Má Železný právo na tu miliardu?
Jan Čulík
V úterních Britských listech vysvětloval Milan Šmíd, jak přišel Vladimír Železný k oné přibližně jedné miliardě korun, které on a jeho společníci dostali od podniku CME za zbytek svých podílů v ČNTS, servisní společnosti, která poskytuje televizní vysílání pro držitele licence CET 21, provozovatele televize Nova. (Předchozí podíly prodali ČNTS za 5,2 miliónů dolarů údajné "půjčky".) CME zaplatila 30 miliónů dolarů za podíly v ČNTS Železnému a spol, protože ani Železný, ani CME nemusili nic zaplatit českému státu za udělení vysoce privilegované terestrické televizní licence. Udělovatelé licence spáchali něco, co se skoro přibližuje trestnému činu (nebo by se mu přibližovalo v řádně fungujícím právním státě) - odevzdali Železnému a společníkům majetek v hodnotě pravděpodobně několik desítek miliónů dolarů zcela zadarmo.
V české společenské atmosféře, kde si lidé přivlastňovali v minulých letech arbitrárně velké majetky, které v žádném případě nijak nevytvořili, tato podivná transakce nevyvolala nikde pozornost. Nakonec se takových "transakcí", kde si "podnikatelé" podvodně do vlastních kapes "vytunelovali" velké majetky, uskutečnilo v posledních letech velmi mnoho Byli tím okradeni čeští daňoví poplatníci a tento majetek, který se ze státního vlastnictví rozplynul do individuálních kapes, musejí a budou muset dlouhodobě nahrazovat z vlastních daní řadoví občané.
Milan Šmíd se hájí, že lidé, kteří licenci společnosti CET 21 udělovali, nemohli tušit, že komerční vysílání na tak výhodném terestrickém okruhu začne být tak výdělečné, bez ohledu na hospodářskou krizi v České republice - i když to mohl tušit každý, kdo se ohlédl do zahraničí. Fakt totiž je, že komerční televizní stanice vydělávají velké peníze.
Ale jestliže nechtěli udělovatelé české televizní licence hned zpočátku novou komerční televizní stanici, která třeba rovnou nemusela být komerčně úspěšná, mohli přece platbu za licenci odložit. Mohli do licenčních podmínek přece uvést, že jakmile překročí roční příjem z reklamy určitou finanční částku, držitel licence bude muset za její udělení zpětně zaplatit. - Mohli by lidé, kteří se na udělovacím procesu licence společnosti CET-21 podíleli, vysvětlit , proč toto neučinili?
"Ale my jsme neměli ponětí o hodnotách, jaké spravujeme"
Milan Šmíd svým charakteristickým, zdvořilým a jemným způsobem, prostě jen konstatuje, že k obohacení soukromých osob majetkem, který jim nepatřil, došlo prostě proto, že stát "neměl ponětí o hodnotách, jež spravuje".
Jen tak, nevzrušeně, to stačí konstatovat. Jenže to je u jádra nynějších problémů České republiky.
Rozdat neoprávněně majetek, který jsem spravoval a který mi nepatřil, není to náhodou zpronevěra? Nemělo by toto jednání být v normálním právním řádu trestné?
Zkusme si to ozřejmit na příkladu ze života normálních lidí.
Přestavte si, že vlastníte v Břevnově hezkou vilu, kterou vám odkázali rodiče. Dva roky se o ni nyní z nějakých důvodů nemůžete starat, třeba proto, že budete na stáži v zahraničí. Svěříte ji tedy někomu, kdo se o ni přislíbí starat za vás.
Za dva roky se vrátíte a vila nikde.
"Jó, já jsem ji prodal za šedesát korun, já jsem nevěděl, že má daleko větší hodnotu." Co byste asi v takové situaci dělali?
Potíž je, že lidi v ČR si po pádu komunismu dlouho neuvědomovali, že státní majetek, který Václav Klaus a jeho stoupenci ve vládní koalici rozdávali, nebyl "ničí" - někomu patřil - jednotlivě každému z občanů. Neuvědomili si, že jeho neodpovědné rozdání, případně umožnění, aby si ho pár vyvolenců rozkradlo, bude pro každého občana osobně velmi bolestné.
A teď už je - co si myslíte, že je alespoň částečným důvodem, že se mnoha lidem v ČR v současnosti vede hospodářsky špatně?
