Hodní jaderní vědci a hloupí ekologičtí aktivisté
Pane Čulíku,
Nevím, jestli titulek "Dobrý odborník se pozná podle toho, že svůj
názor obhájí i proti laikovi",
je Váš nebo Daniela Tomka, jehož
poznámku uvádí. Ať tak či onak, myslím, že je nesprávný, ledaže
laika definujete jako
člověka, který je ochoten nechat se o dané věci poučit.
Problém je v tom, že poučitelných lidí ubývá. Vcelku nechtěně to
naznačuje i pan Tomek, když
píše, že je "vděčný teatrologovi, který se ujme (například) kácení
pralesa v národním parku".
Výraz "ujmout se něčeho" totiž implikuje neústupnost (v boji za něco).
Není jistě žádný důvod, proč by se teatrolog nemohl o prales zajímat
a proč by nemohl klást
velmi rozumné otázky a žádat na ně odpověď.
Pokud se teatrolog dozví, že se stromy v pralese mají kácet, protože
lze dřevo výhodně prodat, a
na kšeftu zainteresovaní lesníci budou tvrdit, že se nic neděje,
protože ty stromy zase vyrostou,
může jako laik učinit velmi kvalifikovaný závěr, že jde o lumpárnu,
proti níž je třeba bojovat.
Může ovšem jít i o zákrok ekologicky zdůvodnitelný a ten by měl jako
laik přijmout.
Úsloví, že "žáby si nikdy nevypustí rybník", je pěkné, ale pokud jsem
si stačil pozorováním
svého okolí všimnout, vztahuje se především na aktivisty z
nejrůznějších hnutí proti něčemu.
Nechť mi pan Tomek ukáže jediný příklad, kdy takové hnutí veřejně
připustilo, že nemělo
pravdu.
Protože pracuji v podniku Atomic Energy of Canada Ltd (AECL), který
vyrábí jaderné reaktory
(a současně se zabývá otázkami ochrany životního prostředí a vlivu
radioaktivity na živý
organismus), mohu bez váhání tvrdit, že "atomoví inženýři" neobhajují
jaderné elektrárny,
protože to je jejich obživa. Jaderné elektrárny totiž neexistují z
potřeby vědců, ale z potřeby
ekonomiky. Vědci - a nejen ti, kteří patří do poněkud mlhavé
kategorie "atomových inženýrů" -
obhajují, a to značně ostýchavě, jediné: chceme-li se dostat dál
(třeba za ty jaderné elektrárny),
je třeba uvolnit pro výzkum dostatečné množství prostředků a to i na
věci, které nemají okamžité
praktické upotřebení.
Veřejná výměna názorů mezi laikem a odborníkem bývá bohužel často
znehodnocena
sdělovacími prostředky, které v rámci politické korektnosti stavějí
odborný a laický názor proti
sobě tak, jako by byly rovnocenné. Toho lze dosáhnout například tím,
že editor zprimitivní
odborný názor a nechá zcela zjevné bludy druhé strany bez odpovědi.
Běžným trikem bývá
utnutí diskuse v okamžiku, kdy laik ztrácí půdu pod nohama.
Před několika lety například vysílala kanadská televize (CBC) pořad o
Chalk River Laboratories,
které jsou součástí AECL. Byl pojat jako konfrontace dvou pohledů -
vědce (shodou okolností
mého tehdejšího kolegy z Environmental Research Branch) a členkou
hnutí "Concerned Citizens
of Renfrew", což je název místního okresu neboli hrabství.
Zastávala jediný názor, ale zato velmi pevně: vědcům se nedá tak nějak
věřit. Co udělal
politicky korektní editor? Vytvořil z vědce absurdní postavu a navíc
posunul celou věc do
emocionální roviny. Strach matky bydlící se svými nevinnými, nic
netušícími dětmi (záběr typu
Madona s Ježíškem a děti hrající si venku, aniž by věděly, že si tím
škodí) na řece Ottawě (40
km pod Chalk River Laboratories) musí každý divák pochopit, zvlášť
když vidí, jak se vědec
bydlící 10 km nad Laboratořemi bezstarostně rekreuje (záběr rodiny na
běžkách) a nejspíš
vychová děti ke stejné necitlivosti, jakou prokazuje on sám (vědecké
děti kutí cosi u počítače).
Nějaké argumenty? To by diváky jenom mátlo.
Mohu uvést ještě jeden zajímavý příklad, který se týká AECL,
respektive střetu vědců na jedné
straně a laiků a sdělovacích prostředků na straně druhé.
