středa 8. března O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Nedělní "Pravé poledne" ČT bylo mimořádně znepokojující: Nekompetence Ivana Langera: neví, že daně jsou procentuální a televizní poplatek fixní? (pozorovatel) Ostraváci, prosím, odvolte příště Ivana Langera z politiky! (Petr Jánský) Politika a společnost: O významu konzervatismu a morálky v dnešním světě Vztah IPB k zákonům a k zákazníkům: Jsem znepokojena, že napadáte IPB (Barbora Tachecí, mluvčí IPB) Milá paní Tachecí, to snad nemyslíte vážně (Jan Čulík) Česká politika: Divná stávka (Ivan Hoffman) Házení vajíček na Albrightovou (Ivan Hoffman) Reakce: Údajný rasismus: Jděte nám vzorem, anebo nám se svým moralizováním dejte pokoj, Jane Čulíku (Josef Pospíšil) Účtenky (Vladimír Henzlík) Účtenky (Petr Němec) Ad: Chaos versus bulvár: Špatná čeština Jana Čulíka i českých televizí (Lubomír Ptáček) Zesměšňujete se svým hyperkritickým postojem vůči ČT, Jane Čulíku (R. Janšík) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

První část, této debaty, o novém kontroverzním americkém vědeckém výzkumu, z něhož vyplývá, že mají všichni muži sklony ke znásilnění, je zde.

Moderátor Jeremy Paxman: Rogere Scrutone, vy jste se rozhodl uspořádat polední přednášku v sérii "Last Word" o významu konzervatismu. Proč se domníváte, že musíte konzervatismus hájit?

Scruton: No, jak si asi vzpomínáte, v létě pronesl premiér projev na sjezdu Labouristické strany, v němž nás všechny varoval před temnými silami konzervatismu, které ohrožují úspěchy Nové labouristické strany. To mě vedlo k zamyšlení. Vždycky jsem se považoval za konzervatice. Vždycky se mi zdálo, že je to naprosto legitimní věc, být konzervativcem, nikoliv ve smyslu hrozby vůči společenskému pořádku, ale naopak ve smyslu podpory a udržování toho, co je na tom pořádku dobré a slušné. Jak je tedy možné, že nyní je to charakterizováno jako něco špatného a zlého? Tak jsem si řekl, že je asi načase promluvit veřejně a říct, co je vlastně konzervatismus. Aby lidi jako já, kteří si celý život myslí, že je to naprosto legitimní politický postoj, byli ujištěni, že je to v pořádku.

Paxman: Používáte slova konzervativní s malým k, nikoliv s velkým K?

Scruton: Ano, a  to učinil i premiér Blair. Protože konec konců, pokud vůbec existuje konzervatismus s velkým K, premiér si udělal kariéru z toho, že ho přijal.

Paxman: Kdy jsme přestali být konzervativní společností, co myslíte?

Scruton: Myslím, že jsme nikdy nepřestali být konzervativní společností. Jsem přesvědčen, že všechny společnosti, pokud vůbec existují, jsou svou podstatou konzervativní. Možná jsme se dostali do období, kdy už jsme méně společností, než jak tomu bývalo dříve. Dochází k určité míře fragmentace. Tam, kde já bydlím, v normální, staromódní obci na venkově, existuje autentická společnost, a ta zastává konzervativní názory na všechno, čeho si váží.

Paxman: Byla Margaret Thatcherová konzervativní?

Scruton: V soukromí a ohledně těch věcí, které skutečně brala vážně, byla Margaret Thatcherová konzervativní. Ale když jste v politice, obklopuje vás hektičnost takového druhu, že vás to rozptyluje a nemáte kontakt s normálním lidským životem. A musíte přijmout celou řadu inovativních myšlenek, které nemají příliš mnoho společného s lidskou duší.

Paul Boateng (hurónský smích): Tak už to chápu, jak to všecko bylo. Konečně jsme se to dnes dověděli. (Pokračuje s úsměvem.) Paní Thatcherová byla konzervativní jen ve svém soukromí, ale ne na veřejnosti. Skutečně tohle chcete říci?

