizace nepostupoval od českého občanství k americkému občanství, ale od "DP status" k americkému občanství. Můj americký naturalizační certifikát uvádí moji předchozí národnost jako "stateless". V případě, že prezident Havel a jiní čeští politici neví co je "DP status", milerád jim to vysvětlím: je to "národnost" která mi byla "přidělena" UNem a IROem v důsledku nelidských akcí Stalina a Gottwalda. Nic mne nemůže víc znechutit než když nějaký současný český politik začne papouškovat starou komunistickou propagandu: "Vy emigranti jste se dobrovolně vzdali čeké národnosti". Pravda je jiná. Já jsem se své české národnosti nikdy dobrovolně nevzdal - moje občanství mi bylo ukradeno českými komunisty.

    Miloš Kuhn

    český cizinec ve výslužbě

    http://www.megalink.net/~bmkmjk/eseje.html


    PS. Obávám se, že pan Kuhn západní státy poněkud idealizuje. Mnohé západní státy by českého občana k trvalému pobytu do země vůbec nepustily, pokud se tam nepřižení či nepřivdá. Určitě to platí o Británii a určitě to platí o Spojených státech, které dokonce pořádají pro přistěhovalce občas loterii. Jen šťastlivci se smějí oficiálně v USA usadit. JČ



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|