Z tohoto hlediska, je, obávám se, ultratolerantní postoj Milana Šmída nepřijatelný. Milan Šmíd argumentuje:
Domnívám se, že bychom měli v sobě přemoci malou českou závist, a dopřát všem úspěšným privatizátorům jejich privatizační úspěchy, pokud při nich nebyl porušen zákon. Měli bychom se k nim stavět jako k lidem, kteří vyhráli v loterii, neboť privatizace byla svým způsobem loterií, byť ne každý měl přístup k losům, jež měly šanci na výhru.
Lidem, co vyhráli ve Sportce, také nezávidíme. Pokud k té výhře přistupují odpovědně a snaží se nabytý majetek dobře spravovat a vytvářet nové hodnoty, tím lépe. Pokud majetek prošustrují, aniž někoho okradli, je to jejich věc, ale pro nás by to mělo být poučením do budoucna. Pokud někoho okradli, nechť jsou potrestáni.
Pan Šmíd má asi pravdu, že "podnikatelé, kteří využili příležitosti, rozkradli si, co jim stát ve své pošetilosti nabízel", asi nemohou být s nynějším stavem českého práva a české politiky nijak poháněni k odpovědnosti - nebylo-li právo dokonalé, není je možno postihnout. Jenže existuje přirozené právo, a v souladu s ním by měl být asi nynější český právní systém upraven. Jak to bude přijímat Evropská unie, když zjistí, že podstatou majetkové distribuce v ČR je rozkradení?
Značnou vinu ale asi nesou státní privatizační správci, Václavem Klausem počínaje.
Jsou odborníci, jako londýnský specialista na důchodové zabezpečení a kapitálové trhy František Nepil, kteří od začátku devadesátých let dosti přesvědčivě argumentují, že státní majetek byl úsporami českých občanů na stáří a Klausova vláda neměla právo ho jen tak rozdat . Vznikl tak dluh ve výši více než 4000 miliónů korun (dnešní vláda přiznává, že tato částka skutečně v důchodovém zabezpečení chybí), který budou - v důsledku Klausovy hlouposti - vysokým daňovým zatížením mladší lidé v ČR (lidé v produktivním věku) muset platit dlouhá léta.
Britské listy se už touto tematikou mnohokrát zabývaly. Nyní se k ní znovu vracíme, vzhledem k tomu, že navzdory všemu, mnoho let po české privatizační katastrofě jsou stále ještě lidé, kteří šíří snášenlivé názory, že "ty, kdo si podniky vytunelovali do vlastní kapsy, bychom měli tolerovat jako někoho, kdo vyhrál v loterii".
Drobný rozdíl spočívá v tom, že lidé, kteří si koupí v loterii los, dobrovolně tím souhlasí, že pokud nevyhrají, jejich vložené peníze poplynou výherci či na jiné účely.
Čeští občané pokud vím nikdy vědomě nesouhlasili, aby bylo jejich důchodové zabezpečení rozdáno či rozkradeno, aniž souhlasili s tím, že rozkradený majetek budou do konce produktivního života hradit zvýšenými daněmi.
V dnešním vydání Britských listů přinášíme k tomuto dva pořady, které jsem odvysílal ve Svobodné Evropě v lednu 1991.
V prvním pořadu, rozhovoru s Františkem Nepilem, je vysvětlena celá problematika.
Doporučuju čtenářům zejména druhý pořad, v důsledku toho, jak pozoruhodně v něm reaguje poradce tehdejšího ministra financí Václava Klause Ivan Svítek.
Neměli by takovíto lidé být pohnáni k odpovědnosti? Myslím ti privatizační "správci"? Aby přestaly takovéto praktiky být v ČR v zájmu hospodářského rozkvětu tolerovány? A nemělo by se pomýšlet na uvedení vlastnictví na pevnou právní i etickou základnu? Je zcela nerealistické rozkradený majetek znárodnit a znovu privatizovat, tentokrát pořádně? (To by ovšem musela být u moci schopná vláda, která není svázána "opoziční smlouvou" s praktikami, které je třeba v zájmu rozvoje ekonomiky odsoudit.)
Jan Čulík
PS: Ještě jedna důležitá věc
Proč lidé pořád tolerují hloupost českých novinářů? Milan Šmíd, opět svým typickým, jemným způsobem, se ve svém
(Mimochodem, Peter Kršák, který se snaží soudně zamezit už uskutečněnému
přesunu 43,31 procent podílů CET 21 na Vladimíra Železného, je, jak se zdá, z
této transakce zcela vyloučen. Vypadá to, že už není považován za vlastníka
podílu ČNTS Nova, ač by měl mít 2 procenta podílů.)
