Chyby Jakuba Puchalského
Jan Čulík
Britské listy dnes přinášejí - viz výše - dopis generálního ředitele České televize Jakuba Puchalského Lubomíru Ptáčkovi a Vladimíru Karfíkovi z Literárních novin, jímž Puchalský reaguje na Ptáčkův článek o novinářích a politicích, otištěný v Literárních novinách ve středu 13. ledna (podstatné výňatky z článku přinesly páteční Britské listy, spolu s komentářem Jana Čulíka).
Jakub Puchalský ve svém dopise Literárním novinám právem poukazuje na některé nepřesnosti v Ptáčkově článku (např. není pravda, že v souvislosti s aférou Jana Šterna a pořadem Nadoraz došlo v České televizi k "propouštění" - propuštěn byl pouze Štern, ostatní - externí - spolupracovníci pořadu Nadoraz odešli demonstrativně z vlastní vůle.)
Vážně je Puchalský rozčarován neseriózností české novinářské obce. Poté, co v souvislosti s propuštěním Jana Šterna z ČT byla proti Puchalskému v této věci rozpoutána mediální kampaň, Puchalský poskytl vlastní, věcné vysvětlení, doplněné podrobnou dokumentací, celé řadě českých institucí a zřejmě i sdělovacích prostředků, včetně Britských listů.
Puchalský je rozhořčen, že kromě Britských listů neuznal v České republice žádný jiný sdělovací prostředek za vhodné se třeba i kriticky, avšak racionálně a fundovaně zabývat jeho
analýzou pořadu Nadoraz a zdůvodněním, proč propustil Jana Šterna. Puchalský z toho usuzuje, že je česká žurnalistika v hluboké krizi.
Lze jistě s Jakubem Puchalským souhlasit, že je znepokojující, že byl jeho materiál, zřejmě rozeslaný i do českých sdělovacích prostředků, ignorován a potlačen. Puchalský bohužel ve svém dopise nevyjmenovává konkrétně všechny sdělovací prostředky, jimž svou analýzu poskytl.
To nestačí. Chceme vědět, do kterých novin Puchalský konkrétně svůj materiál poslal. Do Lidových novin? Do Práva? Do Mladé fronty Dnes? Do České tiskové kanceláře? Spojil se s ředitelem České tiskové kanceláře a žádal vysvětlení, proč ČTK jeho materiál ignorovala, nebo proč zveřejnila 3. prosince 1998 zavádějící zprávu o petici na podporu pořadu Nadoraz?
Puchalský v dopise píše: "Samozřejmě vím, že osmistránkový dopis s třinácti přílohami nemohou běžná periodika publikovat už kvůli jeho rozsahu. Také bych to nepokládal za správné, neboť šlo pouze o můj nutně subjektivní a jednostranný názor." Puchalský však očekával, že jeho materiálu bude použito jako podkladu pro mnohostrannější veřejnou diskusi v tisku.
Velmi důrazně s Puchalským v této věci nesouhlasím. Případ pořadu Nadoraz byl pro českou žurnalistiku - a nutně tedy pro českou politiku i pro celou českou společnost - věcí natolik závažnou, že se měl racionálně probírat ve všech novinách jako jedno s hlavních témat onoho období. Profesionální editor se širokým rozhledem by si toto dokázal uvědomit. Mladá fronta Dnes, popřípadě Lidové noviny měly bezesporu Puchalskému dát k vysvětlení jeho stanoviska k dispozici nejméně jednu celou stranu svého listu.
A že je Puchalského stanovisko subjektivní? A proboha, proč ne? Kde je psáno, že noviny nemohou věnovat celou monostranu subjektivnímu názoru, aniž by se nutně musely pokoušet přitom propagandisticky získávat čtenáře pro názor redakce? Jeden den měly MFD, Právo či Lidové noviny otisknout kompletní argumentaci Jakuba Puchalského, v jiný den pak na stejném prostoru argumentaci jeho odpůrců. Proč ne?
Puchalský měl sám ve vysílání České televize zahájit otevřenou a všestrannou debatu o problému pořadu Nadoraz - nikoliv však metodami Vladimíra Železného
Inteligentní, sebevědomý, objektivní a profesionální sdělovací prostředek neuhýbá před žádným tématem, ani před problémy ve své vlastní struktuře.
