Ve svém mailu panu Čulíkovi jsem reagoval jen na dvě věci.
1. sdělení o povinném odběru testů na HIV u těhotných a lidí v bezvědomí. Toto se mi zdálo demagogické, protože nebylo řečeno
a) proč chce MZ odebírat tyto testy u těhotných a nechat čtenáře, aby posoudili, zda je to užitečné,
b) u lidí v bezvědomí vzbuzuje dojem, že lumpové zdravotníci využijí neschopnosti každého chudáka pacienta se bránit a krev na testy mu odeberou.
Ve skutečnosti tomu tak není, a že testy se konat jen mohou, pokud ošetřující lékař uzná, že by mu tento test mohl pomoci v diagnóze. A správná diagnóza je přece v zájmu pacienta. Osobně pochybuji, že by této možnosti bylo využíváno často.
2. Nesouhlasím s hodnocením postavení pacienta, jak ho představuje paní Bošková. Hlavně hodnocení činnosti komor mě poněkud nadzvihlo ze židle.
Paní Bošková postavila lékaře do rolí podezřelých mafiánů, na které by měla nejlépe dohlížet BIS anebo útvar pro boj proti organizovanému zločinu. Dokonce údajně stojíme mimo právní řád.
Také přesvědčení této paní, že ve zdravotnictví nejsou důležité peníze, mě poněkud vyvedlo z míry. ( Všichni známe ono přísloví připisované panu Klausovi, že o peníze jde vždy až v první řadě)
Přiznám se, že svou reakci jsem poněkud odflákl. Napsal jsem sice argumenty proti bodu č. 2, ale nakonec jsem je neodeslal, v domnění, že by je pan Čulík nestihl přečíst. Tyto argumenty jsem paní Boškové 30.5. odeslal, tak jak byly, bohužel na špatnou adresu společně s omluvou za nadpis. Na správnou adresu znovu 31.5.
Ale dost výmluv.
Neustále slyšíme poukazování na to, jak je to jinde. Neříkám, že se nemáme čemu učit, bohužel i v té předhazované cizině jsou některé věci horší než u nás. A v péči o matku a dítě (a toho se vyšetřování těhotných týká) jsme na světové špičce. Stačí si vyhledat údaje ze statistik.
-u těhotných žen, ( Již dnes jsou povinná některá jiná vyšetření - včasná léčba může zamezit přenosu infekce z matky na dítě - DŽ)
u fyzické osoby, která je nuceně léčena pro pohlavní nemoc nebo injekční užívání drog. ( Je běžný úzus při nějaké pohlavní chorobě testovat i další venerol. choroby - například při kapavce se běžně testuje syfylis a měkký vřed atd - netestování by znamenalo nekvalifikovanou péči - DŽ) - tedy na základě rozhodnutí soudu.
(3) V ostatních případech lze vyšetření na virus lidského imunodeficitu provést jen se souhlasem fyzické osoby.
ČILI - POKUD NEJSTE ZLOČINEC, MOHOU VÁS TESTOVAT JEN POKUD JSTE TĚHOTNÁ ŽENA, A NEBO JSTE V NEBEZPEČÍ ŽIVOTA. Testování pomáhá chránit Vaše nenarozené dítě.
Paní Boškové se nelíbí zařazení HIV mezi přenosné ( infekční) choroby, a také to, že podléhají stejnému režimu.
Proč ? Copak to není přenosná choroba ? Ano, má některá specifika, ale ty má každá taková choroba. U některé je snadná nákaza, ale následky relativně malé ( opakuji relativně), u jiných je možnost nákazy menší, ale následky těžší.
Nevidím rozdíl. Pokud paní Bošková argumentuje, že vědomí okolí, že je dotyčný člověk HIV pozitivní mu může komplikovat život, ubezpečuji ji, že pokud by se například její sousedé dozvěděli, že onemocněla syfylidou, velmi pravděpodobně by na tom společensky nebyla lépe, než kdyby o ní věděli, že je HIV posit.
Při dnešní osvětě ohledně AIDS by na tom pravděpodobně byla jako HIV posit. lépe.
Přesto paní Boškovou nenapadlo, aby žádala tuto chorobu vyjmout z kritizovaného režimu.
