Rozšiřování Evropské unie bude zřejmě pro nezájem zrušeno
Tento článek vychází v prosincovém čísle měsíčníku The New Presence. Cituje ho také nyní britský měsíčník Prospect.
Navzdoy tomu, že v listopadu byly zahájeny oficiální rozhovory o rozšiřování EU, ani jedna část Evropy nevkládá do rozšiřování Evropské unie příliš mnoho úsilí. V České republice, jak se zdá, existuje politická neochota brát vstup do EU vážně a neschopnost Evropské unie určit datum vstupu středoevropských zemí, jen vyvolává na kontinentě nestabilitu. Je načase, aby určily obě strany datum a aby spolupracovaly pro rozšíření EU podle jasného, konkrétního plánu.
Pro průměrného anglicky mluvícího konzumenta informací, jsou Česká republika a Polsko prostě jen dalšími dvěma členy klubu "mrtvých", "DED". O těchto zemích se anglicky mluvící člověk doví se sdělovacích prostředků jen tehdy, když tam došlo velkému počtu úmrtí, k volbám, anebo k nějaké katastrofě (DED = Death, Election, Disaster). Někdy se o nich nedoví nic ani tehdy.
Několik událostí, k nimž došlo začátkem listopadu, bylo však natolik důležitých, že došlo k porušení výše zmíněného pravidla, i když jen velmi mírně.
Zaprvé, Evropská komise vydala ostře kritickou zprávu o tom, že je Česká republika nepřipravena na vstup do Evropské unie. Zadruhé, Tony Blair této mediální sezóny, Gerhard Schroeder, navštívil Varšavu, a tam učinil několik deprimujících výroků.
I ti, kdo normálně nesledují události ve střední Evropě, si možná povšimli pár sloupců v novinách nebo jeden dva štěky (soundbites) v rozhlase či televizi, než jejich pozornost připoutaly zprávy o katastrofálních povodních ve střední Americe. Je nutno říci, že obě tyto události mají mnoho společného. Vypovídají mnohé o nynějším stavu evropské integrace: proces rozšiřování Evropské unie zůstává nejistý.
Nespokojenost v Bruselu
"Pravidelná zpráva z Evropské komise o pokroku směrem k včlenění", datovaná 4. listopadu 1998, byla pro Českou republiku ostrým varováním, že zaostává za druhými žadateli při harmonizaci zákonů s Bruselem. Konkrétně zdůraznila zpráva tři hlavní otázky:
1. Existují problémy s českým soudnictvím. Školicí systém pro soudce nebyl od roku 1989 zrekonstruován.
2. Státní službu ochromuje nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, zejména v těch jejích sektorech, které bojují proti korupci a proti praní špinavých peněz. Neexistence kvalifikovaných státních úředníků znamená, že v ČR neexistuje moderní státní správa, schopná uvedení do praxe tzv. acquis communautaire (obrovského množství zákonů Evropské unie).
3. Dále vyvolává znepokojení situace romské menšiny. Diskriminace a rasově motivované útoky pokračují a úsilí předchozích vlád řešit tento problém nebylo efektivní. Bylo zjištěno, že je neuspokojivý zákon o občanství, protože ponechává velký počet osob (zejména Romů) bez státního občanství. Často kritizovaný zákon jasně diskriminuje romskou menšinu.
I když je tato zpráva relativně dobře zakódována do diplomatického eurojazyka, ostrá připomíná políček, který dostalo od Bruselu letos Polsko. Signál, identifikovatelný mezi řádky eurožargónu je prostý: pokud chcete vstoupit do Evropské unie, musíte ji brát vážně a dát se dohromady, začít jednat efektivně a organizovaně.
Motanice v Praze
Ovšem Praze se poslední dobou nedaří jednat efektivně a organizovaně. Za poslední rok měla Česká republika tři různé vlády (jedna z nich byla šest měsíců trvající, nikým nevolená, dočasná vláda) a v důsledku nekonečných, malicherných osobních hádek, vyplňující čas většiny politiků, se Česká republika často zdá být banánovou republikou, jak před několika měsíci poznamenal Václav Havel.
