pondělí 29. listopadu O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby K petici "Děkujeme, odejděte": Deset let po listopadu: Omezme moc české politické oligarchie (Vít Novotný) Z ČR těchto dnů: Revoluční studenti, česká důvěra v média, kdo dělá velký dojem sám na sebe a otřásající se trůn Jakuba Puchalského (Jan Čulík) K petici "Děkujeme, odejděte": Čas na odchod? (Václav Pinkava) K diskusi o ČT: Proč nebude pořad Koktejl planety Země (Jiří Bálek) Rusko, ČR a Čečensko: Ruská nóta (Ivan Hoffman) Česká republika: Zbourání plotu (Ivan Hoffman) Ruští špióni v Praze? Jak lze z televizního prdu udělat kuličku a z Respektu respektované médium (Štěpán Kotrba) Česká televize: Škoda, že tam nebyla Marcela Augustová (Vlasta Leporská) Děti Země: Chce Velkolom Čertovy schody odtěžit Koněpruské jeskyně? Czech politics: "Thank you and please go now " (Václav Pinkava) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Štěpán Kotrba

Doba mediální je jako podzim

Poučení? Noste nepromokavý kabát. Anebo zůstávejte doma. V každém případě byste ale neměli patřit k těm, kteří důvěřují v pravdivost a čistý úmysl médií. Ani kdyby předpovídali v Počasíčku Polojasno. Bohužel podle listopadového průzkumu IVVM je mnoho českých občanů přesvědčeno, že sdělovací prostředky:

Ale teď vážně

Jan Charvát (v pořadu Fakta ČT přezdívaný zřejmě Zeman) a Jaroslav Spurný (v Respektu asi pod zkratkou -bond-) jako zajisté dobře informovaní novináři - kontrarozvědčíci objevili věc dosud nevídanou. Rudý úsvit. Že totiž si ruští podnikatelé udělali z České republiky své Bahamy. Vyčetli to z dva roky staré "supertajné" zprávy české veřejně tajné služby - BIS. Ve vřídelním městě upíjejí černovlasí chlapci s ježkem na hlavě na kolonádě bublinky, mumlajíce přitom do mobilního telefonu "zděs Aljóša, zděs Aljóša, kak meňá slušajetě?" (ekvivalent českého "Tady Vorel, tady Vorel, jak mě slyšíte?"). Pak odejdou do svého pokoje ve svém hotelu. Jeden z "řady nesmírně závažných poznatků" české kontrarozvědky. Rusko prý "vyčlenilo pro potřeby svých agentů" miliardu korun na nákup nemovitostí pouze v západních Čechách, ve Varech.

Rád bych viděl takového idiota ve vedení operačního štábu druhé správy ruské rozvědky GRU, který by v jednu chvíli na tak malém území investoval miliardu do nákupu nemovitostí pro "agenty", kteří umí pouze rusky a měkce anglicky, mají ruský pas, jmenují se rusky a každý pozná, že jsou z Ruska. Notabene v zemi, kde Rusy za ta léta po roce 1968 opravdu milují. Dočetl jsem se totiž např., že "Hotel Bristol stejně jako několik dalších budov v Karlových Varech vlastní společnost Promtech, kterou zase ovládá moskevská rodina Kočerovů. ... Hotel v karlovarské Sadové ulici například patří moskevskému magistrátu, dům Ostende na kolonádě vlastí další ruská firma. ... Pokud je to pravda, tak mě to znepokojuje, vysvětluje svůj postoj karlovarský senátor Vladimír Kulhánek." Přímo geniálními postřehy pak hýří pro dva naivní senzacechtivé novináře bývalý československý agent uvnitř CIA, Karl Koecher. Jelikož ten pán byl opravdu respektovaným mužem své branže, nyní už odkázán po dekonspiraci a důchodu pouze na své vzpomínky a psaní memoárů, nedivil bych se, kdyby měl zcela svérázný smysl pro humor. Jak jinak si vysvětlit jeho senzační odhalení "když se jedná třeba o nemovitosti, které mohou produkovat zisk - jako třeba hotely - to dá vysvětlit i tak, že si chtějí přivydělat..."

