Křečkův protest na Pražském hradě byl neurvalý
Jako nezavisly pozorovatel velmi malo pisu pro cesky tisk.
Povyk, ktery udelal se naposledy kolem slavneho piskani Jana Krecka
nuti me vsak k tomu, abych udelal nekolik poznamek.
Nejdriv ale
chci oznamit, ze obvinovani Krecka, respektive jeho pripadne
potrestani, povazuji za neprimerene, dokonce nebezecne pro tento stat.
Nicmene uplne nesouhlasim z tezi clanku pana Tomase Peciny na toto
tema.
Pan Pecina napsal totiz v BL, ze v zahranici Kreckuv cin
nevzbudil zadny zajem, proto ze na Zapade je to tak bezne, stava se
to a nikdo z toho nedela tragedii.
Kdyz jsem tu vetu precetl,
vspomnel jsem si na tiskovku Meciara po zkazenem referendu. Slovensky
novinar byl zdrceny tamejsi atmosferou, zejmena tim, ze novinari se
hlasite smali blabolum opakovanym Meciarem. Ne, ze by Meciarovi
fandil, slo o to, ze "co to je za stat, kde je mozny takovy skandal,
premier tak blby, ze se mu lide smeji do oci".
Zmineny Slovak byl
hodne dlouho na stazi ve Statech a z uctou vypravel, ze v Bilem dome je
neco takoveho nepripustne. - Tam se velmi peclive zvazuje, koho se
pusti dovnitr - rekl.
Tak jsem se zeptal sveho kolegy, ktery dela
dopisovatele ve Statech, a ten mi rekl, ze pokud jde o pristup na
tiskovky v Bilem dome, jsou tam prisna bezpecnostni opatreni, ale
zadne omezeni neexistuje.
"A pokud se ptas na toho chlapika, ktery
piskal u Havla," - rekl kolega, ktery onu udalost sledoval v TV, "Tak ve Statech je to nepredstavitelne. Byl by okamzite zatcen, vyloucen z
novinarskeho syndikatu a zkompromitovan mezi slusnymi lidmi. Urcite
by se podruhe do Bileho domu se nedostal, leda jako turista."
Konec
citatu meho kamarada. Ze by se onen "piskac" stal hrdinou, nebo ze by
si potom USA zaslouzily nazev "totalitni stat", o tom mi nic nenapsal.
Je take samozrejmosti, ze Krecek se ted haji libovolnymi zpusoby,
nicmene sebesrovnavani s piskanim Dagmar Havlove neobstoji.
Pani
Dagamar totiz neprerusila zadnou udalost, ona zapiskala za obecneho
potlesku a povyku.
Krecek svym piskanim (byl jsem u toho) prerusil
prezidentuv projev, prekazel i ostatnim ucastnikum udalosti, kteri
tam prisli asi proto, ze ji povazovali za povznesenou a dulezitou.
Krecek mohl klidne piskat, a taky leccos palit treba pred Hradem - to
je legitimni zpusob protestu. On ale sel dovnitr, zneuzil
novinarsky prukaz (kdyz jsem tam sel sam, a policajti se divali na
moje bloky a tuzky v tasce, v dusi jsem se posmival "ceske
presnosti"; ted uz vim, ze jsem to byl ja, kdo byl blby).
Z Kreckova chovani nemel jsem dojem zadneho disidentstvi,
statecnosti, nepripadlo mi to ani jako vyraz obcanskeho postoje a
vyuziti svobody projevu.
Spise to bylo svobody zneuziti. Vice nez
samizdat mi to pripomina casopis, ktery se inzeruje heslem "116
stranek svobody projevu", a je to pritom o holych zadkach.
Kreckuv cin mi spise pripadal, jakoby zlobivy kluk behem svatby hodil
na nevestu blato. Ano, vime, je to dite, je to zert, ale neni
nam k smichu, ze?
Pokud ale jde o srovnani z p. Havlovou, jeste
jednou saham po tak oblibenem v Cechach prikladu z anglosaskeho
sveta: kdyz se Madeleine Albrightova dozvedela o znovuzvoleni Billa
Clintona na prezidenta, verejne, v budove OSN zatancovala lambadu.
Toto byl cin srovnavatelny s piskanim Havlove. Pro Kreckuv cin podobu
neshledavam, leda v hazeni vejec po premierovi a ministrech, coz je
ale casty jev nikoliv ve svete anglosaskem, ale treba ve Francii nebo v
Polsku.
Musim take konstatovat, ze navzdory tvrzeni ceskeho tisku Havel
vubec nevypadal rozcilene (stal jsem kousek od nej), ale spise
rozpacite. Asi mu bylo proste blbe, ze se na tu ceskou podivanou
divaji i (tolik i Havlem mytologizovani) Polaci... Me bylo blbe urcite
- vim, ze jako obcan Polska budu clenem NATO a mel bych za to do konce
zivota dekovat i Havlovi.
V nasem regionu asi neexistuje clovek,
ktery by se tak zaslouzil o rozsireni Aliance, a taky bylo mi blbe,
ze mu tak nezodpovedne nekdo dela ostudu.
Stranou ale me dojmy:
narozdil od p. Peciny nesouhlasim - a to mirne receno - s nazorem, ze
"obcanska spolecnost" v podobe Krecka prisla za Havlem, a "on se na
ni rozzlobil".
Statni slavnosti totiz nejsou dobrou prilezitosti k
dialogu - prostoru pro ne je v Cechach dost jinde.
Na Hrad v podobe
Krecka prisla neurvalost a - to je muj osobni dojem - touha soustredit pozornost na sebe. A taky ze se to podarilo. Dokonce se pri te
prilezitosti p. Pecina zminuje o "totalitnim state" - to je teda
ucta, az se o tom Krecek zmini mezi kolegy, bude z nej hotovy hrdina.
O one metafore "totalitniho statu" jsem se zminil kolegovi z Polska.
Asi mu bylo malo zivota pod komunismem - reagoval na okraj autora
kolega.
Tomasz Mackowiak, Gazeta Wyborcza, Praha
