Úvěry a zákony
Zprávu o tom, že za první čtvrtletí tohoto roku meziročně klesly úvěry poskytnuté českými bankami o rekordních 6,2 desetiny procenta, lze vnímat jako špatnou i jako dobrou.
Pro podnikatele je špatné, když mu banka nepůjčí. Od bank ovšem chceme, aby přestaly riskovat, protože nakonec jsme to my, občané, kdo jejich špatné úvěry musí zaplatit.
V zájmu bank je samozřejmě vydělávat na půjčování peněz. Vydělávat ovšem lze pouze tehdy, jestliže jsou úvěry spláceny. A pokud bylo pro banky komplikované splácení úvěrů vynutit, rozšířil se u nás absurdní zvyk půjčovat si a nesplácet.
V některých případech byli bankéři obětí nedokonalých zákonů, jindy se díky nedokonalým zákonům stali nepostižitelnými spolupachateli, když půjčovali s vědomím, že se splácet nebude.
Situace by se měla v budoucnu zlepšit po té, co včera vstoupily v platnost zákon o dražbách a novela zákona o bankrotu.
Stát se dlužníkem již nebude tak výhodné a jednoduché jako dosud. Dlužník ručící nemovitostí o ni přijde v dražbě a šéfové firem, které neplatí své závazky, budou muset pod hrozbou až tříletého vězení sami podat návrh na konkurz.
Oba zmíněné zákony přicházejí pravda poněkud pozdě. Majetek firem, který mají banky v zástavě, činí odhadem dvě stě až tři sta miliard, a sto padesát dva miliard činí hodnota závazků firem po lhůtě splatnosti.
K vytvoření normálních poměrů pak nedojde přes noc také proto, že obcházet zákony, anebo precizně využívat jejich mezer přestalo být ostudou.
Nové zákony umožní tvrdší postih neplatičů, nicméně kdy se v podnikání stane samozřejmostí morálka? Obecně tehdy, když se začne vyplácet poctivost. Dražby a konkurzy snad uvolní bankám ruce, aby mohli s menším rizikem, tedy výhodně poskytovat úvěry. To není špatný začátek.
2. května 2000
