Zasedl jsem napsat Vám svůj názor na češtinu
Zatímco pan Motl dodržuje v
tomto případě pravidla slušného chování, když píše o něčem, před čím má
úctu, já si dovolím být méně slušný.
V první větě jsem záměrně použil vazbu s infinitivem po významovém
slovese. To proto, že pouze jakýsi jazykový cit může být dotčen, ale
významu všichni rozumíme. Útloprse vykřikujeme, když se něco dotkne našeho
citu, ale nevadí nám, když čeština neřeší případy, kdy může docházet k
nedorozumění.
Řekneme-li např.: "Psaníčko kolovalo mezi rusovlasými děvčaty a
chlapci", tak není jasné, zda se jedná o rusovlasá děvčata a všechny
chlapce nebo pouze o rusovlasá děvčata a rusovlasé chlapce. Přesto český
jazyk nenařizuje, kdy smí a kdy nesmí být použito zjednodušené vazby
jednoho větného členu k více slovům - v uvedeném případě jednoho
přívlastku k více předmětům.
Jednou z příčin je jistě to, že příliš nasloucháme těm, kteří
usilují o jakousi pofiderní čistotu jazyka, a přitom neřešíme situace,
které našemu jazyku bezesporu škodí. Nejsme ochotni zavést revoluční změny
do pravopisu tak, jak to např. učinil Jan Hus, když zavedl diakritiku,
kterou nám všichni závidí.
Např. je v dnešní době anachronismem, že si hýčkáme naše "ch" jako
jedno písmeno, ač jde o dva znaky. Což toto písmeno chápat vskutku jako dva
znaky a takto také třídit slovníky, když už např. nechceme zavést
přeškrtnuté "h" nebo nějaký jiný znak, který by tuto souhlásku v podobě
jednoho znaku vyjadřoval.
O příčestí minulém a vybraných slovech se snad nemá ani cenu
zmiňovat. Jistě se najde mnoho našinců, kterým při zmínce, že by zbytečné
komplikace z našeho jazyka měly být odstraněny, vstávají hrůzou vlasy na
hlavě.
Bohužel ke škodě nás všech. Musíme pak sledovat jak se naše slova
píší, a o to méně přikládáme váhu jejich významu.
Jiří Janeček