V případě veřejnoprávní televize je bezpochyby její povinností kriticky reflektovat ze všech úhlů i vlastní interní problémy.
Běžně to dělá rozhlasová a televizní stanice BBC. Vznikne-li kontroverzní téma, reportéři příslušných pořadů rozhlasu či televize BBC ho investigativně, nezávisle zpracují, jako by s BBC neměli nic společného. Potřebují-li při tom třeba rozhovor s generálním ředitelem, zažádají o něj. Stalo se několikrát, že byl ve vysílání BBC generální ředitel BBC John Birt podroben dosti ostrému interview. V jiných případech se pro investigativní pořad BBC k určité kontroverzi, týkající se této instituce, ředitelé BBC odmítli vyjádřit. Reportéři pořadu uvedli, že "BBC nám k tomuto problému odmítla vydat jakékoliv prohlášení".
Před tím, než 1. dubna 1998 nastoupil do funkce generálního ředitele České televize Jakub Puchalský, psalo se hodně v českých médiích o tom, že prý Puchalský pochází z BBC a zosobňuje její étos. V této souvislosti natočil londýnský zpravodaj ČT reportáž o českém vysílání BBC a o jeho praxi. V závěru obsahovala reportáž asi třicetivteřinový rozhovor s Janem Čulíkem. Poukázal jsem na to, že podle všeho je Puchalského zkušenost z BBC jen povrchní, že pracoval pouze pro české vysílání této stanice a že v žádném případě nemohl proniknout do těch částí BBC, kde se dělá skutečná britská, hlavní, domácí, investigativní žurnalistická práce.
Bývalo by přirozené, aby Česká televize reflektovala nadcházející změny ve svém vedení, stejně tak, jak to reflektuje veřejnoprávní BBC.
V současnosti končí funkční období generálního ředitele BBC Johna Birta a vypisuje se konkurs na nového šéfa. BBC o všech kandidátech veřejně debatuje, v neděli dopoledne 17.1. dokonce prostřednictvím víceméně satirické metafory. Otevřeně se ve vysílání BBC dává prostor i dosti častým názorům, že nynější generální ředitel BBC John Birt tuto rozhlasovou a televizní stanici "zničil a rozbil".
Bohužel, pro odcházejícího šéfa zpravodajství Petra Studenovského byly v únoru - březnu 1998 otevřené otázky o případné kompetentnosti Jakuba Puchalského, vyslovené v reportáži Janem Čulíkem, příliš. Reportáž se nevysílala. Vysvětlení bylo typicky pražské - že prý se s ní vyskytl nějaký technický problém.
Přitom, co je proboha tak drtivě drastického na tom, že by Česká televize odvysílala názor, že možná není Puchalský tak dokonalým zosobněním etosu BBC, jak se běžně v ČR usuzuje? Není to přece jen nic jiného než názor. ČT to měla odvysílat a druhý den třeba přinést k věci zase jiné názory.
Devět let po pádu komunismu už bychom si snad proboha mohli zvyknout na pluralitní diskusi, v níž vyslovení něčeho, o čem se konvenčně nemluví, přece nevyvolává šok, ale zamyšlení a konfrontaci s jinými nekonvenčními názory.
Je něco špatného ve společnosti, kde dosud působí názor, který se vymyká konvenčně omílaným myšlenkám, doslova třaskavou silou, kde se lidi při jeho vyslovení naštvávají až skoro k hysterii.
Problém neprofesionality pořadu Nadoraz bylo závažné společenské téma. Cožpak se Česká televize nemá zabývat závažnými společenskými tématy?
Puchalský měl hned v polovině listopadu 1998 pověřit schopného redaktora či redaktory České televize, aby o pořadu Nadoraz a jeho nedostatcích připravil pečlivou, profesionální, racionální a objektivní analýzu - půlhodinový nebo třeba i hodinový analytický pořad.
Pořad měl podrobně, záběr od záběru, analyzovat nedostatky programů vysílaných v sérii Nadoraz. Měl s nimi konfrontovat Jana Šterna a s nedostatky publicistiky i samotného Puchalského. Měl přinést i podrobná vysvětlení Šternova i jeho spolupracovníků. Česká televize měla být při diskusi o tomto problému co do otevřenosti, analytičnosti a profesionálnosti na prvním místě. Neměla čekat, co o problému Nadoraz napíší pisálkové v nějakých novinách.