Anebo u kapavky, o které víme že je přenosná jen pohlavně ( kromě očí) a dnes už žádný venerolog neuvěří, že ji pacient dostal ze záchodového prkénka.
S trochou nadsázky by šlo říct, že nikomu nic není po tom, co si kdo nosí pod svým spodním prádlem.
Ani zde paní Boškové tento režim nevadí.
Obě tyto nemoci jsou dnes velmi dobře léčitelné, a jen u syfylidy ohrožují život, a to jen při zanedbání a až po velmi dlouhé době.
U kapavky je nebezpečí z komplikací u žen.
A teď vezmeme do úvahy její námitky :
Fyzické osoby po nákaze vyvolané virem lidského imunodeficitu... jsou povinny podrobit se lékarskému dohledu, potrebnému laboratornímu vyšetrení, lécbe a dalším epidemiologickým opatrením, dodržovat poucení lékare..
Demagogie - tento paragraf se vztahuje na všechny vyjmenované infekční choroby, včetně nepohlavně přenosných . Kromě toho je tam přídavné jméno " potřebné". Čili pokud to bude v jednotlivých případech nepotřebné, konat se to nebude.
..jsou povinné nevykonávat činnosti, při nichž by ohrožovaly zdraví jiných fyzických osob..
Navrhuje paní Bošková znění :" mohou vykonávat činnosti, při kterých by ohrožovaly zdraví jiných fyzických osob atd ?
Vzpomeňme případ amerického basketbalisty Magic Johnsona. Oznámil, že je HIV+, a pokusil se o návrat pod koše. Musel odejít, protože jeho kolegové si ho vážili, nebáli si s ním potřást rukou, ale obávali se možnosti oboustranného zranění a následné infekce.
Objektivní pozorovatel musí uznat, že v profesionálních ( a nejen profesionálních) kolektivních sportech je vysoká pravděpodobnost úrazů.
Možná, že by se dalo říct, že v USA tento paragraf chybí. Těch několik zápasů, které Magic odehrál bylo velmi riskantních.
informovat lékare pred vyšetrovacím nebo lécebným výkonem a pri prijetí do ústavní péce...,
Paní Božková, vztah lékaře a pacienta musí být založen na důvěře pacienta. Pokud pacient nemá důvěru ve svého lékaře, ať ho změní. Lékař nemůže úspěšně léčit, pokud nemá informace o závažných onemocněních, nebo jsou dokonce před ním tajeny.
Ve vyspelých zemích jsou hygienici ci úrední lékari poverení dozorem nad verejným zdravím soucástí státní správy. V CR však mají zamestnanci hygienických stanic zustat zdravotnickým zarízením (nepujde o skutecnou státní správu s vyloucením konfliktu zájmu a s podrobením hygieniku služebnímu disciplinárnímu rádu apod.).
Nemáte pravdu. Podle nového zákona se hygienická služba mění ve správní úřad. Jejich ředitelé jsou jmenováni a odvolávání ministerstvem zdravotnictví. ( § 104., §105).
Ministerstvo zdravotnictví si natolik zvyklo, že obcanem zcela volne smýká zamestnanec zdravotnického zarízení, že do nového zákona o ochrane verejného zdraví na mnoha místech uvedlo: o veci rozhodne bud orgán ochrany verejného zdraví (hygienik), nebo zdravotnické zarízení (napr. nemocnice).
Tak tohle je opravdu problém. Zdravotnické zařízení by to asi opravdu dělat nemělo. Měl by to opravdu dělat jen hygienik a to také na návrh zdravotnického zařízení, případně rozhodnutí zdrav. zařízení by mělo mít jen velmi krátkou platnost a muselo by být v krátké době potvrzeno rozhodnutím hygienické služby. Také, pokud pacient napadne rozhodnutí zdravotnického zařízení (ZZ) před soudem, neslo by ZZ právní a finanční zodpovědnost. Pochybuji, že o takovou pravomoc ZZ a lékaři stojí.
V situacích, které snesou odklad, byt jen malý, rozhoduje v zahranicí soud o tom, zda lze omezit práva obcana. S tím však MZ CR nepocítá, a to nejen u HIV pozitivních.