Když podle dohod mezi USA a Ruskem došlo k likvidaci určitého počtu
jaderných hlavic, vznikl
problém, kam s plutoniem, které bylo z hlavic vyjmuto. Jednou z
možností je "spálit" plutonium
v jaderném reaktoru. Není to převratná novinka, protože plutonium se
do některých typů paliva
přimíchává. Plutonium z hlavic je ovšem o něco čistší (weapon grade)
než plutonium používané
jako palivo (reactor grade) a tak Kanada nabídla, že palivo obsahující
"weapon grade" plutonium
otestuje ve výzkumném jaderném reaktoru v Chalk River.
Jak se dalo očekávat, protinukleární skupiny se případu ujmuly a
začaly protestovat ve
sdělovacích prostředcích. Mluvčí AECL vysvětlil, že vzorky obsahující
3% plutonia a 97%
běžného paliva (uranu) budou připraveny v ruských a amerických
laboratořích, přičemž každá
ze dvou zásilek bude obsahovat asi 120g plutonia. Uvedl dále, že
vzorky mají podobu
nerozpustných, nehořlavých a mechanicky velmi odolných keramických
pelet. Vzorky měly být
přepraveny do Chalk River nákladním autem v kontejnerech, které jsou,
jak příslušné normy
požadují, prakticky nezničitelné.
Protestující strana na to reagovala námitkou, že AECL nezveřejnilo
nouzový plán pro případ,
kdyby se přece jenom něco stalo. Když AECL odpovědělo, že takový
plán má a zveřejní, bylo
napadeno, že zatajuje nebezpečnost zásilky, protože jinak by nouzový
plán přece nebyl
zapotřebí.
Ve sdělovacích prostředcích se jeden přes druhého rojili starostové
různých měst, přes něž měla
být zásilka dopravována a opakovali do nekonečna, že vědě tak nějak
nevěří. Sdělovací
prostředky měly svoji "story", která jim vydržela několik týdnů. Tedy
přesně do té doby, než
vláda přepravila zásilku vojenským vrtulníkem.
Rozruch kolem zásilky jaderného paliva obohaceného malým množstvím
plutonia nevznikl
proto, že by odborník nechtěl nebo nebyl schopen laika poučit o
zanedbatelném riziku dané
akce, ale kvůli velmi úzkým zájmům různých skupin, které se případu
"ujaly" a medií, která
viděla politicky korektní "story".
Pár gramů plutonia lze vhodnou kampaní zveličit tak, že si ani
neuvědomujeme, že tuny
plutonia, pěkně nachystané k výbuchu, jsou stále v rukou politiků a
vojáků. Naš svět si ovšem
potrpí na vymyté mozky, protože těm se lépe vládne.
Jiří Jírovec
PS Výzkumný reaktor v Chalk River pokrývá asi 70% světové spotřeby
radioisotopů pro
lékařské použití. Radioaktivní materiál je je běžně přepravován po
silnici do 200km vzdálené
Ottawy na další zpracování a odtud dale na místo určení. Proti tomu
ovšem aktivisté
neprotestují, protože taková věc se nedá "prodat" - veřejnost dobře
ví, že jde o zatím
nenahraditelný diagnostický prostředek. Když byla před dvěma lety v
AECL stávce a reaktor byl
z bezpečnostních důvodů odstaven, nebyl slyšet žádný jásot. Spíše
naopak - media odsuzovala
"zlé" techniky za to, že spoluobčanům odpírají ozáření.
PPS Přikládám překlad článku, který jsem po dopsání tohoto textu
objevil v týdeníku The North
Renfrew Times.
Kdo vystoupí na obranu vědy?
"Ti nejlepší jsou nepřesvědčiví, ti nejhorší jsou plni vášnivé
naléhavosti." W.B. Yeats
Mezi statisíci schopných vědců je jen několik desítek takových, kteří
jsou ochotni
věnovat čas tomu, aby vylezli z ulity a hájili vědu. Je ale spousta
lidí, kteří zdánlivě
autoritativně a s vášnivou naléhavostí hovoří proti vědě, a kterým se
dostává široké publicity.
Zvláštní zájmové skupiny toho či onoho zabarvení nás bombardují svými
pseudovědeckými prohlášeními, která vždy najdou dobrou odezvu v
tisku. Jak řekl Mark Twain:
"Lež dokáže oběhnout celý svět, zatímco pravda si ještě zavazuje
tkaničky."
