pondělí 13. prosince O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby České školství: Vadí nebo nevadí v českém školství učení příliš mnoha věcných dat? (čtenář, Štěpán Kotrba) Diskutujeme o škole a vzdělanosti jako vzdělanci? (Ondřej Hausenblas) Ohlédnutí zpět: Česká republika v roce 1999: Je hřištěm pro nezvládnuté zájmy soukromých podnikatelských a politických skupin? (Jan Čulík) Reakce: Hnutí Duha lže (David Trunec) Fotbal: Rozlosování mistrovství Evropy (Ivan Hoffman) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Ondřej Hausenblas

Nabídnu Vám nějaká svá vysvětlení, dále ukázku tzv. klíčových evropských kompetencí a taky ukázku kompetencí v mateřštině, které bych rád prosadil k maturitním testům.

Procházím diskusemi podobnými této už devět let. Jsem trpělivý a hodně se učím.

Na této debatě v Britských listech lze pozorovat, jak ulpívá přesně na tom, o čem našim mozkům dovolily uvažovat naše socialistické školy, sorry že to zní tak tvrdě, patřím do nich taky. Postavil jediný z diskutujících vedle znalostí o egyptské řece nějaké kompetence, kterými by se měl vyznačovat skutečný vzdělanec?

Nabízím tedy k úvaze a diskusi následující výběr tzv. evropských klíčových kompetencí. Uvidíte sami, oč těžší je o něm diskutovat, protože takové opravdu životně důležité kompetence prostě musejí být mnohem složitější, méně průzračné a méně konkrétní než znalost srostloprstých nebo apalačského průmyslu.

Ten trik v myšlení spočívá v tom, že když se mluví o kvalitě vzdělání, hovoří národové primitivní slovy témat, o kterých se ve škole má vykládat, a školu si představují jako místo, kde se do dětí natlučou ty znalosti.

To má své dobré příčiny - historicky se národové i kmeny a vládci zejména identifikovali právě svou vpjatostí do konkrétního prostoru: Ježíš musí mít za sebou ten rodokmen od Adama, jako ho museli mít židovští králové, protože to byla legitimace moci!

Přesně tak to je i u afrických národů nebo v Kosmově kronice - pověsti, které legitimují vládce k moci, jmenují místní kopce a řeky a stromy a do nich usazují bitvy nebo zázraky, které dostaly vládce k moci.

Primitivní myšlení potřebuje "mít něco v ruce", aby se vůbec rozběhlo. Abstrakce je bolestná nebo vůbec nedostupná, národ si pomáhá mýtem, aby si uvědomil to, co neumí nikdo z jeho příslušníků říct explicitně, nebo čemu by nikdo z jeho soukmenovců ani nerozuměl.

To zde uvádím proto, abychom se pokusili patřit mezi neprimitivní myslitele a národy, a konečně už v doméně tak výsostně intelektuální, jako je školství, přestali používat mytologických postupů myšlení a řeči.

Ty abstraktně pojaté dovednosti si vyžadují, aby se nemluvilo o tom, co si žák zapamatoval. O kvalitě ve škole se totiž ve slovech "výsledků", známek, znalostí mluvit nedá. Každé dítě si zapamatuje něco jiného, všecko zjistit ani změřit nejde, a tak se výroky o škole motají kolem znalosti Nilu nebo čínských dynastií.

Učím své studenty a učitele v terénu, kdekoliv přijdu, aby se o škole myslelo a mluvilo jako o příležitostech k poznávání, myšlení, spolupráci, rozhodování, řešení problému.

Chcete-li jako vládce zlepšit školství, snažte se zdokonalit to, jaké dává příležitosti k tomu, aby žáci něco pochopili nebo uměli udělat nebo i si pamatovali.

Jaké příležitosti si pamatujete Vy? Seděli jste v lavici, poslouchali, koukali do knihy a na tabuli, trápili se zkoušením před třídou nebo psaním písemky. Co víc?

Opravdu máte představu široké škály jiných příležitostí, v nichž nastává učení dětské hlavy a rukou? Snad ne "práce v dílně a na podzimku"? Dokud tohle obecně, nejenom mezi odborníky, nebo aspoň mezi odborníky, neumíme, dotud budou diskuse veřejné i soukromé sterilní.

Tady jsou ty kompetence:

Klíčové kompetence pro evropskou vzdělanost - Výběr ze studie České vzdělání a Evropa

Učení

Být schopen vzít v úvahu zkušenost

Dávat věci do souvislosti a organizovat poznatky různého druhu

Organizovat svůj učební proces

Být schopen řešit problémy

Být zodpovědný za své učení

Objevování

aj.