Hovoříte-li v Praze s příslušníky diplomatického sboru, zjistíte, že to vůbec není překvapivé, že je zpráva Evropské komise tak ostře kritická. Činitel velvyslanectví jednoho členského státu Evropské unie si sice nepřál být jmenován, ale hovořil o tom, jak jeho vláda nabídla české vládě zadarmo školení pro české státní úředníky, aby se rychle a efektivně seznámili s evropskými zákony. Tato západoevropská vláda nabídla ČR školení od vysoce kvalifikovaných západoevropských byrokratů s dlouhými desetiletími práce ve strukturách Evropské unie. Čeští činitelé nabídku odmítli, protože nezahrnovala žádné peníze. Znalosti a kvalifikace bez finanční podpory česká ministerstva nezajímaly.
Jiný evropský diplomat v Praze hovoří o svých zážitcích na českém ministerstvu zemědělství se stejnou mírou frustrace. "Na tom ministerstvu sedí jen jedna osoba," konstatuje, "která má alespoň vzdálené tušení, co je Společná zemědělská politika EU. Pokaždé, když Brusel v této věci nabízí rekvalifikační školení, jede tam vždycky jenom tento člověk. Někdy je tenhle člověk na školení v Bruselu, když přijede do Prahy delegace z EU a chce jednat o zemědělské politice. Česká vláda musí delegaci říci: "Promiňte, ale náš zemědělský expert je v současnosti v zahraničí." Delegace nemůže jednat s jeho asistentem, protože jeho asistent nic neví, a tak je celá cesta promarněna. Nedej Bože, aby tento jediný expert českého ministerstva zemědělství zahynul při automobilové nehodě - rozhovory o vstupu ČR do EU by to zdrželo o celá dlouhá léta."
Nejsou to ojedinělé incidenty. Je to součástí vzorce, který se znovu a znovu opakuje v historkách mnoha diplomatů a státních úředníků z Evropské unie, kteří se podílejí na přípravě vstupu středoevropských zemí do EU a na jednáních o tom. Česká republika zdaleka není tak připravena na vstup do EU jako je Maďarsko či Estonsko, dnešní nejperspektivnější žadatelé. Nová zpráva to jen písemně potvrzuje.
Vzájemné obviňování namísto rozhodné akce
Reakce českých politiků na tuto ostře kritickou zprávu z EU byla většinou velmi chabá. Politické strany se sice začaly trochu navzájem napadat, vzájemně se obviňovaly, že vinu za zaostání ČR v přičleňovacím procesu má ta druhá strana, ale celkem řečeno, vedení České republiky nevzalo zprávu Evropské komise vážně. Mnoho českých politiků se domnívá, že zpráva přehání. Někteří konstatují, že je Česká republika stále ještě před jinými žadateli o vstup do EU - předpokládejme, že míní Turecko. V každém případě, reforma soudnictví, reforma státní správy a problémy spojené s romskou komunitou, kterou lidé v ČR velkou většinou nemají rádi, nebyly příliš aktuální pro politické strany před senátními a komunálními volbami.
Samozřejmě, tyto konkrétní otázky příliš nezajímají ani české voliče. Ale obyvatelstvo ČR, všeobecně vzato, zatím podporuje vstup České republiky do Evropské unie. Podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění podporují téměř tři čtvrtiny obyvatelstva ČR vstup do EU co nejdříve.
Ne každý se může zabývat podrobnostmi toho, jak má dojít ke vstupu ČR do EU. Dosud se lidé domnívali, že jejich zvolení politikové najdou odborníky a s Bruselem si vyjednají podrobnosti. Nyní se dovídají, že jejich političtí představitelé selhali, a politický dopad tohoto zjištění je nepředvídatelný.
Návštěvník v Polsku, jehož cesta byla zklamáním
To nás vede k druhé události, k níž došlo začátkem listopadu, která ukazuje, v jak velmi špatném stavu je evropská integrace: ke Schroederově cestě do Polska. Jeho návštěva byla mrazivým upozorněním Středo a Východoevropanům, že je možné, že rodina Evropské unie zůstane omezena ještě dost dlouhou dobu na 15 členů.
"Ve srovnání se svým předchůdcem," řekl Schroeder, "mi chybí představivost, abych mohl jmenovat datum." Téměř jste mohli slyšet, jak Poláci zaúpěli.
V roce 1995 jmenoval Helmut Kohl rok 2000 jako vhodné datum pro vstup Polska do EU, ale posléze toto datum o několik let odsunul. Pro Poláky a další Středo a Východoevropany znamená Schroederův výrok další odklady a další roky života v nejistém limbu mezi (relativně) civilizovanou a prosperující Evropou a rozkládajícím se monstrem Ruska.