Jiní nepříliš zodpovědní novináři uznávají dvě jiné zásady: "Nikdy
nedopusť, aby se do
cesty dobrého příběhu připletla fakta" a "srozumitelný a použitelný
výmysl je užitečnější než
složitá, těžko pochopitelná pravda."
Zlatým dolem těchto "dobrých příběhů a použitelných výmyslů", z něhož
v současné
době těží různí sociální aktivisté, je globální oteplování - a s ním
údajně spojené rozšiřování
tropických onemocnění - a vyvolávání strachu z geneticky upravovaných
potravin.
Podobných
námětů a s nimi spojených dohadů existují ale stovky. V zásadě
představují triumf pavědy nebo
vůbec nevědeckého přístupu jak nad skutečnou vědou, tak nad zdravým
rozumem.
Každému
myslícímu pozorovateli musí být naprosto zřejmé, že hnutí na ochranu
životního prostředí,
stejně jako jiné aktivistické skupiny, spoléhá na obavy veřejnosti z
údajných následků a na jejich
neznalost problému.
Všechny tyto problémy mají určité společné rysy. Týkají se
budoucnosti zdraví lidstva
nebo životního prostředí. Vzbuzují dojem, že je ohroženo zdraví
mladých matek a že jsou
rizikem pro nemluvňata stejně jako nenarozené děti. V obviněních se
musí vyskytovat slovo
"rakovina". Není třeba připomínat, že nejzákladnějším požadavkem je,
aby se lidi vyděsili k
smrti, ať je k tomu důvod nebo ne.
Dalším důležitým pravidlem je vyhnout se faktům nebo srovnáním.
Nikdy neposkytněte
žádný takový pohled na věc, který by ukázal, co je doopravdy hlavním
rizikem ve společnosti,
nebo váš boj o získání srdcí a duší bude prohrán. Udržujte veřejnost
v temnotě a pumpujte do ní
strach. Strach je hlavní motivátor.
Rafinovanost triků
Účelem je vyvolat v nás zlobu a strach a tím nás zbavit soudnosti.
Nic tak snadno
nepodnítí nastolení rapidních společenských změn jako veřejné
pohoršení a strach. Greenpeace
a jemu podobné skupiny dosáhly ve svých podvodech rafinovanosti. Když
se konečně dozvíme,
co dělají nebo co udělaly, problém se změní a nastoupí nová chvilková
mánie.
Měli bychom se
ptát, proč se tyto skupiny domnívají, že je důležitější, aby do nás
šťouraly jak do sršního hnízda,
než aby nám poskytly všechna příslušná fakta.
Člověk vždycky doufá,
že přes povyk tisíců šašků
zaslechneme alespoň jeden hlas hovořící pravdivě, moudře, ve prospěch
poctivé vědy a zdravého
rozumu.
To se však stává zřídkakdy. A pokud se to stane, zřídkakdy se
tomu dostane publicity.
A pokud to publicity dosáhne, zřídkakdy to je k něčemu dobré, i když
Galileo málem přišel v důsledku toho
o život.
Zdá se, že moderní "věda" se ve sdělovacích prostředcích pozná podle
rámusu, stálého
opakování a kolektivního souhlasu.
Přesto bychom se měli stále
pokoušet šířit nepopulární
pravdu proti obecné vědecké naivitě, nebo se nám může stát, že
dopadneme jako blboun nejapný.
Globální klimatická změna je realita. Došlo k ní v minulosti a dojde
k ní v budoucnosti.
Tato skutečnost je jednou z velmi mála, na které se všichni shodneme.
V současné době však
nikdo s určitostí neví, jestli nás čeká spíš oteplování nebo jestli
směřujeme k další době ledové.
Jisté je, že nevíme dost o příčinách ani o našem vlivu na tuto změnu,
neboť máme k dispozici
jen velmi málo spolehlivých klimatologických dat sebraných za příliš
krátké období.
Ať už se však jedná o oteplování nebo o dobu ledovou , je tu jak na
míru střižená
příležitost pro manipulaci s emocemi.
Z ní se vyrojily desítky
odvozených problémů,
z nichž lze mimo jiné jmenovat stoupání mořských hladin, a tudíž
zaplavování měst, přibývání
ničivých vichřic, neúrodu a hladovění, vymírání živočišných druhů,
šíření malárie a jiných
tropických onemocnění.
Jak je to s šířením malárie a jiných tropických chorob do naší části
světa jakožto
výsledek globálního oteplování?
