Ad etos spolecnosti:
"Clovek se muze vysmivat vysnenym vzdusnym zamkum, ale pokud si je dovede
vysnivat, ma nadeji rozvinout v sobe nektere vlastnosti, o kterych sni. Je
to jako nabozenska cviceni: slova, at kdovijak bezmyslenkovite opakovana,
casem snad vytvori navyk, jakousi nepozorovanou usazenimu na dne duse - az
jednoho dne clovek k svemu prekvapeni shleda, ze jedna ve smyslu viry, o niz
se domnival, ze v ni neveri."
Uplne absolutne to patrne neplati, ale kdyz si stale budeme pestovat
"syndrom obeti" (viz Jan Vincent), casem se obetmi staneme. Slogan, ze "o
penize jde vzdycky v prvni rade" se take muze stalym opakovanim zazrat do
mozku. Coby racionalistka dodavam, ze sneni je treba doplnit exaktni
analyzou.
Ad fizlove:
"Nemci jsou uzasne dukladni ... Zaregistrovali si vsechny takzvane predaky,
socialisty, diplomaty, politiky, delnicke vudce, kneze - a pak jim
predlozili ultimatum: Vsechno se odpusti a zapomene, nebo statni zastupce.
...Nejenze dostanou do svych rukou urcite lidi. Ale siri takove vseobecne
ovzdusi, ve kterem ma clovek dojem, ze se nemuze spolehnout na jedinou
lidskou dusi."
"Rekl bych, ze jedini lide, ktere neni mozno vydirat pro nejaky poklesek, by
museli byt svati - nebo vyvrhelove, kteri nemaji co ztratit."
Utlacovatelske systemy maji hodne podobnych rysu. Pocity popisovane Greenem
mohli mit lide v Athenach za tyranie, v Rime za Sully, kdyz chodili v
Benatkach kolem kamennych lvich tlam ... i za Stalina. Cesti publiciste se
bohuzel soustreduji predevsim na vnejsi stranky projevu komunistickeho
rezimu (naposledy napr. L. Budinsky v LN 16. 1.). Protoze totalitni rezimy
se v dejinach nikdy neopakuji ve stejne variante, bylo by kvuli prevenci
uzitecnejsi studovat jejich spolecne rysy.