Český občan s černou hubou

Jan Čulík

V sobotu 29. ledna uvedl britský televizní okruh Channel Four v hlavním vysílacím čase hodinový dokumentární film Gypsies, Tramps and Thieves - Cikáni, tuláci a zloději o smutném osudu Romů v Evropě. Na pozadí jejich staletého pronásledování zachytil snímek také rasovou nenávist vůči Romům v České republice, jíž si většinová populace hojí na Romech vlastní postkomunistické trauma. Zejména však zdůraznil, že je vysoce nespravedlivé, když britská vláda odmítá přijímat romské uprchlíky, žádající ve Velké Británii o azyl.

Je to výmluvný film. Kritikové nejspíš namítnou, že Romům "fandí", neboé neukázal, že mnoho (nebo snad dokonce většina?) Romů žije asociálním způsobem, krade a vůči "bílým" spoluobčanům se chová násilnicky. (V českých věznicích jsou nejpočetněji zastoupeni Romové - svědčí to o jejich vysoké zločinnosti, o podjatosti českého soudnictví, anebo je to důkaz obojího?)

Snímek se zaměřil na jádro tohoto problému - na otázku kolektivní viny. Byl o to přesvědčivější, že tak učinil nepřímo. Jeho hlavní argument: Možná je pravda, co tvrdí čeští rasisté - že mnozí Romové jsou zloději a pobudové. Ale o to přece nejde. Nikdo nemá právo šmahem ostouzet, ponižovat a pronásledovat členy jistého společenství jen proto, že někteří jeho členové jsou asociální. I kdyby opravdu většina českých Romů kradla a ohrožovala své bližní, mohou snad za to být pronásledováni a dokonce zabíjeni Romové, kteří se ničím neprovinili?

V dokumentu vystupuje řada slušných Romů - lidských bytostí, které mají tytéž pocity, frustrace a strachy jako každý z nás - a navíc křehkou duši, zraňovanou tlakem většinového prostředí. Nejúčinnějším lékem proti etnickým a rasovým předsudkům je ukázat, že "druhá strana" jsou také normální jednotlivci s lidskými pocity; nebrat je na vědomí jako statistické údaje v seznamu spáchaného násilí, ale uvést je do obývacího pokoje televizních diváků jako osobní přátele. Právě to se britským filmařům podařilo.

V Brně žije manželský pár, Rom Tibor s neromskou ženou. Tibor dělá všechno, co je v jeho silách, aby byl přijat do bílé společnosti; během vojenské služby se stal relativně vysokým důstojníkem. Jednou ho před nákupním střediskem plným lidí začala provokovat skupina skinheadů.

Tibor: Nevšímal jsem si jich, chtěl jsem jít pryč, ale byl jsem tam s kamarádem, bílým, a ten se postavil na mou obranu. Obklopili nás, jeden skinhead začal mého kamaráda bít a vystrčil ho z kruhu, který udělali kolem mne. Pak mě povalili na zem a kopali mě do obličeje. Rozbili mi čelist a vytloukli mi všechny dolní zuby. Ležel jsem chvíli na zádech, napůl v bezvědomí, a potom, když jsem potřeboval vyplivnout krev a zuby, jsem se snažil obrátit na všechny čtyři. Přišlo další kopnutí, které všecko ukončilo. Měl jsem velkou prasklinu přes celou lebku. Te" mám všechno z umělé hmoty.

Tiborova manželka s malým děckem: Nikomu jsme neubližovali, byli jsme pořádní, nedělali jsme žádný vylomeniny, nekradli jsme, a přesto jsme takhle dopadli... Nikdo nemůže říct, že jsme si to zasloužili. Ale takový názory jsou mezi lidma. ée nám to prostě patří, cigánům.

Komentář: Tibora stále trápí velké bolesti hlavy a do konce života bude muset brát léky. Manželé se neodvažují vyjít společně na veřejnost, aby na ně zas někdo nezaútočil.

Tibor: Náš život tady v České republice je jen přežíváním.

Jiného Roma zmlátili skinheadi, když se pokoušel chránit svou dceru a jejího chlapce cestou domů od babičky. Skončil v příkopu u silnice s vážným zraněním. Když se pokusil vylézt, skinové ho ztloukli do bezvědomí a nechali ho ležet na vozovce. Zemřel poté, co ho přejelo nákladní a pak osobní auto.

Filmaři zaznamenali okolnosti kolem řízení se skiny, odpovědnými za tento útok. Drzý mladík, doprovázený vězeňským dozorcem, se před soudní budovou v Orlové opakovaně pokoušel atakovat britského kameramana a zabránit mu v natáčení.

