Irská superkoalice
Na mimořádném zasedání severoirského parlamentu byla včera jmenována vláda, na kterou Severní Irsko čekalo čtvrt století. Výsledkem složitých jednání je to, že v ní jsou zastoupeny všechny čtyři hlavní politické strany.
Dvanáct ministrů se poprvé sejde ve čtvrtek. Hovořit budou o záležitostech jako je zdravotnictví, vzdělání anebo turistika, ale nejpodstatnější je, že budou spolu hovořit.
Po třech desetiletích nepokojů, které stály život tři tisíce lidí je to téměř zázrak.
Optimistickou zprávu z Belfastu asi nelze vytrhnout z Irského kontextu, nicméně na první pohled se nabízí zajímavé srovnání se situací naší.
Jestliže se v Severním Irsku mohou na vládě společně účastnit čtyři politické strany různého zaměření, proč by to nešlo u nás? Superkoaliční vláda, kterou prosazuje ODS, by na způsob Irska mohla začít tím, že by si ministři nejprve povídali o zdravotnictví, kultuře a turistice.
Po té, co by to zvládli, by zvolili obtížnější témata.
Výhodou pro naše straníky by bylo to, že na rozdíl od Severního Irska u nás není koho odzbrojovat, společnost žije svorně v hlubokém míru.
A v tom asi bude náš problém: Není-li situace tak vážná, že by museli ve vládě usednout společně politici dvou nejsilnějších parlamentních stran, ještě menší je důvod, aby v ní byly strany čtyři, anebo všech pět.
Jsme na tom ve srovnání s Irskem dokonce tak dobře, že si můžeme dovolit vládu strany jediné, a dokonce vládu, které občané nedůvěřují, aniž by se u nás střídali vyjednavači jakým je v Severním Irsku George Mitchell, kteří by naše politiky trpělivě vedli k tomu, aby si podali ruce.
Prostě je u nás dost dobře na to, aby mohlo být hůř. Až bude, bude i většinová vláda, chtít ji dnes by bylo předčasné.
Vysílá se v úterý 30. listopadu ráno.
