Všichni vědí, že teď bude v Srbsku občanská válka. Je to cítit ve vzduchu,

napsala v Guardianu dne 14. března 2000 Maggie O'Kanová:

Jeho mobilní telefon vyhrává srbskou státní hymnu pokaždé, když zazvoní: zmáčne příjem rukou velikosti obřího řízku. Tento příslušník srbských polovojenských jednotek, jeden z takzvaných obávaných "tygrů", kteří vraždili v Kosovu, dusí modrý mobilní telefon svými masivními prsty.

"Rád bych si našel hodnou dívku a oženil se, ale budeme muset počkat, až tohle skončí a až bude Miloševič pryč," konstatuje.

V Bělehradě vládne pocit, že v Srbsku vypukne občanská válka - Miloševič a jeho praetoriánská garda policie a armády proti lidem. Všichni se bojí.

V tomto městě, kde jsou politické vraždy, které páchá policie, normou, posiluje v těchto dnech policie svou moc rozbíjením demonstrací, likvidací televizních stanic a umlčováním disidentů za pomoci strachu.

"Ofenzíva začala tři týdny po stranickém sjezdu. Signál byl jasný: Nezačínejte si, nebo to s vámi špatně dopadne," říká Nataša Kandičová, právnička a ředitelka střediska pro humanitární právo v Bělehradě. "Začali lidi zatýkat. Jednoho právníka z našeho úřadu vzala policie na  dvoudenní výslech 'za účelem podání informací'. Rozhodl se od nás odejít - nekladu mu to za vinu, má malé děti."

Bývalý šéf policie, který tvrdí, že býval šéfem interní státní bezpečnosti a důvěrníkem Miry Markovičové, Miloševičovy manželky, potvrzuje, že policejní ofenzíva proti občanům začala. "Bude to ještě daleko horší. Možná se budou konat volby, možná ne. Je v úzkých a  bude bojovat do konce - našeho nebo jeho."

I ti, kteří byli zakaleni lety na bojištích války, pod velením nedávno zavražděného šéfa "tygrů" Zeljka "Arkana" Raznatoviče, si uvědomují, že se politické klima v Srbsku mění. "Dokud byl Arkan naživu, měl jsem určitý pocit bezpečí." konstatuje bývalý člen polovojenských jednotek. "Neplakal jsem, když mi zemřela matka, ale když byl zastřelen Arkan, pocítil jsem to hluboko v duši."

Připojil se k Arkanovi, když mu bylo devatenáct a armáda ho vyhodila za to, že rozbil svému veliteli bradu. V pizzerii na náměstí Republiky vytáhne z bundy své teplákové soupravy pistoli: na rukojeti je vyryt srbský národní štít. "Arkan si nemyslel, že by mohl přijít o život. V Srbsku může přijít o život kdokoliv. Někdo by mohl přijít a usmrtit mě zrovna v téhle chvíli."

Arkan, Miloševičův muž, který vykonal jeho špinavou práci v Chorvatsku a v Bosně, byl jen jedním z mnoha lidí, kteří zemřeli, když se Miloševičův režim začal rozkládat zevnitř.

"Arkan měl pod sebou asi 400 lidí. Vydělával většinou tak, že kradl automobily v Německu a prodával je na Blízký Východ," vysvětluje bývalý šéf policie. "Pašoval automobily a cigarety, ale byl usmrcen protože se ho režim začal bát. Arkan začal být na režimu příliš nezávislý. Chtěl od příliš mnoho lidí příliš mnoho peněz za takzvanou 'ochranu'. Asi čtyři pět z nich se spojilo a nahoře to schválili. A tak se to stalo."

Pokračuje: "Vy na Západě nerozumíte, jak to funguje. Po deseti letech války jsou zločinnost, podnikání a politika v Srbsku neoddělitelně spojeny, v šedé zóně. Nikdo není náhle takto zavražděn, pokud to není předem schváleno seshora."

Bělehradě je místem, kde jsou i "tygři" unavení a ve strachu. Minulý týden napadlo pět ozbrojenců opoziční televizní stanici, zbili technika a strážce a gang převzal televizní vysílače. Byla to v poslední době už pátá umlčená stanice - vláda se snaží potlačit veškerou opozici.

Zmíníte-li se o prezidentovi, vyvolává to všude zuřivost. "Miloševič mi ukradl deset let života, s těmi všemi válkami a veškerým tímhle nesmyslem," říká taxíkář. Zoran, který také bojoval pro Arkana v chorvatské a v bosenské válce, sedí v baru nedaleko srbského Národního divadla. "Až budu příště bojovat, bude to proti tomuhle režimu," zdůrazňuje. "Nemůžu žít v zemi, kde všechno ovládá 200 lidí."

Milena Joksimovičová, jednadvacetiletá studentka vyjadřuje obdobné názory: "Všichni si myslí, že to brzo skončí a bojíme se, k čemu dojde. Ale jsme rozhodnuti bojovat. Jediné, co nám zbývá, je teď naděje."

Joksimovičová a její matka demonstrovali proti Miloševičovi po dobu 170 dní v městě Nis v jižním Srbsku. "Všichni vědí, že teď bude občanská válka. Je to ve vzduchu."

Ale v Bělehradě se lidé zdají být vyčerpáni chudobou a sankcemi: nemají energii k boji. "Miloševičovou tajnou zbraní jsou západní sankce," říká tajný policista. "Lidi jsou tak unaveni už jen pouhým úsilím o přežití, že nemají energii zorganizovat se proti němu."