Problém, který mají učitelé i novináři, když na tento soupis narazí, je stejný jako u většiny ostatních lidí: Co si pod tím představit?

A to je právě to nejzajímavější: Jakými cestami se spěje k těmto dovednostem, co musí udělat učitel s rodiči a dětmi, aby se ve škole dařily příležitosti k tomu, aby si děti nacházely cestičky k těmto cílům?

Jak to zařídit politicky, aby stát vůbec rodičům a učitelům dovolil, aby místo prkotin začali usilovat o dosahování kompetencí nutných k životu?

Jistě se na cestě k nim musíme naučit spoustu konkrétních údajů, ale mnohé z nich si jen "vypůjčíme" z pramenů, aby se dalo myslet a diskutovat a tvořit, ale pak je klidně zapomeňme: Kdo z Vás si pamatuje vyjmenovaná slova?

Já ne, a chyby v nich nedělám. Snad jsem je kdysi i uměl zpaměti, ale teprve před časem mi došlo, že všichni na ně myslíme podle abecedy: befelemepeseveze. Ale copak to je způsob, jak je uspořádat, aby se je děti dobře naučily? Kde jste vzali tu představu? Proč nemají být naučeny třeba jako kytičky- lidičky-věcičky-děje-a-vlastnosti?

No protože paní učitelce by se to špatně zkoušelo u tabule! Jenže škola není kvůli snadnosti učitelova zkoušení, ale kvůli efektivnosti dětského učení!

Tou příležitostí, kterou zapomněla paní učitelka, její škola a národní tradice dětem poskytnout, bylo "naučit se chtít psát důležité věci bez chyb, kterými by moje poselství bylo v očích adresátů poškozeno".

Proto tou příležitostí má být zejména dílna psaní, kde se děti učí, že v jejich srdci a mozku jsou zajímavé věci, o kterých má cenu s ostatními mluvit a psát, a že pro tuhle radost z vzájemného dorozumívání a sdílení zážitků nebo myšlenek má cenu se občas poučit o pravopise, třeba tak, že si kartičky se slovy obsahujícími tvrdé y seřazuju jako pexeso nebo jako zoologickou nebo jako vesnici atd.

Taky je důležité smět dělat chyby beze strachu, protože jen jimi se naučím vidět opravy. A spousta dalších věcí, jako třeba že čtení se učí mimo jiné právě i psaním, a že učit se chemii a nevědět, jaktože lednička chladí, je ptákovina.

Už jsou učebnice a "školy" učitelství, které takto postupují, např. Macháčkova fyzika pro 7. třídu, didaktika fyziky doc. Rojka z MFF UK, a možná pár dalších, ale ostatní, a těch je většina, se necítí vůbec nuceni myslet na děti a jejich učení!

Nemohli byste Vy, vzdělanci na fakultách a v ústavech, zkusit obtěžovat své kolegy didaktiky, kdy už konečně vyprodukují smysluplné koncepce svých předmětů, kdy se pustí přes hranice klapek na svých odborných očích a všimnou si, jak třeba zeměpis souvisí s historií a literaturou?

Nikdo je nenutí, a tak si většina z učitelů učitelů tiše hnije k důchodu na kompostě svých vědeckých prací... - Omlouvám se každému, kdo něco užitečného dělá, jeho/ji jsem nemyslel. Ale kdepak Vás užitečné najdeme, jak se vaše přístupy rozlévají po vlastech českých? Spolupracujete? Publikujete pro lid? Odborníci Vás vyslechnou, pomyslí se svoje a nic se nezmění.

Ještě by někdo rád vedl v této situaci velmi odbornou diskusi? Může si ji vést, ale nebude to v zásadě vůbec nic platno!

Pokud byste chtěli vést odbornou diskusi, museli byste najít v Česku odborníky, kteří a) vzdělávání rozumějí, b) chtějí o něm diskutovat, c) vědí, jak takovou diskusi vést. Takových možná pět najdete...

Nejhorší úskalí přitom bude umět si naslouchat, držet se tématu, rozpoznat argument od příhodičky naší sousedky apod.

Nedělám si legraci, mám bohatou zkušenost z diskusí s lidmi z fakult, parlamentu.

A někdo zde v diskusi v Britských listech si myslí, že je fajn znát, která řeka teče Egyptem. Je to fajn, ale je děsné, že kvůli naučení těchto znalostí česká škola nestíhá připravit lidi pro kvalitní poslouchání a čtení, pro rozhled po své osobní situaci i po společnosti a světě.

