úterý 8. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Válka o Kosovo:
  • Jugoslávie: Blíží se přece jen dohoda? Podnikání v ČR:
  • Kdy bude zvykem v ČR platit vlastní dluhy? (Eduard Vašátko) Jak lze také přijít o zaměstnání:
  • Politika ostrých loktů v sokolovské uhelně (Petr Vařeka) Bankovnictví:
  • České banky účtují poplatky za služby, které jsou jinde zadarmo (Vít Novotný) Škoda Plzeň:
  • Standstill agreement (Ivan Hoffman, Český rozhlas) Ústí nad Labem:
  • O Matiční rozhodováno pod nátlakem? (František Roček) Čeští novináři a železnice:
  • Zveřejněte, jak je tomu s úplatky (Nezávislí) ČR a válka v Jugoslávii:
  • O válce a mudrcích (Marcel Novotný) Válka v Jugoslávii:
  • Otázky a poznámky, ale zdaleka ještě ne bilance (Jaroslav Teplý)
  • Srbové jsou obětmi pokrytectví Západu (Miloš Kaláb)
  • Válka o Kosovo: Salónní generálové v tisku (Guardian)
  • Kosovo: A co dál? (Dalibor Žůrek) Ekologie v ČR:
  • Staz je vyšetřována policií (Děti Země)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Srbové jsou obětmi pokrytectví Západu

    Miloš Kaláb

    Dovedu si představit, že by takový titulek v českých novinách asi vedl k projevům prudkého nesouhlasu a k vášnivým reakcím. Rád bych se mýlil. Článek s tímto titulkem uveřejnil v novinách The Ottawa Citizen torontský spisovatel a rozhlasový komentátor George Jonas.

    Začal jej poukazem na televizní 'speciál' tohoto týdne na stanici CNN, která ukazovala oslavu loňského Dne vzpomínek v USA. Všechno bylo přiměřené a důstojné až do chvíle, kdy na pódium vstoupil prezident Clinton. Ten této oslavy využil k tomu, aby vyzvedl příspěvek svůj a svých liberálních kolegů k válce na Balkáně. Prohlásil, že spojenci NATO bombardují Jugoslávii proto, aby odstranili režimy, které pronásledují lidi na základě toho, 'jakých bohoslužeb se účastní nebo kdo jsou jejich rodiče'. Problém s tímto prohlášením je podobný jako mají mnohé jiné projevy prezidenta Clintona, že totiž nejsou pravdivé.

    Při vší montróznosti masakrů a vyhánění do exilu, etničtí Albánci v Kosovu nebyli masakrováni a vyháněni proto, že se účastnili jiných bohoslužeb nebo měli odlišné rodiče. Byli masakrováni a vyháněni proto, že bojovali proti Srbům o to, kdo bude vlastnit území. Pronásledování lidí za to, kdo byli jejich rodiče, prováděl Hitler deportací židů do Osvětimi a Stalin odesíláním kulaků do gulagů. Toto není případ Kosova.

    Konflikt v té nešťastné zemi vzplál poté, co se jedna skupina, Albánci, rozhodla, že se stane pánem v tom, co považovala za svůj dům, a že toto tozhodnutí narazilo na úsilí jiné skupiny, Srbů, být pánem v domě, který také ona považovala za svůj vlastní.

    Prezident Clinton se zmínil o morálce multikulturalismu. Problém je v tom, že celý svět nemůže kopírovat americký 'tavicí kotel' (melting pot). V žádném případě není vnucování tohoto modelu tříštivými bombami výrazem vyšší morálky. Je i další problém s logikou NATO. Člověk by mohl dávat přednost (a já ji dávám) státu, v němž náboženství a etnický původ nemají místo v politické organizaci země a jsou osobními atributy každého jednotlivého občana. Jenže hlásat nejprve, že země nemají být organizovány podle etnických hranic a potom požadovat samosprávu pro jednu skupinu na jediném základě etnického původu je příkladem rozporů. A to je právě to, co NATO požadovalo pro kosovské Albánce v Rambouillet - formu autonomie nebo nezávislosti. Je mi líto, ale toto přece není odmítání společnosti rozdělené podle etnických hranic! Toto je podpora jedné etnické skupiny na úkor jiné. Říká, že Albánci mohou použít své etnické většiny v Kosovu, aby potvrdili svou politickou identitu, ale Srbové to v Jugoslávii dělat nesmějí. Takže to, co se vnucuje Jugoslávii, není rozhodně multikulturalismus (pochybný, jak takový cíl může být tím, že je vynucován raketami o ploché dráze letu), ale etnický separatismus, pravý opak ostentativního ideálu pana Clintona a spol. Toto je to, co Hitler vnutil Československu v Mnichově, kdy použil etnického nacionalismu sudetských Němců k rozbití suverénního státu.

    A potom tu je naše kanadská soudkyně Louise Arbourová. Poté, co veřejně uvažovala o stíhání vedoucích politiků NATO, naše chrabrá prokurátorka válečných zločinů u OSN se rozhodla 'místo toho' nebo 'nejprve' obvinit jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče a některé jeho kolegy. Můj dojem je, že spíš 'místo toho', protože prokurátoři válečných zločinů jsou něco jako supi. Jdou po těch, kteří se odloučili od stáda jako třeba starý generál Augusto Pinochet. I kdyby NATO utrpělo porážku, nebylo by dostatečně zraněno, aby navnadilo soudkyni Arbourovou, aby se vrhla na jeho vedoucí politiky.

    Není tedy žádným překvapením, že první obviněnou hlavou státu je někdo jako pan Miloševič než takoví pachatelé zločinů proti lidskosti a to jak domácích tak exportovaných jako jsou vládnoucí špičky v Číně, Sýrii, Libyi, v Severní Koreji, Indonézii, Vietnamu nebo na Kubě a zejména irácký Saddam Poison Gas Hussein. Zpolitizované soudy podobně jako showbiz jsou ovládány momentální situací.

    Argumentovalo se, že paní Arbourová nemůže stíhat asijské nebo středovýchodní válečné zločince, protože její mandát jakožto prokurátorky je omezen pouze na Jugoslávii a Rwandu-Burundi. Jak malicherná to sofistika! Jak to, že nevysvětlí, proč neobvinila chorvatského prezidenta Franjo Tudjmana, který napáchal v Krajině většinu z toho, co Miloševič napáchal v Kosovu? Ještě důležitější je otázka, jaký systém dává prokurátorům mandát jen pro vybrané oblasti. Představme si zemi, která by stíhala zločiny jen v určitých městech - například, že by Kanada šla po pachatelích loupeží jen v Moose Jaw! Hleďme se, máme tu nový světový řád!

    Zastánci tribunálů pro válečné zločiny si myslí, že povyšují politiku na úroveň spravedlnosti. Je smutné, že opak je pravdou. Stahují spravedlnost dolů na úroveň politiky.

    Na stejné straně byl přetištěn z britských novin The Times of London přibližně dvojnásobně rozsáhlejší článek Simona Jenkinse pod titulkem Pochybný mír. I tento článek rozebírá rétoriku kolem zločinnosti prezidenta Miloševiče mimo jiné důležité otázky. Vzhledem k tomu, že článek pochází ze země vydavatele Britských listů, milerád mu jej přenechávám pro překlad.

    Miloš Kaláb, Kanada



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|