K reakci rektora Zlatušky na protest proti Madeleine Albrightové
Jiří Zlatuška si ukopl palec a v následném rozhořčení poslal do
Britských listů
text ,
který zrovna nesvědčí o tom,
že v čele Masarykovy university v Brně stojí člověk s nadhledem.
Pokud jde o jeho zranění, soud za ně může vrhače vajíček těžko
postihnout. Jako precedent
může sloužit Jahelkova píseň o medvědí pasti, v níž měla skončit noha
záletného souseda, až
zase půjde smilnit. Čelisti se ale zatnuly do jiné části jeho těla, a
to v důsledku toho, že se
objevenou past pokoušel znečistit vlastním trusem, aby souseda
naštval. Zpívající právník pak
publiku vysvětlil, že majitel pasti nemohl být postižen za ty ucvaklý
k..., protože nemohl
takový vývoj předpokládat.
Stejně tak dva protestující občané, kteří zjevně pana rektora neznali,
nemohli vědět, že se někam
vrhne a něco si při tom udělá. Ivo Jahelka by je z toho vysekal jako
nic.
Legrace ovšem končí v okamžiku, kdy se trochu zamyslíme nad tím, co má
Jiří Zlatuška v hlavě,
respektive nad tím, co z ní dal na papír ohledně zmíněného protestu.
Jiří Zlatuška píše, že proti demonstrujícím vznesl žalobu, protože
"bohužel už nežijeme v
dobách, kdy bych měl jako rektor nad lidmi z akademické půdy soudní
pravomoc a kdy bych se
o to mohl postarat sám". To zní skoro jako "škoda, soudruzi, že teď
musíme přes ty soudy,
tenkrát v roce X bysme se s takovými nemazali".
Předcházející režim připomíná i Zlatuškovo zpochybňování svéprávnosti
demonstrantů. Jsou
mladí, živí se bůhví čím, jsou nejspíš pomatení (viz ohodnocení ženy
protestující před
universitou). Komunisté si také mysleli, že jen šílenec může
protestovat proti oficiálním
pravdám, a tak přicházely ke slovu psychiatrické léčebny.
V textu rektora Zlatušky lze ovšem najít i náznaky toho, že jde s
dobou. Připouští totiž tak
zvaný "adekvátní protest", což je poměrně nedávný vynález, který
naplňuje úsloví o vlku a koze.
Jak si moc představuje spořádanou demonstraci a co se stane, když se
někomu začne zdát, že se
adekvátnost vymkla z ruky, lze vysvětlit na okolnostech účasti
diktátora Suharta na konferenci
APEC ve Vancouveru v roce 1997.
Policie tehdy vymezila pro demonstrující prostor dosti daleko od místa
konference. Protestující
tam přišli a rozvinuli transparenty s nápisy "svobodu slova" a
podobně. Pak si ale kdosi
uvědomil, že se vloudila hrozná chyba: ty transparenty mohly být
viditelné z ulice po níž se měla
prořítit kolona limusin s diktátorem kdesi uprostřed. Kdyby tomu
náhoda chtěla a Suharto se
podíval náhodou podíval v určitém místě určitým směrem, mohl by si
myslet, že si v Kanadě
není pořádek, nebo by ho z takového nápisu mohla i ranit mrtvice.
Policie tedy přispěchala (druhým rokem se vyšetřuje na čí příkaz) a
pomocí pepřových sprejů
domluvila demonstrantům, aby táhli uplatňovat tyhlety demokratický
svobody tam, kde je
nebude vidět.
Ačkoli pan rektor má jakési tušení o tom, jak moderně protestovat, ČR
jako celek je sto let za
opicemi. Jak jinak si vysvětlit, že okolí Masarykovy university
nebylo vyklizeno, takže tam
mohla jakási "pomateně působící žena vykřikovat ne zcela konsekventní
nadávky slovníkem
patrně pro ženu nevhodným i k poslouchání".
V dané souvislosti je třeba dodat, že panu rektorovi zjevně ušlo, že
doba, kdy si muž mohl
myslet, že pro ženu je něco nevhodné, pominula. Konec konců, i
nejvýše postavená žena USA
prý zahrnula kosovské Albánce nepřeložitelnými nadávkami, když si ji v
hotelu spletli s
uklizečkou.