Starý pán si dělá krutou srandu ze dvou naivků s magnetofonem a současně ještě možná říká pravdu. Vzácná chvíle...

Prachy v prachu

Jakákoliv tajná služba (včetně té české) má tři druhy příjmů a tři druhy výdajů. Veřejné (pro okruh zasvěcených ve své mateřské zemi, kde je vykazuje včetně výdajů svým poslancům a jejich branně bezpečnostní výbor přitom dělá, že je kontroluje), diskrétní (které jsou pod kontrolou rezidentů a o nichž ví možná i sektorový operační důstojník na centrále služby) a ilegální (o kterých ví pouze rezident či agent, nepodléhají zúčtování centrály, nejsou vykázány v žádných oficiálních dokladech služby a pocházejí či jsou používány na financování ilegálních operací - mezinárodního obchodu s informacemi. Další zdroje tvoří část oficiálních zisků krycích firem. Po objevení "české cesty privatizace" jsou takovým příjmem i "vytunelované" banky či jiné finanční spekulace).

• Jen aféry s drahými kameny způsobily několika českým bankám strategické škody v miliardové výši... Mlčí se o nich.
• Nemluvě o dobře placené činnosti řady privatizačních poradců. Ti ale nemluvili rusky, ale anglicky. Už se o nich také mlčí.
• Velká firma z energetického sektoru (ve vlastnictví státu) například ještě nedávno platila soukromou firmu (s.r.o.) za výkon funkce finančního ředitele koncernu 1 miliónem korun měsíčně. Jelikož společníci tohoto eseróčka byli tři, zisk to byl slušný. Aniž se kdokoliv z dozorčí rady koncernu - státní úředník - zajímal. Chudáci akcionáři (občané). Ale nedej bože, když se po nástupu vlády ČSSD ledy pohnuly... To vám bylo najednou křiku.
• České dráhy zase platily public relations svého ředitele částkou 40 - 80 miliónů Kč ročně po dobu několika let firmě, jejíž hlavní náplní činnosti bylo pálení alkoholu a výroba likérů. Tam stačilo, aby došlo k obměně lidí a ejhle. Je podaná žaloba současným vedením ČD. Ale o ministru dopravy se prý uvažuje jako o kandidátovi na odchod, dočetl jsem se v "seriózních" lidových novinách.

Velký blondýn s černou botou

Každá služba má své krycí firmy. Česká rozvědka je mívala především v Evropě. Proslavená tím byla např. Vídeň, kam se jezdilo "na skok" a jejíž tajná služba byla a doposud je tak malá, slabá a k ničemu, že jí pohrdali i bulharští agenti. Čeští Jamesové Bondové však neseděli pouze za humny, oblíbili si i Hamburg či Mnichov, neboť pod hlavičkou mezinárodních špeditérských a obchodních firem je opravdu tma. Navíc pohyblivá. Avšak vlastnili i hotely či kasina na Floridě (byli to Yankeeové každým palcem), neštítili se ani nevěstinců v Chicagu či projekčních kanceláří v Londýně (záruka britské solidnosti). Řídili firmy po celém světě a třeba prodávali české sklo do Thajska a za něj vozili výpočetní techniku, tehdy ještě embargovanou (dokud neumřeli). Nikdy však nekoncentruje služba více firem na jednom teritoriu, nikdy není občan jejího státu zaměstnancem či majitelem firmy a nikdy nespí rezident s pistolí pod polštářem či zmožen alkoholem v bordelu. Vždy je to úctyhodný a přitom nenápadný inženýr či doktor práv, umí dva či tři jazyky a udržuje svůj zevnějšek i svou firmu v oblasti velmi solidního, konzervativního průměru. Nesnídá kaviár a Igristoje, nekupuje si Čajky po Jakešovi, nemá doma sbírku samopalů. Nevybočuje v ničem z řady.