Scruton: Ne, ne. Samozřejmě, existují určité praktické politické kroky, které přejala během let Konzervativní strana z konzervativního pohledu na svět. Myšlenku zákonnosti a pořádku jako základ společnosti. Koncept rodiny jako hlavní prostředek společenské obnovy. Ale když jde o myšlenku volného trhu, všichni dobře víme, že je to velmi sporná záležitost. Jedna součást tohoto pojmu je hluboce zakořeněna do konzervativního myšlení, totiž že vyžadujeme a potřebujeme soukromé vlastnictví, abychom si zajistili ve společnosti naše místo, ale . Myslím, že to uznává i většina lidí na levici.

Paxman: Paul Boateng.

Boateng: Nemyslím, že může Roger tvrdit, že myšlenka zákonnosti a pořádku a pojem rodiny jsou svou podstatou konzervativní myšlenky. Myslím, že jdou daleko za tuto definici. Myslím si, že to trochu přehání. Tyto pojmy však skutečně znamenají, že je nesmírně důležitá kontinuita, že je nesmírně důležitá stabilita. A to není podle mého názoru v protikladu ani s radikální politikou, s novými myšlenkami, ani to není v protikladu s konzervatismem. A Roger se snaží, dá se to přirozeně pochopit, děje se to v době, kdy je Konzervatismus s velkým K v krizi, zpětně ovládnout kus tohoto teritoria. A že ho k tomu přiměl premiér Blair, no pokud vyvolal debatu, je to jen dobré. Ale nemohu prostě přijmout představu, že jsou paní Thatcherová a thatcherismus součástí konzervativní tradice. Protože v mnoha ohledech nebyla Thatcherová konzervativec. Protože na rozdíl od Rogera, který věří ve společnost a pohlíží na život u sebe na vesnici jako na něco typického pro zdravou společnost, paní Thatcherová popírala, že společnost vůbec existuje.

Paxman: No, dobře, jednou to poznamenala. Berete to trochu mimo kontext.

Boateng: Ale ne, není to pravda, protože pohlédnete-li na fragmentaci, na kterou si stěžuje Roger, a na niž bych si stěžoval i já, tato fragmentace je přímým důsledkem zbožnění volného trhu.

Scruton: No, říká se to. Nechci se pouštět do debaty, jestli byla či nebyla paní Thatcherová konzervativec s malým k, ale myslím, že je důležité, že už nyní Paul a já souhlasíme ohledně dvou zásadních konzervativních - s malým k - hodnot, totiž ohledně významu zákonnosti a rodiny. Chci ve své přednášce reagovat na tu větu o "silách konzervatismu", a ukázat lidem, že existují hodnoty, které lze nazvat konzervativními, ale které jsou naprosto životně důležité pro kontinuitu každé moderní společnosti. A démonizovat je znamená ohrožovat i váš vlastní projekt.

Ruth Listerová: Do určité míry na jisté úrovni sympatizuji s vaším postojem. Ve Blairově "Nové labouristické straně" vládne fetišismus ohledně všeho, co je "nové", jako by nic z toho, co existovalo před existencí New Labour, nemělo žádnou hodnotu. Také si musíme uvědomit, že ne všechny změny lze charakterizovat jako pokrok. Ale cítím ve vašem postoji určitou nostalgii pro minulé věky. Mluvíte o své normální staromódní obci. Nemám naprosto představu, co je "normální" komunita, nevím, který starý věk považujete za ideální, ale - ano, možná pro vás existovalo v minulosti mnoho dobrého, pro vás jako bělošského, heterosexuálního, neinvalidního muže, ale kdybyste si představil, že jste žena, nebo invalida, nebo homosexuál nebo černoch, minulost pro ně nebyla zrovna šťastná. Došlo k velké míře pokroku. Hovoříte o rodině. O jaké rodině? Máme dnes množství nejrůznějších forem rodiny, které mohou být stejně tak dobré pro vychovávání dětí jako to, co vy asi považujete za "normální" rodinu.

