Horníci a raketa
Jsou katastrofy, kterým člověk zabránit nemůže. To platí o povodních.
Proti náhlé vodě je asi jediná obrana: Uzavřít pojistku. Zatímco u nás
se po tomto víkendu smutně sčítají miliardové škody způsobené vodním
živlem, šokovaná Ukrajina sčítala mrtvé horníky.
Největšímu důlnímu
neštěstí v posledních dvaceti letech ovšem na rozdíl od povodně
pravděpodobně zabránit šlo.
Horníci si dávno stěžují na nedostatečná
bezpečnostní opatření. Ohledy na bezpečnost jdou bokem kvůli snižování
investic do báňského průmyslu.
Při sobotním výbuchu v dole Barakova na
východě Ukrajiny najednou zahynulo osmdesát horníků, loni jich na Ukrajině
celkem zahynulo tři sta padesát osm.
Shodu okolností přinesly včera
agentury zprávu o tom, že se po čtyři sta šedesáti sedmi vteřinách letu
zřítila k zemi ukrajinská raketa Zenit, která měla vynést do vesmíru
americkou komunikační družici.
Nevzňalo se palivo ve druhém stupni
jednašedesátimetrové rakety plněné kerosinem a tekutým kyslíkem. Rakety je
jistě škoda, hlavně když si člověk uvědomí, že kdyby se peníze utopené
v moři investovaly do zajištění bezpečnosti horníků, tito by dnes
pravděpodobně žili.
Problém je v tom, že na Ukrajině se peníze spíše
najdou na raketu, než na bezpečnost horníka.
Mezinárodní konsorcium
vedené Boeingem, se prostě nezajímá o uhlí.
Každý se samozřejmě zajímá o
své podnikání, tak je to normální. Profit z komunikace určuje ochotu k
riskantním investicím do raket a ceně uhlí odpovídá míra rizika, že horníci
zahynou v dole.
Co ovšem nikdo neumí vysvětlit, je obyčejná otázka, proč
má vlastně život horníka menší cenu než instalování družic ve vesmíru.
Moderní člověk má dokonale jasno v účtech a naprostý chaos v hodnotách.
A neplatí to pouze pro Ukrajinu.
13. března 2000.