Znát řeky nebo vědět, jakým slovním druhem je "sotva" (mimochodem, Vy to víte? A k čemu Vám to je, a jak můžete žít bez toho?) totiž člověku nedává schopnost vypořádat se se svým životem, a učením se těmto znalostem se fakt vůbec neposouváte ani o krůček blíž k dovednosti spolupracovat s druhými, řídit práci, vydržet nad úkolem a vidět jeho smysl, hledat v pramenech a kriticky je vyhodnotit...

Pokud si zajdete do nejbližší české devítiletky, uvidíte, proč se nemůže zdařit naučit během devíti let i Nil i třeba odolnost vůči nihilismu. Všecky vyučovací předměty jsou narvané takovými Nily, a trénink k soustavnému myšlení vůbec chybí.

Dnes se připravuje státní maturita

Na seminář, v němž pro centrum, které organizuje koncepci a přípravu testů, byly tento čtvrtek a pátek pozvány dvě světově špičkové odbornice z holandského ústavu pro testování Cito a ukazovaly, co to je myslet o státní zkoušce, jak se pracuje, když se vymýšlí koncepce, jaká rozhodnutí se musejí udělat nejdřív, jaká jsou úskalí atd.

Kolik myslíte, že tam přišlo z Ministerstva školství šéfů, kteří si chtějí evropsky srovnatelnými maturitami vysloužit nehynoucí zásluhu? Správně, ani jeden.

Byl tam aspoň pan ředitel Jeřábek, šéf Výzkumného ústavu pedagogického, což je instituce, která zplodila většinu těch děsných osnov, které dosud platí.

Přestože jeho osobně znám jako přemýšlejícího člověka, jsem vždy zděšen, když od něj čtu - jako v páteční MFD - takové výroky, jako že ty učebnice jsou proto tak naplněné nesmysly, protože Standard vzdělávání je příliš rámcový a dovoluje autorů učebnic nacpat do nich ty konkordáty wormské nebo příslovečné věty příčinné přípustkové.

(Standard vzdělávání je jakýsi obecný rámcový předpis, který by měl školy regulovat, aby nezapomněly učit některým zásadně důležitým vědomostem a dovednostem, na kterých stát za naše daně trvá.)

Takže by asi měl obecný předpis opět detailně nakázat školám, kterou revoluci učit a kterou ne, zda dětem zatajit krtka nebo netopýra atd.

Chápu, že se diskutující zde bojí toho, aby stát ve své neskonalé nemoudrosti nedopustil ještě větších škod na dětem.

Opravdu prosím - zapojte se do diskuse Výzva pro 10 milionů, i kdyby se Vám zdálo, že je to zase jenom politické gesto a plácnutí do vody.

Já do těchto akcí vstupuju s plným vědomím jejich pochybnosti, ale dělám to proto, že vím, že se za deset let takových diskusí a akcí přece jen myšlení české populace o školství namasírovalo a vylepšilo, i když to jde ztuha.

Za nejdůležitější považuju to, že jejich pořádáním se vyškolují v myšlení nikoli hlavně učitelé nebo rodiče, nýbrž hlavně odborníci a úředníci.

Věřte mi, že diskuse s nimi před dvěma lety byly mnohem bolestnější a pitomější. Míra nechápavosti byla otřesná. A dnes už znají mnohá slova a snad i mnohé pojmy, někteří si vyjasnili svou úlohu nebo své názory namísto té původní zplesnivělé změti socialistických a prvorepublikových přestav.

Kompetence studenta u státní písemné maturity by mohly vypadat např. takto:

(je to můj pokus formulovat je hodně obecně, ale zároveň tak, aby se podle nich daly dělat úlohy pro testy, a přitom abychom se vyhnuli nablblému zkoušení termínů).

To že není v této fázi každému patrné, co se tedy bude testovat a jak budou úlohy vypadat, ještě nic neznamená: pod tím se bude muset propracovat právě vrstva testovatelných dovedností a připravit ukázkové úlohy, pak se to prožene diskusí odborníků a učitelů, někteří budou velmi trvat na tom, aby se tam zkoušel rozbor větný a určování slovních druhů a jestli je správně psát "o kostelech" nebo "o kostelích" a podobné důležité znalosti, mnozí další vůbec nepochopí (jako u předchozích maturitních sond), že je rozdíl mezi testem a předpisem o tom, co se má ve výuce probírat a provozovat a co se prostě testovat nebude, protože to nejde, a málokdo bude umět pracovat na tom, že každý centrální test nebezpečně ovlivňuje jednání učitelů - oni pak chtějí "učit k testům", a nikoli pro žáky.

