Helmut Kohl uprostřed finančního skandálu s francouzskými souvislostmi
Prokurátoři ve třech západoevropských zemích budou tento týden studovat nové důkazy, podle nichž se podílel bývalý německý kancléř Helmut Kohl na francouzském korupčním skandálu, v jehož rámci prý obdrželi úplatky ve výši až třiceti milionů liber politikové, špioni a ředitelé podniků ve Francii, ve Švýcarsku a v Německu, napsal v neděli 9. ledna týdeník Sunday Times.
Podle nových dokumentů měli čelní němečtí politikové styky s vedením firmy Elf Aquitaine, francouzského ropného podniku, původně vlastněného státem, který proslul celou řadou těžkých skandálů. V důsledku nových důkazů se prohlubuje krize kolem Kohlovy strany CDU, která vznikla, když nedávno Kohl přiznal, že spravoval ilegální bankovní konta, z nichž financoval činnost své strany.
Vedení CDU se začalo od Kohla distancovat. Devětašedesátiletý bývalý německý kancléř nyní čelí ponižující pravděpodobnosti, že ho budou vyslýchat francouzští a švýcarští soudci, kteří vyšetřují, za jakých podmínek byla v roce 1992 prodána firmě Elf východoněmecká ropná rafinerie v Leuně, nedaleko Lipska, a řetězech státem vlastněných benzínových čerpadel.
Původně se tento prodej, v hodnotě 2 miliard liber, oslavoval jako symbolická ukázka francouzsko-německé solidarity. Posléze se ukázalo, že šlo o skandální záležitost. Vyšetřovatelé v Paříži a v Ženevě zjistili, že firma Elf a německý ocelářský konglomerát Thyssen, tajně zaplatili "honoráře" ve výšiu asi 30 milionů liber francouzským a německým prostředníkům, někteří z nichž nyní tvrdí, že peníze byly předány německým politikům.
Tyto úplatky, spojené s prodejem východoněmeckého státního majetku firmě Elf, naprosto zastiňují relativně malé částky, o nichž Kohl přiznal, že je skrýval na svých tajných kontech CDU. V prosinci Kohl veřejně připustil, že dostal až 670 000 liber ilegálních finančních darů, odmítl však identifikovat zdroje těchto peněz.
Kohl odmítá, že by se jakkoliv podílel na skandálu kolem firmy Elf a i když francouzské sdělovací prostředky tvrdí už dva roky, že při prodeji východoněmecké rafinérie v Leuině podniku Elf došlo ke korupci, většina Němců až donedávna nevěřila, že by se kancléř Kohl mohl pošpinit něčím tak kontroverzním, jako je spravování tajných politických fondů.
Minulý týden však bylo oficiálně zahájeno trestní vyšetřování proti Kohlovi v rostoucím skandálu, který ochromil CDU, šokoval miliony Němců a velmi napomohl dosud nepříliš úspěšnému sociálnědemokratickému premiéru Gerhardu Schroederovi, Kohlovu nástupci.
Poslední hrozbou Kohlovu rychle se rozkládajícímu klidu jsou informace z minulého týdne, podle nichž obdrželo několik členů bývalé německé vlády od pobočky podniku Elf velké finanční částky za nepříliš jasně definované "poradenství". Z dokumentů, získaných od firmy Elf, vyplývá, že Hans Friedrichs, bývalý náměstek ministra hospodářství, obdržel v roce 1992 více než 200 000 liber. Obdobnou finanční částku dostala Agnes Hurland-Buningová, bývalá vládní náměstkyně ze strany CDU.
Nevyplývá z toho, že by Friedrichs či Hurland-Buningová udělali něco trestného, ale dokazuje to, jak těsné styky měla firma Elf s bonnskou vládu v klíčový moment francouzsko-německých vztahů - neboť koupi východoněmecké rafinerie francouzskou firmou umožnil vřelý osobní přátelský vztah mezi Kohlem a bývalým francouzským prezidentem Mitterrandem.
Mitterrand a Kohl se dohodli, že Elf, tehdejší státní francouzský olejářský podnik by se měl stát největším jednorázovým investorem v rekonstrukci východního Německa. Je snad také možné, ptá se týdeník Sunday Times, že se Mitterrand rozhodl také pomoci Kohlovi s financováním jeho CDU?