Nikdy není šéfem německé krycí firmy ekonomický emigrant Pepa Vyskoč, ale jako majitel vystupuje třeba čistokrevný potomek pruského generála či bývalý důstojník SS, (nejlépe s členskou legitimací Sudetoněmeckého landsmandšaftu či CSU v kapse, který naposled v ČSR pobýval v roce 1944). Řediteluje pak jeho syn, bratranec či tchán. Nebo je majitelem holandský inženýr s trvalým bydlištěm v Bruselu. Nebo švédský penzionovaný námořní kapitán, u kterého nikoho nepřekvapí, že za ním přijíždějí hosté z celého světa. Říká se tomu krycí legenda a na její vybudování se vynakládají ty největší částky z "čistých" diskrétních zdrojů. Jedinou výjimkou jsou nadace a jiné dobročinné spolky, které s kopcem obnošeného šatstva a minerálek pendlují přes hranice rozvojových zemí či do válečných zón. Ty umožňují vyprat i hodně špinavé peníze. A nejlépe to jde tehdy, když za nimi stojí ctihodná či dokonce veřejnoprávní instituce. Legenda totiž musí obstát v ostré "kapitalistické" mezinárodní konkurenci. Nejen kontrarozvědky domácího státu, ale i ostatních rozvědek v tomto teritoriu operujících. Všichni přeživší jsou profesionálové, protože ten, kdo není, je už buď mrtev (autonehoda, sebevražda, nešťastná náhoda), nebo zatčen (od daňových úniků, drog, přes zpronevěru až po mravnostní delikty), nebo vyhoštěn (třeba za pašování). Neboť za informace vedoucí k odhalení takové krycí firmy jinou službou musí hloupá kontrarozvědka zaplatit. Stejně ilegálními penězi, jaké produkují "rozkrytí" protivníci. Na ilegální konto spravované "na dálku" rezidentem v nějaké panamské či filipínské bance. Zisk z "odhalení" pak ale putuje do veřejných zdrojů... Protože kdyby platila kontrarozvědka svou vlastní neschopnost z peněz svého státu, těžko by to dokázala obhájit například před poslanci z opozice, kteří rádi sedávají právě v "kontrolních" výborech a komisích. A ministr kterému ukradli portfej by musel podat demisi...

Nejhůře obstála v poslední době krycí legenda extravagantního britského rezidenta MI5, diplomata Hurrana. Britská rozvědka se však za tuto prohru bude určitě mstít ještě dlouho. Málokdy se stává, aby americkým voňavkářem "vlastněná" televize "práskla" britského Jamese Bonda a ještě přibalila v přímém přenosu i jeho bydliště. A málokdy také dojde k tomu, aby se budoucí ministr pro tajné služby soudil s PR agenturou, spoluvlastněnou bývalým pracovníkem britské ambasády, která se přitom specializuje na politický lobbing. Není také obvyklé, aby tajná služba financovala vydávání knihy o informacích, které získala od přeběhlého agenta nepřátelské služby a aby tím kompromitovala kdekoho. Nehledě na faux-pas, které bude zřejmě muset vysvětlit (pokud už tak neučinil) ministr vnitra Jejího Veličenstva nejen Jejímu Veličenstvu, ale i na zasedání kabinetu či poslancům svého parlamentu.