Skinhead: Co to tady točíš, u nás? Vypadni s tou kamerou! (Snaží se na kameramana zaútočit a rukama mu zakrývá objektiv). Vypadni s tou kamerou, řikám. Nebo ti ju vykopnu!... Dej ju důlu! Dej ju důlu, takhle! Jiný hlas: Vykopni mu to, vykopni mu to! Rom policistovi: Jak to, že děláte, že nic nevidíte? Policista: Podívejte se, já vám to řeknu tak... Rom: Ale já jsem vás pozoroval. Napadli tady ty novináře. Policista: Podle zákona nemůžu zasahovat. Rom: Ale vy jste sem s nima přicházel. Vy jste je doprovázel na soud. Policista: Tím pádem musím samozřejmě všechno nahlásit na správu městské policie...

Případ nebyl došetřen: údajně se nedalo dokázat, že Roma skutečně napadli skinheadi a že "neležel na silnici jen proto, že byl opilý".

Komentář: Skinheadi byli shledáni vinnými jen z podružného fyzického napadení. Dostali podmíněné rozsudky, takže odcházejí od soudu na svobodu. Paní Anna, vdova po zavražděném muži, byla rozsudkem otřesena, ale emigraci odmítla. "Narodila jsem se tady, tohle je moje země. A stejně bych nemohla odjet, mám tu muže", říká, probírá se manželovými milostnými dopisy a s láskou se dotýká kresby jeho obličeje. "Teď počítám, že se mi budou chtít nějak pomstít. Jak dokážou člověka ponížit, to je strašné. Je mi z toho nanic, proto jsem se vás ptala, jestli je všude na světě taková nespravedlnost jak tady u nás. Nedivím se, že naši Romové utíkají." Hlasy českých občanů: Dělají nám ostudu, jezdí třeba do té Anglie, chtějí vízum a stěžují si, že se tady mají špatně, a přitom dostávají od státu sociální podpory a takové. Nemají si na co stěžovat, mají se tu líp než jinde." "Byla bych velice ráda, kdyby všichni opustili naši republiku, protože jsou zvýhodňovaní všude, na veškerých úřadech, všude mají dveře otevřené. Nelíbí se jim postoj naší vlády, našich občanů." "No, my bysme byli rádi, kdyby se prostě odstěhovali všeci. Dyť je to hrůza, přepadávají lidi, důchodce přepadávají..." Reportér: "Tak co si myslíte, že by se mělo udělat?" "Nějak je ... nějak je eliminovat, no.Ň

Mnoho romských dětí chodí do zvláštních škol, prý proto, že nejsou schopny se učit nebo neumějí česky. Všichni Romové, zachycení ve filmu, však nemluvili o nic hůř než rodilí Češi a zjevně se považovali za součást českého národa. Byli hluboce dotčeni, že česká veřejnost je odmítá. Jsem český občan s černou hubou, to je to celé, řekl před soudní budovou v Orlové Rom středního věku, který na jiném místě filmu mluvil plynně anglicky.

Ve filmu vystupovali také dva romští chlapci, převedení z normální základní školy do školy zvláštní. Bylo jim asi 10-12 let, oba se zdáli duševně velmi čilí a mluvili dobře česky. Bylo dojemné poslouchat toho staršího: chtěl se stát počítačovým programátorem a měl velké starosti, že te", když může chodit jen na zvláštní školu, se mu to asi nepodaří. Vyprávěl, že "na základce" se učil stejně dobře jako jeho bílý kamarád v lavici, ale učitelka si na něj zasedla. Jen proto, že je cikán...

K filmu "Gypsies..." mám jedinou výhradu. Jeho autoři jsou trochu poplatní můdnímu trendu: Všude se mluví o pronásledování Romů ve střední Evropě, tak o tom ud_§lejme film! Nebylo by těžké natočit řadu stejně šokujících filmů z české reality, kdyby se západní novináři podívali hlouběji pod povrch a kdyby zvyklosti českého společenství srovnali s (postulovanými, nikoli vždy dodržovanými) normami západoevropského způsobu života. Námětů je nepřeberně: problémy českých žen, násilí v rodině vůči ženám a dětem, osudy bezdomovců, studijní podmínky a vyučovací metody na českých středních a vysokých školách, co brzdí rozvoj podnikání v ČR, atd.

Je pravda, že způsob, jímž britská vláda nakládá se žádostmi českých Romů o asyl, je tristní. Kdybychom opravdu věděli, za jakých podmínek žijí tito lidé v České republice, přijímali bychom je daleko vstřícněji, zněl závěrečný komentář televizního filmu. Z mnoha tisíc uchazečů dostaly v Británii azyl jen tři romské rodiny, zatímco Kanada jej poskytla asi tisícovce.

Česká vláda má zájem, aby se sdělovací prostředky důkladněji zabývaly rasistickou problematikou. Určitě by prospělo, kdyby zakoupila zmíněný film a financovala jeho vysílání v televizi. Nejeden divák by se možná podivil, že i českým Romům teče krev, když je někdo řízne.

Autor je bohemista,

vydavatel internetových Britských listů