Šest miliard
Dnes ráno se nás na světě poprvé probudilo víc než šest miliard. Alespoň podle statistiky amerického ministerstva obchodu dosáhl počet obyvatel zeměkoule šesti miliard dvě a půl hodiny po půlnoci středoevropského času. Další symbolická hranice padla. Ovšem na rozdíl od těch sportovních, nemluví se tu o hranici snů. Tempo přibývání pozemšťanů naopak přináší u mnohých obavy, zda a jak budou žít .
Kde se ten šestimiliardtý obyvatel naší planety narodil, ví jen Bůh. Je to však velmi podstatné. S největší pravděpodobností to bylo buď v Asii, kde žije celých šedesát procent světoobčanů, nebo v Africe, kde počet obyvatel roste nejrychleji. Tedy v těch částech světa, které nejsou zdaleka tak bohaté jako prostor, v němž žijeme my, nebo, abychom si zas tak nefandili, do něhož se vracíme.
Je velmi pravděpodobné, že jubilant přišel na svět v rodině mnohem chudší než je průměrná rodina dejme tomu někde poblíž Labe v severních Čechách. Taky, že bude asi mít od narození horší zdravotní péči a horší přístup ke vzdělání. Že bude mít nižší pravděpodobnost dožít se dospělosti nebo dokonce vysokého věku. Bude asi za svou práci dostávat méně peněz, bude mít méně prostoru k bydlení, bude mít k dispozici méně energie, ať již v podobě benzínu nebo elektřiny. Přesto bude patrně mít víc dětí, které bude přivádět na svět do hodně nejistých podmínek. Neboť i když se růst populace údajně zpomaluje, táž statistika soudí, že osm miliard lidí bude na světě už v roce 2027.
Možná, že stojí za to připomenout si to v době, které říkáme globální a v níž se přitom tak rádi přehrabujeme v problémech nesrozumitelných už pět metrů za hraniční čárou této země.
Vysílá se v pondělí 19. července ráno.