Neexistence konkrétního data pro vstup do EU nejenom deprimuje Středo a Východoevropany. Také to vytváří v srdci kontinentu nejistou situaci a poskytuje to nekompetentním proevropským politikům v Polsku a v České republice výmluvy pro jejich chaos. "Podívejte se na Brusel," začínají říkat někteří z nich. "Ani si nejsou jisti, jestli nás chtějí, takže proč bychom měli ztrácet čas s všemi těmi zákony."
Tato logika, které se už používá na politické scéně v České republice, dále zvětšuje nestabilitu na kontinentě a mohla by vést k radikálnějším protievropským (protizápadním, nikoliv jen proti-EU) postojům.
Západ je politicky neschopen poskytnout datum pro vstup do Evropské unie. Po mnoha letech odkladů nabídl tedy třem středoevropským zemím rychlejší vstup do NATO (ve srovnání s pěti středoevropskými žadateli o vstup do EU, Slovinsko a Estonsko se nedostaly do výběrového řízení pro NATO). Vstup do NATO však není náhražkou za vstup do EU. Evropská unie přinese hospodářský prospěch formou otevřenějšího obchodu a strukturálních fondů: jen hospodářská bezpečnost může zaručit politickou stabilitu. Místním lidem ve středoevropském regionu přinese NATO jen zvýšený vojenský rozpočet, a tedy buď vyšší daně nebo redukované veřejné služby.
Čekárna v deziluzi
Na bohatší straně evropského plotu vysvětlují vedoucí političtí představitelé své váhání, pokud jde o rozšiřování EU, poukazem na vlastní voliče. Globální hospodářská stagnace vyvolala obavy - nejen mezi tradičními euroskeptiky, ale i mezi těmi, kteří kdysi podporovali rozšiřování EU.
Vysoká nezaměstnanost na evropském kontinentě znepokojuje odbory a vlády levého středu, které se obávají vlny levných pracovních sil z Východu, která by mohla vzniknout pro rozšíření EU. I když nyní studie ukazují, že jsou takové obavy silně přeháněny, v Evropské unii mají politickou rezonanci.
Tyto obavy jsou nejsilnější v členských zemích EU, které mají společnou hranici s Polskem a s Českou republikou. V Rakousku je otázka nezaměstnanosti pociťována velmi silně a je nyní ve veřejné diskusi pevně spjata s otázkou rozšiřování EU. Kromě toho, i německý chlad vůči rozšiřování EU, vyjádřený ve Varšavě, znamená, že Středo a Východoevropané zůstanou chaoticky v evropské zemi nikoho po neurčitě dlouhou dobu.
Trpělivost veřejnosti ve střední a východní Evropě však nepotrvá věčně. Čím déle to bude trvat, tím více budou obyvatelé středoevropského regionu projevovat deziluzi a nezájem. Tím více budou naslouchat radikálům, kteří čekají ve východoevropském zákulisí na selhání proevropských politiků.
Nejistota a nestabilita v srdci evropského kontinentu nebude pro nikoho v Evropě přínosná - ani pro Západ, ani pro Východ.
Určete datum
Určení konkrétního data pro vstup do Evropské unie pro jednotlivé kandidátské země velmi zlepší nynější situaci, a je jedno, bude-li to datum až za pět nebo deset let. Je také jedno, budou-li mít různé země různá data vstupu. Na Východě podpálí konkrétní datum oheň pod zadkem samolibých politiků a státních úředníků. Na Západě to přiměje Brusel a 15 hlavních měst EU, aby vypracovaly řešení, která připraví a navyknou jejich země na následky rozšíření EU.
Poskytne to oběma stranám časový limit, s nímž se dá pracovat, a konkrétní cíle, k nimž směřovat.
Určení konkrétních dat také ukáže mezinárodní podnikatelské komunitě, že navzdory globální nestabilitě má tento region slibnou budoucnost. To bude podporovat investice ku prospěchu ekonomiky celé Evropy. Uplynulo devět let od doby, kdy padla Berlínská zeď. Během těchto devíti let trpí Středoevropané nejistotou, vzhledem k tomu, že Evropská unie odsunuje datum vstupu dále a dále. Teď se zdá, že se pohyb úplně zastavil a s rozšiřováním EU se pro nedostatek zájmu na obou stranách nebude pokračovat.
Aby se záležitosti znovu rozhýbaly, je nutno určit konkrétní data vstupu pro jednotlivé žadatelské země.
