Václav Fischer do Senátu, anebo Vize udržitelné jistoty
(Zkráceno)
Stalo se přijímaným konstatováním, že v České republice leží hodně věcí v nepořádku. To často v historii vede k pokusům o reformu.
Do doby, která si žádá reformu, patří reformní publicistika: články a eseje se společensko kritickym podtónem. Všiml jsem si, že rozum konečně pomalu a jistě produkuje vzrůstající množství společensky kritických článků v dobré kvalitě, v nichž autoři usilují o
1. vymezení
2. popsání
3. analýzu
4. možné řešení problému - naší společenské krize.
Je symptomatické, že přes mediálními diskusemi postupně stimulované přesvědčení, že věci veřejné je třeba operativně činit lepšími, zůstává často u sólistických výstupů komentátorů. Problémem zůstává komunikace s širším okolím a odvaha něco dělat,
tedy
5. realizace ozdravných myšlenek
Realizace myšlenek je bohužel (a někdy bohudík) v demokratické společnosti tím nejošemetnějším problémem.
Sám chci pouze upozornit na několik souvislostí.
Určitý rozruch vzbudila výzva IMPULS 99. Snaha rozhýbat ztuhlé občanstvo je sympatická. Jsouc poněkud chybujícím konglomerátem různorodých osobností, narazila iniciativa sice v prvním střetu na předpokládatelnou občanskou nedůvěru, šance však při jejím lidském potenciálu zůstávají.
Proč nereagovaly větší počty lidí už při jejím prvém pokusu ?
Je třeba komunikovat a přesvědčit a nenarazit na pohodlné publikum, pro které být o něčem přesvědčen neznamená ve svém důsledku o moc více než nebýt přesvědčen o ničem. Pasivita je věčná stejně jako hloupost.
A nač že lidé nejvíce reagují?
Na pregnantní a lidsky pochopitelná prohlášení v jasně formulovaném jazyce, podložená autoritou důvěry v mluvčího. Společnost je značně nedoslýchavý organismus, slabé hlasy se vyčerpají příchodem jiného, aktuálnějšího tématu, a od počátku jim hrozí, že vyzní jako součást koloritu doby, což nemusí byt samo o sobě nevýznamné.
Tendence po obrodě, informovanosti, zprůhlednění světa politiky a ekonomie a obeznámení se s co nejopravdovějším obrazem světa kolem nás nabývají na síle. Myslím, že současné období by se dalo charakterizovat jako období hledání alternativ a hledání jistoty.
Naše dosavadní společenská jistota však už není jistotou. Drtivé vítězství nezávislého kandidáta Václava Fischera bylo správně vypočítaným útokem na tento neuralgický bod české politiky. Majitel největší a nejvíce prosperující cestovní kanceláře ztělesňuje konkrétní verzi vymezitelné, a již uskutečněné jistoty, se kterou se každoročně rádo identifikuje více a více lidí.
Je zajímavé, kolik unavených Čechů si vyjíždí v létě odpočinout za sluncem k moři. Cestovní kancelář vítěze senátních voleb k tomu proklamuje, nabízí a realizuje podvědomou i očividnou identifikaci s evropským standardem. Připadá mi, že v tom má prsty malý nevyřčeny komplex české východostředoevropské méněcennosti - klient cestovní kanceláře v tomto případě dostává zastřešení prestižním jménem a kultivaci své osoby. Stává se členem klubu nenásilně a snadno.
Pracoval jsem několik sezón jako delegát cestovních kanceláří, a mnozí Češi mi často ve srovnání s jinymi národy připadali pořád trochu nejistí, kolektivně ostýchaví, odvrhující rozjařenou bodrost lidí z Východu a hledající sebevědomou společensky pojící nonšalantnost spojovanou s evropským Západem. Cestování s kanceláří s dobrym jménem může mít terapeutický účinek.
Dostávám se tu k obecnému problému, ktery tak často zaměstnává Britské listy, v nichž nás úspěšně hnětou připomínky, rady a výtky pana Čulíka. Češi potřebují (stejně jako kterákoli jiná národnost) širší kulturní kontext, ale neradi si jej někým nechávají vnucovat.
Poznat však ještě nemusí znamenat nechat se ovládnout, samozřejmě, musíme to však být my, kdo chce poznávat.
Proč se neotevíráme okolnímu světu příliš doširoka? Je pořád málo příležitostí ke studiu a práci! A je v tom navíc trocha s nedostatkem příležitostí souvisejícího pěstovaného kulturního vzdoru proti tlaku zvenčí, ostýchavosti a skromnosti, pohodlnosti, anebo spokojenosti s tím, co máme a strachu ze ztráty některých jistot.
Fischer získává body tím, že nekritizuje Čechy za jejich chyby a nedokonalosti, on je koupí zájezdu přijímá za Evropany.
Pan Čulík Čechy peskuje, má poněkud tvrdší metody, ale je to také léčba. Potíž je v tom, že neprodá tolik Britských listů. Oba přístupy jsou však žádoucí.
Češi chtějí jistotu a hledají alternativy. V těchto volbách vyhrál Fischer a vyhrál v poměrně silné konkurenci.
Voltaire říkal, že pochybnost není zrovna příjemný stav, ale jistota je směšná. O politice se zase říká, že do ní "chytrej člověk nejde" (tu by asi nejen mnohý americký komentátor zajásal nad průkaznou manifestací "českého pohledu"). Přál bych panu Fischerovi, aby jej politika neznechutila.
Občanům ČR bych přál hodně příležitostí. A pohodlným Čechům bych přál třeba hodně příležitostí, do nichž se nebudou muset nutit. A protože takovych holubů je bohužel málo, přál bych jim, aby je příklady táhly, bylo by pak snazší dělat příklad, po kterém tolik volají.
Tomáš Zukal 29.8.1999