Říká se, že tato hrozivá tropická nemoc, která postihuje stamiliony
lidí a každoročně jich
několik milionů zabije, pravděpodobně pronikne během několika málo
století až sem. Proč se
nám dostává tohoto varování?
Zjevně proto, abychom se vyděsili
natolik, že se dáme získat pro
Suzukiho nadaci a jiné názory na společnost a budoucnost. O
vzácných a ojedinělých
případech malárie v Kanadě nebo Dengueovy horečky v Texasu se mluví,
jako by byly zárodkem
epidemie. Zastavme se však na chvíli a zamysleme se.
Vychází se zde z předpokladu, že globální oteplení určitě nastane.
Tuto jistotu však
nemáme. A i kdyby v Kanadě nastalo takové podnebí, jakému se těší
obyvatelé Floridy nebo
Texasu, dostala by se sem taky jejich epidemie malárie?
Jaká epidemie malárie? Florida žádnou nemá. A diví se někdo, proč
ne? Malárie je
stejně tak nemocí chudoby - podobně jako nevědomost - jako klimatu.
Je úžasné, jak nás strach
a nevědomost mohou zaslepit. Abychom mohli uvěřit tomu, že se malárie
může v Kanadě stát
významnou chorobou, museli bychom ignorovat významný pokrok v
lékařství, ke kterému
kolem nás denně dochází.
Je zřejmé, že aby tady malárie dosáhla
epidemických rozměrů,
museli bychom nejen zastavit veškerý lékařský pokrok od této chvíle na
dobu několika dalších
desítiletí, ale museli bychom se také vrátit do minulosti.
Naše vyspělá společnost by se také musela stát tak nuznou, technicky
neplodnou a ve
střetu s touto nemocí tak bezmocnou, jako je mnoho zemí třetího
světa.
Když uvážíme, jak
daleko dospěla západní medicina během posledních deseti let, musíme se
tázat, jaký motiv mají
ti, kteří se nás snaží přesvědčit, že za dalších sto let nikam dál
nepokročíme a že lékařská věda
nebude schopná čelit nemocem, které nás skutečně mohou ohrozit.
Malárie mezi nimi nebude.
Moderní zázrak
Jestli však jsou tito aktivisté schopní přesvědčit dostatečnou část
veřejnosti a politiků, že
jejich verze problému s malárií dává smysl, pak je možné cokoliv.
Může se jim podařit
podrtrhnout nohy lékařskému výzkumu. Nemyslete si, to už se děje.
Může se jim podařit
zablokovat moderní zázrak, jakým je výzkum genetického inženýrství
zabývající se i nyní
moskyty a parazity, kteří způsobují malárii.
Ale i to se děje. Může
se jim podařit sabotovat
zázrak geneticky upravovaných potravin, které nám poskytují lepší a
bezpečnější stravu. To se
rovněž děje.
Na každý pokrok ve vědě připadá nějaká skupina aktivistů, kteří jsou
proti němu.
Pokud jste se za posledních zhruba dvacet let o to zajímali, mohli
jste si všimnout něčeho
velmi důležitého; problémy životního prostředí se nikdy nevyřeší
ignorancí, hlučným
aktivismem, pseudo-vědou, nadměrně omezujícími nařízeními nebo snahou
vrátit zpátky čas.
Vyřeší se vzdělaností, bohatstvím, technikou (vědou), pokrokem a
energií, což všechno
dohromady tvoří podstatu skutečné vědy. Jestli my, vědci, nevytáhneme
hlavu z písku a
nezačneme vystupovat na obranu vědy, vydáme společnost na milost a
nemilost značně naivním
a nevědomým lidem, kterým nic nebude bránit, aby učinili přítrž
pokroku. A my pokrok
potřebujeme, abychom přežili.
Jak řekl C.P. Snow: "Nestačí, aby vědci měli občanskou zodpovědnost.
Jejich
zodpovědnost je mnohem větší a jiného druhu. Neboť vědci mají morální
povinnost říct, co
vědí. Budou díky tomu neoblíbeníŠMůže se stát, že budou víc než
neoblíbení. To nevadí."
Poznámka:
Dr. John K. Sutherland je konsultant, specialista na zdravotní rizika
a ochranu před
radioaktivním zářením. Přednáší na University of New Brunswick ve
Frederictonu.
C.P. Snow byl spisovatel, fyzik a britský parlamentní tajemník pro
technologii.
Z týdeníku The North Renfrew Times přeložila Marie Jírovcová.