Scruton: Vkládáte si do to, co říkám, vlastní malou sociologickou agendu, kterou odmítám. Jsem přesvědčen, že je naprosto legitimní hledět pro inspiraci do minulosti a nikoli do budoucnosti, protože na rozdíl od budoucnosti je minulost poznatelná. Samozřejmě, že existují skutečnosti, které se nám na minulosti nebudou líbit, skutečnosti, které mohly být zlepšeny, ale tím, že zlepšujete něco, co je skutečné, se pořád ještě zaměřujete na svět, jak existoval. A premiér Blair se nám snaží zabránit, abychom toto dělali. Řekla jste sama, že ve vládě existuje určitá neofilie, touha přijímat všechno, co je pouhou novinkou, jenom proto, že je to nové. Ale ve skutečnosti nevíte, co vlastně děláte. Víte, co děláte, když zlepšujete jen určité rysy skutečnosti, jíž si ceníte.

Paxman: Ale proti této vládě namítá přece i mnoho lidí v Labouristické straně, že je jen v podstatě zamrzlou formou konzervatismu. A přece veškerá politika vychází od toho, co už existuje, od toho, co je poznatelné.

Scruton: Až na to, že všechno, co už existuje, nyní tato vláda mění, aniž by věděla, čím to nahradit.

Paxman: Vytváříte dojem, jako by tato vláda byla nesmírně radikální. Mnoho lidí v Labouristické straně by s vámi vůbec nesouhlasilo.

Scruton: Jen se podívejte na všechny ty ústavní změny. Decentralizace, Horní sněmovna, všechno je to likvidace toho, co dosud existovalo, aniž by vláda měla konkrétní pozitivní představu, čím to nahradit.

Boateng: Vůbec ne. Tyto změny chtějí dát obyčejným lidem moc a vliv.

Scruton: To je taky sociologický žargón.

Boateng: Tyto změny uznávají, že demokratické struktury, pokud mají zůstat zdravé, se musejí vyvíjet. Protože nebezpečí Rogerova argumentu je v tom, že to byl přesně tento argument, jehož se používalo proti zavedení všeobecného volebního práva, argument, jehož se používalo proti poskytnutí hlasovacího práva ženám, byl to argument, jehož se používalo proti reformě Dolní sněmovny. Kdybyste tehdy býval byl naživu, jsem přesvědčen, že byste považoval i tyto záležitosti za "nebezpečné inovace".

Scruton: To jistě. (Smích všech ve studiu.)

Boateng: Tak vidíte.

Paxman: Zastáváte názor, že všechny změny jsou špatné?

Scruton: Je to chyba temperamentu ve mně. Není to nic, co by podvracelo můj argument.

Paxman: Paule Boatengu, pohovořme teď trochu o tom, o čem budete vy mluvit v diskusi o tvůrcích moderní morálky v South Bank Centre v Londýně. Jste přesvědčen, že žijeme v současnosti v morální době?

Boateng: Ne, podle mého názoru v morální době nežijeme. Žijeme ve věku obrovské nejistoty, fragmentace. Hledáme. Odhodili jsme sadu určitých hodnot a norem a hledáme nové hodnoty a normy a moc velkou naději, že nějaké najdeme, nemáme. Hledáme, aniž bychom se při tom mohli opřít o střediska autority, ať už to byla střediska kulturní, střediska politická, střediska náboženská. Žijeme ve velmi náročné době. Nebojím se toho, ale jsem si vědom, jak je tato doba v tomto ohledu složitá. Ať už pracujeme v politice, v kultuře, ať už působíme v náboženství, musíme hledat, jak se co nejlépe v tomto novém světě orientovat.

Paxman: Takže vaše diagnóza se od diagnózy Rogera Scrutona zase tolik neodlišuje. Ale vaše návrhy na řešení se od něho odlišují?

Boateng: Rozdíl je v tom, že Roger lituje toho, že ona minulá střediska autority se už rozložila, přestala fungovat. Já toho nelituju, protože tato centra autority často šířila útlak. Neposkytovala lidem možnost, aby se rozvíjeli a zráli. Byla postavena na principech rigidní sociální a ekonomické stratifikace. To myslím není správné.