Standardem je, alespoň u nás, stará známá CIA

Nejlépe si (podle analýzy veřejně dostupných zdrojů o třípísmenkových agenturách) oproti tomu vedli za poslední desetiletí agenti izraelské služby Mossad, kteří dokázali mít "své" uspané lidi v každé větší evropské firmě či bance. Mohli tak s mizivou mírou rizika pasivně monitorovat pohyby zboží i peněz (ještě si přitom vydělat) a podezřelé převody kontrolovat, což ukázali před a při operaci v Zálivu (kdy operovali napříč Evropou ve snaze rozbít Saddámův zbrojní program) či při lokalizaci účtů jugoslávských prominentů (kdy jim stačilo sedět v kanceláři). Mossad se při získávání věrných zaměřil i na věčně kočující lid od pera a mozku. Cestující vědec, spisovatel, fotograf či novinář nevzbudí pozornost. Navíc může být zvědavý, protože jezdí po vědeckých sympóziích, sbírá materiál na nový román či připravuje novou reportáž. Nikdy nikdo nenapíše vše, co se dozví. Umí mlčet i mluvit. Dá se ocenit novinářskou cenou. Legálně. A své redakci či univerzitě nemusí předat všechny poznámky či snímky, které získá. Navíc je prakticky bez rizika může v digitální podobě ještě ten den poslat přes satelitní telefon či po Internetu kamkoliv. Aniž vzbudí podezření. Kdo je příjemce, to ví pouze jeho provider a on. Nechá li si narůst vousy, může se pohybovat i ve Lvově. Šalom, rebe.

Jen někteří novináři z Respektu ale napíší i to, co neví. Jó, ona špiónománie je nakažlivá hra. Zvláště tehdy, když se tak mocně diskutuje o majoru Zemanovi či agentu milovníkovi v našich televizích či časopisech... Mediální legendě - Romeovi se chtějí hned všechnu české blondýnky vrhnout kolem krku. Jeden z kmenových redaktorů Respektu to dotáhl (alespoň na chvíli) dokonce až na opravdového náměstka špiónů. Jeho kvalifikace pro tuto životní roli je mi dodnes záhadou. Pravda je, že mu to slušelo. I potom. A jedna vousatá špiónka se zase vrátila k původnímu řemeslu. Neslušelo jí to. Nesluší jí to ale ani dnes. Píše. Prý zasvěcené komentáře. Ty komentáře i noviny jsou opravdu lidové.

Fraška: Osoby a obsazení

Pánové Charvát a Spurný ve svém "respektovaném" diletantismu však došli tak daleko, že prokombinovali starý námět (1992-5 v případě osidlování Pavlových Karlových Varů, dnes už je to Praha) i scénář ( © Vulterinova BIS, 1997, informace staré jako ponožky, nicméně stejně tajné), nové herce (senátor/poradce pro všechno - Žantovský a poslanec/specialista na polojasno - Nečas) i statisty (ministr bez portfeje - Bašta - ten v tom kuse vlastně ani nehraje) a spojili to vše s úplně jinou scénou (Václavské náměstí deset let poté, kdy do Karlových Varů se přestalo jezdit s CK Rekrea, jak nás poučili před několika dny bývalí studenti ve Skanzenu totality). Jen aby "žurnalisticky objektivně" dokázali, jak nebezpeční jsou všichni, kdo se kamarádí se zlými komunisty, jsou (nedej bože) levicového smýšlení či byli v uplynulých dvaceti letech v Moskvě nebo u Černého moře na dovolené a rozumí, když je někdo pozdraví Zdrávstvujtě. Objektiv kamery se musel potit, aby to objektivně dokázal. Zdá se vám to fantastické nebo nesmyslné? Nikoliv. Je to české. Čeština je přitom tak krásný jazyk... "Prozaičtější vysvětlení nabízí bývalý rozvědčík Koecher: Může to znamenat, že ten druh zpravodajské činnosti těchto lidí je relativně nevinný. Že se nemůže stát základem vyhoštění... a já bych zrovna neříkal že máme mizernou kontrašpionáž", cituji si z článku, který vyšel v internetovém deníku Neviditelný pes, "kterému se snaží šéfovat" spisovatel Ondřej Neff. Na konec svého objevného článku (v Neviditelném psu jsem jej četl já, bůhví, kde své perly zveřejnili mimo veřejnoprávní ČT ještě) pak dva čeští "novináři" dodali perličku: "A závěrem nesmíme opomenout: k informacím, které BIS ve zprávě uvádí, se představitelé Ruské federace nevyjádřili. Na naše žádosti o rozhovor s velvyslancem Nikolajem Rjabovem či dalšími představiteli ruské ambasády vůbec nereagovali." Fuj ti hnusní imperialisté z Východu.

Nedivím se jim.