Ve společnosti je televize daleko významnějším médiem než jakékoliv noviny. Úměrně s tím má televize daleko větší množství odpovědnosti, a právě ona musí otevírat společensky nejdůležitější témata, i když se jí týkají. Čekat, až co napíše Mladá fronta Dnes, je ve všech případech pošetilost.
Pořad ČT měl ostře analyticky kritizovat postoje obou stran, Puchalského i Šterna. V žádném případě neměl jeho závěr být předurčen ve prospěch ani jedné ze stran. K nezávislému závěru by měla dojít až samotná analýza.
A pak měly k věci případně následovat pořady další.
Ozvou-li se reakce, že v ČT pracují jen neprofesionální novináři, a že by nikdo takovouto analýzu vysoké kvality nezmohl, proč Puchalského nenapadlo pozvat si k natočení tohoto pořadu jako zcela nezávislé analytiky i reportéry pracovníky z BBC?
Ať se Jakub Puchalský prosím nesnaží vysvětlovat, že Česká televize nemůže takto řešit své vlastní problémy. Musí. Je to základní rolí veřejnoprávní televize. Veřejnoprávní televize musí být předmětem veřejné diskuse.
Právě takovýmto pořadem by si Puchalský býval vytvořil v České republice vynikající pověst. Bylo by totiž z něho zřejmé, že je opravdu objektivní, skutečně chce prosazovat profesionální novinářskou práci a nevyhýbá se ani tématům, jejichž analýza pro něho může vyznět nepříznivě.
Vzhledem k tomu, že to Puchalský neučinil, nepřesvědčivě vyznívá jeho ujišťování, jak se snaží zlepšovat dosud neuspokojivé zpravodajství České televize. Puchalský konstatuje, že pracuje s kolegy "na potřebných interních normách, které budou pomáhat reportérům, redaktorům a moderátorům".
Je škoda, že nevíme o těchto normách víc. Od nástupu Jakuba Puchalského do funkce generálního ředitele ČT uplynulo tři čtvrtě roku a zpravodajství ČT prošlo zatím jen velmi kosmetickými změnami a posunulo se víc k bulváru. Co se týče jeho filozofie, zůstává stejně nemohoucí a stejně neprofesionální, jaká byla před příchodem Puchalského.
Ony "interní normy" o nichž se Puchalský zmiňuje, musejí být značně nefunční, dokáže-li (jako například 4. ledna 1999) Česká televize vysílat v hlavním zpravodajském pořadu Události xenofobní a rasistické reportáže, aniž by si toho kdokoliv vůbec povšiml. O tom na jiném místě tohoto vydání Britských listů, viz Obsah.
Nová informační a rešeršní báze pro reportéry ČT bude jistě nápomocná, avšak důležité je také najít dobré lidi: tvůrčí, nápadité osobnosti s širokým všeobecným vzděláním, se znalostí jazyků, a se schopností samostatného a kritického myšlení. Bez inteligentní personální politiky nebude "lepší informační a rešeršní báze", ani třeba stovky školení, naprosto k ničemu. Mnoho nynějších lidí ve zpravodajství ČT prostě musí odejít, má-li se cokoliv změnit k lepšímu, a Jakub Puchalský to sám dobře ví.
A ještě jedna závažná věc:
Je chvályhodné, když Puchalský píše, že "televize veřejné služby je povinna o své činnosti podrobně informovat veřejnost a nezatajovat žádné informace..."
Jak se to shoduje mimo jiné s tím, že Jakub Puchalský rozeslal před časem zaměstnancům České televize dopis, v němž jim nařizuje, že zaměstnanci ČT musejí projevovat loajalitu k podniku a nesmějí o něm šířit informace.
Jak to tedy je s tou veřejnou diskusí o ČT? Podle textu výše zmíněného supertajného dopisu (někteří pracovníci ČT se bojí propuštění natolik, že ho skutečně utajují) předpokládám, že ji za ČT smějí vést jen vedením schválené osoby. Nebo jak to je?
Jan Čulík
