Internet v autoritářském státě
Ve vězení v čínské Šanghaji čeká na proces v těchto dnech třicetiletý čínský prodejce softwaru. Jeho zločin? Podvracení státu tím, že poskytl 30 000 čínských e-mailových adres prodemokratickému internetovému časopisu Big Reference, který je vydáván ve Spojených státech.
Čína se nadšeně připojila k internetové revoluci a vydává velké finanční prostředky na budování kabelových sítí a na připojování škol a univerzit k internetu. Blížíci se proces je však varováním, že si čínská vláda stále myslí, že dokáže ovládnout čínské občany a diktovat jim, aby využívali internetu jen k vládou schváleným činnostem.
Čínskou komunistickou vládu zejména znepokojuje to, že čínští disidenti mají možnost spolupracovat s kolegy v zahraničí a využívat internetu k navazování přímých kontaktů s uživateli počítačů po celé Číně. Před nedávnem se čínská policie neúspěšně zlikvidovat internetovou stránku Tunel, disidentský internetový časopis, který obsahuje zprávy z Číny, ale je redigována ve Spojených státech.
V praxi už čínská vláda internetovou válku prohrála. Pravidelná vydání časopisu Big Reference jsou stále zasílány na přibližně čtvrt miliónu e-mailových adres v Číně.
Čínská vláda sice dokázala zablokovat pro čínské uživatele známé mediální stránky jako je deník New York Times anebo zpravodajství BBC, avšak za pouhou hodinu se dokáže každý čínský občan, který zpočátku s internetem neumí vůbec zacházet, napojit v mnoha čínských internetových kavárnách například na stránky londýnské Tibet Information Network.
Pro ty, kteří chtějí číst na internetu jen čínsky, nabízí internet obrovské množství tajwanských časopisů, které jsou v Číně zakázány. A celá řada zpravodajských stránek na internetu poskytuje podrobné informace o zatýkání více než dvou desítek čínských disidentů, členů Čínské strany pro demokracii, k němuž došlo v minulých dnech.
Právě prostřednictvím internetu se do Číny letos poprvé dostaly informace o útocích a znásilňování etnických Číňanek v Indonézii, během květnových protisuhartovských nepokojů, které vůbec nepřinesly čínské sdělovací prostředky. Vlna odporu, která vznikla mezi čínskými intelektuály, nakonec přiměla čínskou komunistickou vládu, aby o dva měsíce později poslala do Indonésie protestní dopis.
V Číně nyní existuje 1,2 miliónu internetových adres. Každou z nich často používá několik lidí. Podle čínské vlády bude mít přístup na internet do roku 2000 5 miliónů Číňanů. Za první pololetí letošního roku se v Číně prodalo 1,5 miliónu počítačů. V porovnání s loňskem je to vzrůst o 27 procent. Tento vzrůst prodeje počítačů má pokračovat.
Peking se sice bojí internetových disidentů, avšak většina nových čínských uživatelů internetu využívá počítačových sítí pro stejné účely jako lidé na Západě: Z analýzy čínského vyhledávacího zařízení Sohoo je největší zájem o stránky o počítačích a o internetu, o zábavu a o sport. Téměř všichni uživatelé vyhledávacího stroje Sohoo mají vysokoškolské vzdělání, a téměř polovina z nich pracuje u soukromých nebo zahraničních firem. Vyhledávací stroj Sohoo se ovšem vyhýbá internetovým stránkám, které považuje čínská vláda za politicky podvratné.
Když se poprvé dostaly do Číny informace o internetu, čínská vláda se domnívala, že se jí snad podaří vytvořit interní čínskou internetovou síť, která by byla izolována od světa. Posléze si ale vládní činitelé uvědomili, že zakázat přístup k jednotlivým stránkám na internetu není možné.
Malajsko - internet rozbíjí monopol vládní moci
Poté, co byl v září zatčen Anwar Ibrahim, do té doby náměstkem malajského ministerského předsedy Mahathira Mohammeda, okamžitě vznikla internetová stránka na jeho obranu. Dnes už existuje šedesát takových stránek, a jednu z nich navštívilo už celkem více než 2,5 miliónu uživatelů internetu.
Malajské sdělovací prostředky jsou pod přísnou vládní cenzurou. Deziluze občanů s vládními médii je tak velká, že mnoho lidi přestalo kupovat denní tisk.
Internet má v Malajsku obrovský vliv, navzdory tomu, že tam neexistuje více než 50 000 registrovaných uživatelů. Tito uživatelé, hlavně mladí příslušníci středních vstev, stahují informace z internetu a distribuují je daleko širšímu publiku, většinou při pátečních bohoslužbách v mešitách.
Avšak vliv je často daleko přímější. Jak informoval jeden organizátor internetových stránek, trvá hodinu až dvě zorganizovat prostřednictvím internetu demonstraci.
Jakmile se demonstrace rozejde, na internetu jsou z ní hned zveřejněny zprávy a fotografie.
Internetové stránky se také staly masovými diskusními fóry. To okamžitě vyvoláva vznik soupeřících provládních internetových stránek.
Vláda je dost bezmocná ve snaze zabránit šíření informací - někdy i falešných informací - prostřednictvím internetu. V srpnu byli zatčeni tři uživatelé internetu a obžalováni, že zveřejnili falešné informace o rasových nepokojích, avšak zveřejnění těchto zpráv vyvolalo v malajské společnosti velké znepokojení a panické nakupování zásob potravin. Ukazuje to, jak vlivný je v Malajsku internet.
Některé jiné země v jihovýchodní Asii, zejména Vietnam a Singapur se intenzívně snaží zamezit šíření materiálu, který se nelíbí vládě. Stát kontroluje internet prostřednictvím serverů, skrze něž musejí uživatelé internetu projít, mají-li získat přístup k mezinárodnímu internetu. Avšak trvá jen několik vteřin propojit se s proxy servery, které nebyly zakázány, a jejich prostřednictvím získat přístup k zakázaným internetovým stránkám.
V Indonésii, kde reformní hnutí destabilizovalo třicet let vládnoucí diktaturu prezidenta Suharta využívali protestující studenti internetu k získávání informací o tom, co se děje a k navazování kontaktů po celé zemi.
Tisk je v Indonésii nyní otevřenější, a tak je tam internetu už využíváno méně.