Protože neznám Brno, dovolím si naznačit, jak by "adekvátní
demonstrace" mohla vypadat v
Praze: Bude-li sláva v Karolinu, povolíme rozvinout transparenty na
trávníku ve Stromovce. Že
tam nebudou média a nikdo se o protestu nedozví? - takový je už
život.
To, že tato mocenská logika nenalézá odezvu u lidí, kteří považují za
potřebné vyjádřit názor na
to, co se děje kolem nich, je vcelku pochopitelné.
Podle rektora Zlatušky "kdyby nebylo tohoto útoku, neměla by bývala
dotyčná dvojice žádné
velké problémy jí (Albrightové) na místě své námitky říci". Troufám
si tvrdit, že než by ze sebe
takový člověk vysoukal něco o americkém imperialismu, byl by jako
podezřelý živel
nemilosrdně zpracován ochrankou.
Jiří Zlatuška se zachoval "staročesky" i v tom, že protest proti USA,
které v danou chvíli
Albrightová symbolizovala, překroutil na útok proti Masarykově
universitě a tím patrně i proti
svému majestátu. Proč si nepřipustí, že jsou lidé (a zdaleka ne
všichni jsou ochotni svůj názor
vyjádřit) kteří nevěří na absolutní pravdy a lezení do právě módních
zadků.
Universita má jistě interní právo dát medaili, komu chce. To ovšem
neznamená, že se z toho
nemůže stát věc velmi veřejná. Vzhledem k okolnostem návštěvy
ministryně Albrightové a její
výměně lichotek s presidentem Havlem, není divu, že část veřejnosti
může považovat slávu na
Masarykově universitě za součást patolízalského přístupu některých
veřejných činitelů k USA.
Od oslavného projevu se jisté nadsazování dá očekávat, nicméně vývoj v
Kosovu nikterak
nenaznačuje, že šlo o úspěch na medaili. Kroky ministryně byly jistě
rozhodné, to nemůže nikdo
popřít. Byly dokonce tak rozhodné, že destabilizovaly celou oblast.
Naopak pochvala Jiřího Zlatušky, týkající se zastavení etnických
čistek v Kosovu, je v podstatě
oprávněná. V Kosovu už skoro doběhly. Drobný problém je v tom, že si
"nezaměstnaná"
Kosovská osvobozenecká armáda si již hledá práci v oblastech ke Kosovu
přilehlých.
Americký lid je v podstatě dobrý a pracovitý, a tak si nezaslouží
Zlatuškovo obvinění z toho, že
se díky přínosu ministryně Albrightové zvýšeně zajímá o
zahraničně-politické problémy a je
ochoten aktivně se v jejich řešení angažovat.
Jiří Zlatuška asi nemůže v Brně dost dobře vědět, že americký občan,
vychovávaný k představě,
že ve světě není nad něj a jeho životní styl, nemá potřebu ztrácet čas
zahraničím - tak velká země
je v leteckých katastrofách, presidentském orálu, vraždách,
baseballu, a televisních seriálech
soběstačná.
Je pravda, že američtí politikové čas od času přibalí kousek zahraničí
do balíčku národních
zájmů, ale zájem občana o takový dárek trvá jen tak dlouho, než
zjistí, kolik to bude stát, a že
nakonec stejně nebude benzin lacinější. Katastrofa televisního
významu ukončí zájem ještě
rychleji.
Medaile prý přinese, jak sdělovací prostředky údajně přehlédly,
Fulbrightovo-Masarykovo
stipendium pro české akademiky. Jiří Zlatuška tím možná nechtěně
přiznal, proč ji vlastně
udělili. Otázka ovšem je, zda jeho radost není předčasná, protože
sláva v Brně nepochybně k
smrti urazila republikány, kteří považují Clintona a jeho kabinet za
zhoubu Ameriky. Pokud
příští volby vyhrají, bude paní ministryně Brnu možná na obtíž.
Jiří Jírovec
PS Pokud se Jiří Zlatuška obává o pokleslý styl BL, nechť si ve svém
projevu znovu vyhledá
červenoknižní pasáže typu "(Josef Korbel) intelektuál středoevropského
vychování s formálním
vystupováním" nebo "(matka) ze zámožného prostředí s vychováním
získaným ve Švýcarsku".
