Popularita politiků
Asi neexistuje obecný návod jak se stát populárním politikem.
Španělský premiér si popularitu získal výrazným snížením
nezaměstnanosti.
Francouzský premiér zřejmě zmírní vlnu kritiky, které čelí
v poslední době, svým včerejším oznámením o snížení daní.
Český premiér pookřál mezi úsměvy ženské stínové vlády a ruský
úřadující prezident se pak popularitě těší například díky knize rozhovorů,
ve které líčí, jak jeho dědeček, údajně vynikající kuchař, vařil Leninovi a
později i Stalinovi, se kterým nejen spolupracoval, ale také jej přežil,
což se prý podařilo málokomu.
O vlivu dědečka-kuchaře na jeho populárního vnuka lze pouze
spekulovat, z průzkumů veřejného mínění je ale jasné, že se většině Rusů
zamlouvá rozhodnost, s jakou jejich úřadující prezident posílá své vojáky
do čečenského pekla.
V závěru presidentské kampaně se voliči podívali na zajatého
čečenského polního velitele a vyslechli zprávy o tom, jak má armáda
Čečensko pod kontrolou.
Zcela jinak situaci včera popsal velitel ruských leteckých
výsadkových vojsk.
Podle něj povstalci tvoří dobře organizovanou a vysoce koordinovanou
sílu a z jejich akcí je patrná jednotná linie.
Skutečný obraz hrůzy, včetně utajených ztrát, které utrpěla ruská
armáda, se ovšem voliči dovědí až někdy po volbách.
Teď jsou okouzleni dynamickým vůdcem, kterého respektuje svět, jak
mohli usoudit například z toho, že ho nedávno přišel pozdravit populární
britský premiér.
Populární ovšem jak pro koho. Ministr zahraničí mezinárodně neuznané
čečenské vlády včera v Londýně trpce poznamenal, že se britský premiér
"může přátelit s kým chce, nevybral si ale ten nejlepší okamžik, ani toho
nejlepšího společníka pro návštěvu opery".
Je skoro škoda, že se vyjádřil tak diplomaticky. Čečencům je stejně
popularita k ničemu.
17. března 2000