Ukázalo se o několik let později, že firma Elf, která byla posléze zprivatizována, se velkou měrou podílela na celé řadě kontroverzních plateb francouzským politikům a jejich milenkám, zejména Christianě Deviers-Joncourové, která zveřejnila podrobnosti svého poměru s Rolandem Dumasem, bývalým francouzským ministrem zahraničních věcí, což zlikvidovalo jeho politickou kariéru. Jako nepochybný mistr "tvůrčího" financování věděl Mitterrand všechno o využívání státních korporací pro odčerpávání financí do tajných fondů politických stran.
Až do loňského prosince se zdálo absurdním, že by firma Elf mohla straně CDU poskytovat korupční platby, Kohl byl považován za poctivého politika. Jenže i strana CDU měla nedostatek financí, zejména pro předvolební kampaně. A Kohl, jak se ukázalo, získal Mitterrandovu charakteristiku, že se totiž začal považovat za tak důležitého, že nic nemohl ve vlastních očích udělat špatně.
V červenci 1992 uzavřela firma Elf dohodu s východoněmeckou privatizační agenturou Treuhandanstalt. Oplátkou za získání práv na provozování benzínových čerpadel Minol souhlasil podnik Elf, že v Leuně vybuduje moderní rafinerii.
Přesně o pět měsíců později, zjistili francouzští a švýcarští vyšetřovatelé, zaplatil podnik Elf 25,6 milionů liber firmě Noblepac. To je firma, registrovaná v Lichtenštejnsku. Ovládá ji André Guelfi, bohatý francouzský podnikatel a rozsáhlými konexemi v politice a ve špionážním světě. Guelfi tvrdí, že peníze byly určeny nejmenovaným německým politickým stranám jako platba za to, že se transakce ohledně rafinerie v Leuně uskutečnila. Guelfiho výpověď ovšem není stoprocentně nosná - ve švýcarsku na něho byl vydán zatykač - vyšetřovatelům se nicméně podařilo najít historii finančních transakcí provedených firmou Elf. Peníze prošly celou řadou formálních podniků a daňových rájů, až nakonec skončily na kontech dvou podnikatelů s neobvyklými špionážními konexemi.
Z původních 25,6 milionů liber, vyplacených firmou Elf, dospělo 22 milionů liber na lucemburské konto formy Standby Establishment. Odtud byly peníze poslány na další lucemburské konto, které údajně vlastní Dieter Holzer, saarský podnikatel. Ten dostal 16 milionů liber. Holzer žije v Monaku a má libanonský diplomatický pas. Francouzské sdělovací prostředky ho opakovaně označují za člověka se silnými konexemi v německé špionáži.
Zbytek z 22 milionu liber přešel na lichtenštejnské konto plukovníka Pierra Lethiera, bývalého francouzského špióna, který se koncem osmdesátých let odstěhoval z Paříže a věnoval se blíže nespecifikovaným zbrojařským obchodům. Lethier měl také prý přístup ke zbývajícím 3, 6 milionům liber, které Guelfi proplatil další formální společnosti, Showfast Ltd. Tato částka nakonec skončila na švýcarském kontě v Basileji. Vyšetřovatelé stále ještě zjišťují osud menších částek, které proplatila firma Thyssen, bývalý partner podniku Elf.
Francouzské právní kruhy podezřívají Holzera a Lethiera, že byli využiti jako prostředníci pro distribuci peněz ke konečným účelům, které dosud nebyly indentifikovány. Je také možné, že Guelfi si vymyslel, že peníze byly určeny německým politickým stranám, jako kouřovou clonu, jíž chce zakrýt jiný podvod.
Ať už je tomu jakkoliv, celá aféra zřejmě vyvolá velký tlak na Kohla, aby vysvětlil, jak to všechno bylo s tajnými fondy CDU a na co byly využívány.
V sobotu skončilo dvoudenní politické jednání CDU o strategii chaosem. CDU doufala, že se jí podaří v únoru ve volbách ve státě Šlesvicko-Holštýnsko porazit sociální demokraty, avšak to je nyní nerealistické. Činitelé CDU nyní požádali Kohla, aby se volební kampaně neúčastnil, aby to neodradilo voliče.