To všechno se bude muset nějak zvládat a kdoví, jak to dopadne. Čím víc inteligentních čtenářů Britských listů bude do veřejné debaty zasahovat, tím líp. Maturita má taky webovou stránku, tak račte... (http://www.uiv.cz/maturant pokud funguje)

Název kompetence + v jakém typu řečové činnosti a jak se projevuje:			Podle čeho se kompetence pozná:	Které jevy svědčí o nezvládání
jen v psaní	jen v mluvení	v obojím modu		Žák nesmí:

porozumění věcnému obsahu celého textu i odstavce
		s oporou o citace v textu vystihnout základní myšlenku; identifikovat a lokalizovat podstatné věcné údaje	nabídnuté výroky o obsahu textu, hledání výstižného titulu, pregnantní formulace základní myšlenky, vyloučení nevýstižných nebo zavádějících shrnutí; vyhledání míst s daným údajem	dávat mylná tvrzení o obsahu;
porozumění pragmatické stránce sdělení
		rozpoznat a posoudit záměr mluvčího a komunikační situaci:	vyrozumět z textu autorův záměr a najít prostředky, jimiž text tyto informace prozrazuje, určit hlavní komunikační funkce textu nebo jeho částí (prosté sdělení, výzva nebo přesvědčování ke změně názoru a postoje, o výzvu nebo přesvědčování k činu, sdělení zábavné nebo esteticky působivé, nabídka, varování, žert, hrozba, aj.) rozpoznat jednoduché strategie jako uhýbání od tématu, návrat k tématu, zapojování dalších účastníků do hovoru atp.	nepochopit (v jasných případech), komu je text určen ani autorův záměr
posoudit, zda předložený text je obsahově konzistentní a bezrozporný
		identifikovat motivy/témata a místa rozporná a místa obsahových odboček	výběr hlavních myšlenek, posuzování sporných míst a motivů; identifikovat porušení věcné souvislosti i soudržnost výstavby, např. i ve výčtech, přehledech

vyrozumět z textu co nejvíce o okolnostech komunikace
		uvědomovat si, jakými prostředky text tyto informace prozrazuje	vyrozumět podle charakteristik textu typ nebo další vlastnosti předpokládaného adresáta (jednotlivce nebo skupinu nebo neurčenou veřejnost, adresáta dospělého nebo nedospělého, poučeného nebo laika) najít místa, která svědčí o předpokládaných rysech, reakcích, názorech adresáta	dojmy bez citací

atd. atd., mj. taky k literatuře české a světové.

Koho to dosud zajímá, ještě připojím pár poznámek k strategii:

Zpočátku školských diskusí - od 90. roku - jsem volil hodně razantní tón, aby školství vůbec stálo někomu za pozornost.

Dnes volím mírnější strategie, s výjimkou střelby na edukační rasisty.

Např. v roce tuším 1991 jsem v televizním Respektování navrhoval školství zrušit. Všechny tehdejší i dnešní problémy by tím byly vyřešeny: zrušeny.

Ovšemže jsem počítal s tím, že jednak většina diváků si to ani nedovolí představit, jednak se tak nedostanou k tomu, aby o tom vážně přemýšleli, a tak se asi nedostanou ani k poznání, že by se jistě školství znova založilo - a nejspíš hodně rychle, ne kvůli vzdělanosti, ale proto, že většina rodičů by doma své vlastní děti celý den vůbec nesnesla.

Je to sice provokace, ale nemyslete si, že moc hloupá. Fakt, že většina populace toleruje školu proto, že nechce mít starost o dopoledne svých dětí, je náramně významný faktor - taková populace se nebude nijak zajímat ani snažit o zlepšení školy, dokud jejich děti musejí sedět vevnitř a nemůžou utéct.

Kdyby se však rodiče rozhodli založit si školství, musely by jasně vyplynout důvody - jde jim o hlídačství dětí, nebo o jejich zpucování do role poslušných námezdníků, nebo o skutečnou vzdělanost?

Museli by se domluvit, co to ta vzdělanost je! Přesně to, co státní ministerstvo ani čeští odborníci nedokázali za těch deset let ani začít promýšlet...

Dnes mám hlavní zájem tento: aby se něco dělo. Vstupuju do těch příležitostí, kde se dá dělat něco, co má přímý vliv na to, co se děje ve třídě. Proto hlavně učím, dělám kursy pro učitele, a v politické debatě spíš překážím tomu, aby se jen tak kecalo. Ne vždy se to daří.

Namísto osočování učitelů z neschopnosti - k čemuž je 1000 důvodů, ale taky 2000 omluv - se věnuju vyhledávání těch učitelů, kteří se sebou něco dělají. Je to trochu optimističtější. Možná jsem to měl dělat od začátku, ale byly i důvody pro razanci a provokaci.

Ondřej Hausenblas