Paxman: Není ale problém, že jestliže, jak říkáte, žijeme v amorálním věku, všechno je pak považováno za relativní? Když si vezmeme váš postoj, jste angažovaným křesťanem, laickým metodistickým kazatelem, a přesto, nynější zásady praví, že ve školách musí být prokazován stejný respekt všem náboženstvím. Jste přesvědčen, že je vaše víra jedinou autentickou pravdou, nebo jen jednou z mnoha pravd?

Boateng: Jsem přesvědčen, že je křesťanství unikátním zjevením. Jsem o tom přesvědčen.

Paxman: Ale proč se to tedy bojíte říct nahlas?

Boateng: Já se to nebojím říct nahlas.

Paxman: Proč se to tedy vaše vláda bojí říct nahlas?

Scruton: To je ale neférová otázka, Jeremy.

Paxman: Myslíte?

Scruton: Ano.

Boateng: Protože vláda netvrdí, že je vládou křesťanskou. Nežijeme v teokracii.

Scruton: Samozřejmě.

Boateng: To, co je mým osobním morálním vedením a kompasem, není přece to, co bych mohl postavit na kormidlo státu.

Scruton: V tomto ohledu skutečně stoprocentně souhlasím s Paulem. Sám jako přesvědčený křesťan shledávám neobyčejně obtížným, vypracovat veřejnou filozofii pro naši dobu, jen na základě toho, co nám nabízí křesťanská víra. Protože máte společnost, která je sice údajně křesťanská, ale už je poznat jen malý pozůstatek víry, nikoliv víra celá, jako taková. A tak musíte najít nějakou alternativu, jejímž prostřednictvím poskytnete lidem vizi autority. Jak říká Paul, já hledám tuto vizi autority v minulosti, ale samozřejmě, v současnosti spočívá autorita v lidech, jako je Paul, kteří hledí do budoucnosti.

Ruth Listerová: Proč to musí být vize autority? Vnesme do toho všechno víc optimismu. Prováděl se v oboru společenských věd průzkum mladých lidí, dětí, z něhož vyplývá, že si sami vytvářejí, zpočátku za pomoci rodičů, vlastní, často velmi složitý morální postoj. V mnoha případech to jsou velmi pozitivní výsledky. Nechtějí přijímat dosavadní postavy, zosobňující autoritu, které pro ně nejsou relevantní. Chtěla bych se zeptat Paula: Tam, kde si lidi vytvářejí své vlastní hodnoty, nové formy rodiny, neposkytuje nám to určitou míru optimismu? Protože je pravděpodobnější, že tyto nové formy zakoření a budou silné. Pokud se jakési tradiční morální formy lidem vnucují seshora -

Scruton: A tady je relevantní teze Randyho Thornhila, o záporných důsledcích nepřítomnosti otců na chování mladých mužů.

Boateng: Obávám se, že je ta teze vysoce relevantní. Jedním velkým problémem pro děti a mladé lidi dnes je, že když se podívají kolem sebe, nenacházejí referenční rámec, v němž by se mohli orientovat, nenacházejí kontext, v němžby si mohli lehce utvořit vlastní závěry. V určitém smyslu, tím, že jsme zlikvidovali autoritativní vzory, jsme to pro mladé lidi dost ztížili. A ti mladí lidé, kteří nejsou dostatečně silní, jsou naprosto zmateni. Nevědí, kam se obrátit. A musíte si uvědomit - musel jsem s tím zápolit jako náměstek ministra zdravotnictví a  teď s tím musím zápolit jako náměstek ministra vnitra - že dnešní nejčastější příčinou smrti mladých mužů - po automobilových nehodách a  v některých městech jako v Manchesteru to dokonce automobilové nehody předčí - jsou sebevraždy. Mladí muži si berou život. Vím taky, že tito mladí muži často jsou zataženi do maelstromu drog a zločinnosti. To nám něco vypovídá o tom, k čemu dochází, když nemáte žádné morální vzory.

Paxman: Vidíte nějaký kompas, něco, co by ukazovalo ven z této situace? Nějaký směr?

