Státní rozpočet
Vláda ČSSD včera schválila již třetí návrh státního rozpočtu na tento rok, aniž by před tím podstoupila jednání, na kterém trvala ODS. Ministr financí to logicky vysvětlil tím, že kabinet musí třetí verzi předložit sněmovně do třiceti dní od zamítnutí verze druhé, přičemž druhá verze byla zamítnuta osmého prosince.
Má-li tedy někdo důvod být zaskočen, pak pouze svým špatně vedeným diářem. Čas na výměnu názorů uplynul. Jednání, ke kterému se v pátek sejdou předsedové ČSSD a ODS už nemůže změnit podobu rozpočtu, nicméně o jeho schválení jednat lze. V ČSSD se ví, že ODS má i jiné podmínky, které přímo s rozpočtem nesouvisejí a je zcela přirozené, že při hledání kompromisu bude třeba něco nabídnout.
ODS by možná rozpočet shledala snesitelným výměnou za jasnou dohodu o změně volebního systému, anebo za účast na privatizaci, anebo by jí mohlo stačit, kdyby premiéra přinutila vyměnit několik ministrů, aby občané získali dojem, že ODS má menšinovou vládu pod kontrolou. Na druhé straně ovšem ČSSD nemá důvod podléhat panice. Jediné, čím ODS může vyhrožovat, je vypovězení smluvního vztahu a odchod do skutečné opozice. Takový krok by ovšem nepostrádal riziko.
Jestliže je ODS se svou dnešní situací nespokojena, po volbách by mohla být v ještě horší. Volební preference hovoří vcelku jasnou řečí, kdyby se volby konaly v dohledné době, tedy předčasně, vládu by pravděpodobně sestavovala čtyřkoalice. Miloš Zeman a Václav Klaus mají zkrátka dobrý důvod se na něčem domluvit. Tu domluvu jim mimochodem komplikuje pouze přesvědčení, že by se měli tvářit jako soupeři. Jak běží čas předstírá se jim spor stále obtížněji. Pomalu mu věří již pouze oni sami. Přibývá občanů, na které ten zápas působí jako přátelské objetí.
Úterý 4. ledna 2000.
