Omezuje v Británii politická korektnost svobodu projevu?
Glenn Hoddle, trenér anglického fotbalového týmu, byl v úterý donucen k rezignaci na své místo poté, co - zjevně pod nátlakem - udělal veřejnou sebekritiku.
Minulou sobotu citoval deník Times Glenna Hoddla, který údajně řekl reportéru tohoto listu v rozhovoru, že invalidní osoby jsou invalidní proto, že jsou tím potrestány za hříchy, které spáchaly v předchozích životech.
Hoddle v rozhovoru doslova uvedl: "Vy i já jsme fyzicky dostali dvě ruce a dvě nohy a víceméně slušný mozek. Někteří lidé se tak ale nenarodili, a to z určitých důvodů. Funguje totiž karma (odplata) z předchozího života. To nemohu zastírat. A nejde jen o invalidní lidi. To, co zasejete, vždycky sklidíte. Musíte zkoumat, proč se určité věci staly ve vašem životě. Pak to všechno pochopíte."
Následovala obrovská mediální kontroverze. Hoddle se hájil, že to tak nemyslel, že byly jeho výroky v tisku zkresleny a odmítal rezignovat. Tisk však vyvolal silnou mediální kampaň a anglická Fotbalová asociace nakonec rozhodla, že musí Hoddle odejít a přenechat místo trenéra anglického fotbalového týmu, s ročním platem 350 000 liber (to je cca 1,5 miliónu Kč měsíčně) někomu jinému.
Fotbalová asociace sdělila Hoddlovi, že učinil svým výrokem vážnou chybu, poškodil svou pověst a způsobil celé řadě lidí zbytečnou bolest.
V prohlášení Fotbalové asociace se praví:
"Minulých několik dní bylo obtížných pro všechny zúčastněné, ale to není nic ve srovnání s urážkou invalidních osob v naší společnosti a v naší zemi. Přijímáme, že to Glenn neměl v úmyslu.
Je však nesporné, že kontroverze, ať už v ní šlo o cokoliv, poškodila Glena i jeho zaměstnavatele. Fotbalová asociace právem o této záležitosti jednala po mnoho hodin. Glenn pracoval pro anglický fotbalový tým usilovně a loajálně. Nakonec však všechny strany souhlasily, že musí odejít."
Jak se vytváří konsensus v zavedené demokratické společnosti
Proč o tomto případu, který zaplňoval v posledních dnech stránky především britského bulvárního tisku, píšu.
Už jsem se několikrát zmiňovat v Britských listech o tom, že na rozdíl od Čech, do jisté míry, buďme kontroverzní, v zavedené britské demokracii svoboda projevu neexistuje.
Funguje to takto. Neustále probíhá na mnohá témata intenzívní veřejná debata. Sítem této debaty jsou ke každému problému protřeseny nejrůznější názory a zůstanou jen ty, které společnost uzná za rozumné a nosné. Vzniká z toho společenský konsensus. Některé věci jsou jasné, o nich se už dále nediskutuje. Pokud se nevyskytnou nové informace.
Jak obrovský rozdíl ve srovnání s destabilizovanou českou společností, která si interpretovala svobodu projevu tak, že si může kdokoliv, každý politik, Václav Klaus, každá veřejná osoba, Vladimír Železný, beztrestně kecat, co chce.
Prostě, chybí onen pevný etický a společenský konsensus, který by žvanící veřejnou osobu okamžitě odkázal do příslušných mezí, tak jako britské sdělovací prostředky Glenna Hoddla.
Českých pozorovatelům se může jeho osud zdát poněkud nespravedlivý. Konec konců, jeho úkolem bylo trénovat fotbalisty, snad se od takového člověka nutně neočekává, že bude zároveň filozofický a společenský génius?
Kromě toho, můžete namítnout, cožpak v Británii neomezuje politická korektnost svobodu projevu?
Jestliže Glenn Hoddle přece skutečně věří v buddhistické převtělování a v buddhistickou karmu, kdy údajně platí člověk v tomto životě za to, co učinil v životech předchozích, nemělo by se mu to v demokratické společnosti tolerovat?
Jsou to zajímavé otázky.
Zcela zjevně vládne v Británii pocit - dosud chybějící v ČR třeba u poslanců či novinářů vůči Vladimíru Železnému, nebo Jakubu Puchalskému - že když je někdo v čelné politické i veřejné funkci - a, opakuji, Hoddlův plat byl 350 000 liber ročně - má povinnost společnosti sloužit - musí se tedy vyhnout výrokům, které společnost bude interpretovat jako nehoráznosti.
V tomto případě zcela jistě hrála významnou roli součinnost onoho velmi vysokého platu s urážkou bezbranných invalidů.
V Británii se většinou neodpouští, vyskakuje-li si někdo na bezmocné lidi.
Jan Čulík
