Salónní generálové
Tento článek Roye Greenslada, bývalého šéfredaktora britského deníku Daily Mirror, vyšel v pondělí 7. června v deníku Guardian.
Všichni tvrdili, že to nepovede k ničemu. Od samého začátku byli tiskoví salónní generálové přesvědčeni, že letecké údery NATO proti Jugoslávii nemohou být úspěšné. Byl to u všech komentátorů doslova článek víry, že samy o sobě letecké údery nemohou vést k vítězství.
Proto vojáci na penzi - placení denními listy za své odborné znalosti - ostře brojili proti pošetilosti války, v níž Naši Hoši neútočí v samotném Kosovu a nebojují v zákopech. Komentátoři staří i mladí, placení tiskem za svou inteligenci a moudrost, se vysmívali Tonymu Blairovi, jak o tom všem vůbec nic neví.
Autoři novinových úvodníků - kteří jsou placeni za to, aby opakovali politické předsudky svých šéfredaktorů - útočili na vládu, že nás zavedla do války, kterou nikdy nemůžeme vyhrát. Tak přesvědčeny byly některé noviny, že nás Blair svádí ze správné cesty, že se posmívaly Blairově strategii ještě předtím, než bombardování začalo. Komentátoři v Timesech, v Daily Mail a zejména v konzervativním deníku Daily Telegraph si byli stoprocentně jisti. Vždyť se to nikdy předtím ještě nedělalo, křičeli. Okamžitě vyšlete pozemní vojska! Blair, chudák naivka, vůbec neví, co dělá.
Buďme upřímní. Bylo hodně skeptiků i v jiných novinách, včetně ředitele studijního oddělení Královského strategického ústavu Jonathana Eyala, který psal v Guardianu. Ale hlavní kritiku vedli bojovníci pravice, muži, kteří rozumějí vojenským záležitostem, chlapi, kteří zastávají názor, že labouristická vláda nemá do vojenských záležitostí, které jsou jejich věcí, nic co mluvit. Dvěma hlavními kritiky byli generál Sir Michael Rose a plukovník Bob Stewart. Psali do celé řady novin a v televizi hovořili na základě svých rozsáhlých zkušeností. Ani jeden z nich dosud nepřiznal, že se mýlili.
V popředí byl vojenský redaktor deníku Daily Telegraph John Keegan. BBC ho nedávno inzerovala před jedním svým pořadem jako "jednoho z nejvýznamnějších světových vojenských historiků". Keeganova pověst spočívá na tom, že vyučoval na vojenské akademii v Sandhurstu a že je autorem celé řady bestsellerových vojenských historií. Dokonce byl požádán, aby informoval prezidenta Clintona o historii spojeneckého vylodění v Evropě koncem druhé světové války, před jeho padesátých výročím.
Je tedy štěstí, že nebyl Keegan požádán, aby poskytl americkému prezidentu odborné informace o tom, jak si má NATO počínat vůči Srbsku. 3. dubna napsal Keegan v Daily Telegraphu: "Je obtížné přijít na to, jak se mohlo Severoatlantické společenství dostat do takto zoufalé vojenské situace." O dvanáct dní později napsal, že jsou letecké údery "nevysvětlitelné". 28. dubna argumentoval, že "i ti nejméně informovaní si brzo uvědomili, že samotné letecké bombardování těžko přivede Miloševiče ke kapitulaci" a dodal: "Každá vláda, která bude trvat na užívání leteckých úderů jen za tímto účelem pravděpodobně přijde o věrohodnost".
Koncem května začal Keegan obracet a minulý pátek si dokonce složil novou píseň. Měl šarm a poctivost přiznat, že se po celou dobu mýlil. V mistrovském článku, přiznávajícím vinu, Keegan napsal: "Zdá se, že válečné vítězství skutečně způsobily letecké údery. Došlo mi to docházet proto, že my (tj. vojenští odborníci) jsme vážně podcenili význam bombardování moderními přesně naváděnými bombami." Vysvětlil, že zakládal své postoje na předchozích válkách, v nichž bomby, které nebyly naváděné, většinou minuly své cíle.
Keegan velkomyslně přiznal, že "neschopnost vojenské analýzy objevit nový a významný trend" je neobhajitelná. Argumentoval, že letecká válka byla tak úspěšná, že důsledky toho pro budoucí války jsou obrovské. Uzavřel: "Světový pořádek je, jak se zdá, dnes lépe chráněn než před začátkem bombardování."
Keegan nebyl při kritice leteckých úderů sám. Nejsystematičtějším kritikem byl komentátor deníku Times Simon Jenkins. 24. března napsal Jenkins: "Žádné množství bombardování NATO nepřivede Miloševiče k tomu, aby se začal chovat ohledně Kosova normálně". Ale nejostřejší Jenkinsův útok vyšel 6. dubna. Tehdy Jenkins burácel: "Vedoucí představitelé NATO jdou po cestě, která vedla k šílenství ve Vietnamu. Velká bombardovací přetvářka se rozkládá v Kosovu, tak jak se to dalo automaticky předpokládat. Bombardování NATO v Kosovu vypadalo dobře den dva. Ale bylo vždycky cynické a špatně promyšlené. Tento týden jsem ve Spojených státech neslyšel skoro žádnou podporu pro přesvědčení NATO, že 'jen bombardování' zajistí bezpečnost pro kosovské Albánce."
Co píše Simon Jenkins teď? V pátečních Timesech nevzal zpět nic z toho, co psal předtím, a argumentoval, že NATO nese na proměně Kosova v pustinu stejnou vinu jako Miloševič. Účel nesvětí prostředky. Kromě toho, letecká válka byla selháním. Srbové kapitulovali, protože se báli pozemní invaze.
V deníku Daily Mail strkal mezitím hlavu do písku další pštros. Correlli Barnet tam charakterizoval Miloševičovu porážku jako "ubohou dohodu" a vysmíval se názoru, že válka pomohla kosovským Albáncům. Přehlédl své články, v nichž psal, že letecké údery budou "k ničemu" (23. března), v nichž naléhal, aby Blair a Clinton "vyhodili svou zbankrotovanou válečnou strategii do sběru" (7. května) a argumentoval, že "letecká ofenzíva NATO proti Jugoslávii zcela zjevně selhává" (18. května).
Údajně blairovský list Daily Express si vybral Marka Urbana z pořadu BBC Newsnight jako svého stálého odborníka na vojenské otázky. I ten byl po celý minulý měsíc kritický vůči této válce a v pátek nenalezl důvodu sdělit svým čtenářům, že neměl pravdu. Napsal, namísto toho, že "tato strategie vedla k velmi špatným kompromisům".
To vyvolává další otázky. Urban využil své pověsti z BBC k získání kontraktu pro Daily Express. Není načase pro BBC, instituci veřejné služby, aby definovala roli svých čelných novinářů, kteří v BBC předstírají, že divákům prezentují "vyvážené" názory, a v novinách pak píší ostře zaujaté články?
Je dobré se zmínit o kontroverzním tématu reportáží Johna Simpsona pro BBC z Bělehradu. I když výmluvně ilustroval utrpení, které působilo bombardování, jeho poněkud pompézní reportáže navozovaly taky dojem, že ze strategického hlediska není bombardování úspěchem.
Jestlipak se John Simpson omluví stejně tak, jak to učinil John Keegan?