Boateng: Myslím, že musíme zahájit práci na projektu, jehož cílem je pomoci lidem, aby mezi sebou znovu nalezli osobní styky. Musíme uznat, jak cenný je život aktivních komunit. Ruth tady trochu zaútočila na Rogera, že obdivuje svou vesnickou komunitu. Já bych to nedělal. Protože podle mé zkušenosti mají lidé ze života aktivních komunit obrovský prospěch. V tom smyslu, že jim to poskytuje něco, čehož jsou součástí. Něco, s čím se mohou spojit. A tohle povědomí komunity musíme nějak u lidí znovu vytvořit. Ve městech k tomu nemůže dojít tak, jak to funguje na vesnici, ale neměli bychom se posmívat pojmu komunity.

Ruth Listerová: Já jsem jenom zpochybňovala pojem "normální" komunity.

Paxman: OK. Randy Thornhill.

Thornhill: Chci jen poukázat na jednu nedůslednost v Rogerově programu. Na jedné straně argumentuje, že je velmi důležitá historie, a taky by měla být, bez znalosti historie nemůžeme znát sami sebe, a tak dále, ale na druhé straně tu historii omezuje tím, že z ní vylučuje historii lidské evoluce. Kdy fungovaly kauzální procesy, které utvořily naši mysl a naše chování. Co se týče Paulových poznámek, máme-li být schopni vytvořit tuto lepší společnost, kterou všichni chceme, měli bychom při tom využívat vědeckých znalostí, okolností, které způsobují, že muži ztrácejí společenský vliv, a tak dál, a vedou je k sebevraždě. Vědecké porozumění tomuto všemu může pozitivně ovlivnit naši sociální politiku.

Scruton: Problém je, že sociobiologie je velmi věda na velmi nízké úrovni, že. Jsou to apriori dedukce z tezí o sobeckém genu, který údajně řídí veškerý lidský život tak, aby se mohl nerušeně a co nejefektivněji rozmnožovat. Neposkytuje nám všechno to množství podrobností o životě lidí, které potřebujeme k tomu, abychom mohli život pozměňovat.

Thornhill: Není to věda na nízké úrovni, je to mainstreamová evoluční biologie.

Paxman: Nechci se o tomhle hádat. Vraťme se k tomu, o čem jsme hovořili předtím.

Boateng: Musíme se podívat na důkazový materál a na to, o čem je známo, že to funguje. Víme, že to, co funguje při výchově dětí, je stabilita. Víme, že v rodinách, které jsou rozbité, není lehké vytvořit tuto stabilitu. A to nás něco učí, že, že musíme udržet rodiny pohromadě, i když třeba jejich rodiče už spolu nežijí, ale je potřeba, aby oba rodiče vychovávali své děti, aby se o jeho výchovu společně zajímali. A tady žijeme v novém světě: nestačí jen říct: "Rodiny musejí za každých okolností žít spolu, musíte zreformovat rozvodové právo, aby bylo obtížné se rozvádět." Musíme se zamyslet nad tím, jak podporovat dobré a efektivní rodičovství.

Thornhill: Poskytujte daňové úlevy otcům, pod podmínkou, že budou žít s rodinou anebo v její blízkosti. To už bylo zahájeno v Austrálii.

Paxman: Chci teď dát prostor Ruth Listerové a materiálu, o němž budete hovořit při své přednášce na University of Kent, o tom, kdo je součástí politiky dnešní britské vlády. Zabýváte se otázkou lidí, vylučovaných ze společnosti, což je prý pro tuto vládu prioritou. Říkáte, že to není totéž jako chudoba. Co to je?

Ruth Lister: Vyloučení ze společnosti. Může to být v důsledku chudoby, ale jde o to, že lidé nemají možnost plně se podíletna životě společnosti. Může to být i v důsledku diskriminace. Jde o to, že mnoho lidí je vytlačováno ze společnosti. Potíž je, že dnešní britská vláda, i když dělá mnohé proti vylučování lidí ze společnosti, tento problém definuje velmi úzce, tedy jako vyloučení z pracovního trhu. Ergo: máte-li zaměstnání, už netrpíte vyloučením ze společnosti. (...)

Pokračování příště