Jsou možné dva přístupy. Buď ten o kterém píše paní Božková, anebo ten ve kterém soud řeší záležitost, jen pokud jsou proti opatření námitky.V tom druhém případě je zátěž soudu menší, dá se předpokládat, že mnohé rozhodnutí nebudou napadena. Oboje je z demokracie přípustné. Opravné opatření ale v zákoně jsou. ( Možnost se odvolat proti rozhodnutí Regionální hygienické stanice k Národní hygienické stanici). Proti všemu je možné se odvolat k soudu.
Lékari v CR jsou natolik sobectí, že požadují, aby se HIV pozitivní osoba musela hlásit u každého lékare (vcetne napr. psychologa), ale zapomneli chránit ostatní pracovníky ve zdravotnictví. Pokud v zahranicí zákon pamatuje na ochranu napr. chirurga pred nákazou, dává stejné právo i ošetrovatelce v chirurgické ambulanci, ale rovnež chrání pacienty pred zdravotníky, kterí by mohli být infikováni (to se v CR nereší). V západních zemích nemá pacient povinnost hlásit svou HIV pozitivitu každému lékari - proc se tedy máme lišit?
Ale paní Bošková, přece stačí oznát věc lékaři, a ten se musí, opakuji musí postarat o to aby nebyla ohrožena ani Vámi jmenovaná ošetřovatelka.
Ostatně, co když problémy toho pacienta, který navštíví Vámi kritizovaného psychologa pramení z toho, že nedokáže zvládnout vědomí, že má Aids, anebo je HIV+ ?
Ostatně se předpokládá, že pro tyto pacienty budou zřízeny specializované pracoviště, takže počet informovaných zdravotnických zařízení bude omezen, což by mělo zajistit zmenšení možnosti úniku informací. Již dnes jsou vyčleněná ZZ, jejichž zaměstnanci jsou speciálně vyškoleni.
>
ale rovnež chrání pacienty pred zdravotníky, kterí by mohli být infikováni (to se v CR nereší).
Nic nechrání ani pacienty, ani lékaře stoprocentně, pokud není vyšetřena celá populace, a ani pak není stoprocentní jistota. Musela by se opakovat akce PN z 50-tých let, kdy byla vyšetřena kompletní populace v "sexuschopném " věku na syfylis. a pravidelně to opakovat, protože dnes nejsme izolováni jako tehdy.
Vzhledem k naší otevřenosti vůči okolnímu světu a nákladnosti to dnes nepřipadá v úvahu.
Lékař není chráněn před infikovaným pacientem, který nebyl vyšetřen, a pacient není chráněn před infikovaným lékařem, který také nebyl vyšetřen. Samozřejmě kromě dodržování zásad hygieny práce ve zdravotnictví
Naopak tento zákon chrání pacienta před lékařem, který o sobě ví, že je HIV+.
Odstavec, že infikovaný "je povinen nevykonávat činnosti, pri nichž by vzhledem ke svému nosičství ohrožovaly zdraví jiných fyzických osob," se dá vztáhnout i na lékaře přinejmenším v exponovaných oborech ( chirurgické obory)
Pokud jde o HIV, p. Žurek jiste ví, že jde o nevylécitelnou nemoc, nicméne postižený jedinec napr. deset let nemusí pocitovat žádné zdravotní problémy - normálne chodí do práce. Už z tohoto duvodu není možné zákonem uvolnovat libovolnou izolaci HIV pozitivních. Pokud se pozdeji dostaví ruzné zdravotní problémy nemocného (ve fázi AIDS), sama podstata nemoci zustává nevylécitelná, a tak by melo zustat na cloveku, aby si sám rozhodl, které své obtíže si nechá mírnit ci nenechá.
Pokud vím, včasně nasazená léčba dokáže podstatně oddálit přechod z bezpříznakového stadia do stádia choroby.Podle doporučení amerických lékařu je třeba alespoň 2-4x ročně sledovat množství určitých lymfocytů a podle výsledků zajistit prevent. podávání některých léků. Léčebné výsledky jsou velmi nadějné.(The Merck Manual, české vydání 96, str.74.)
Včasně zavedená léčba u gravidních dokáže často zabránit infekci u dětí HIV+ matek, nebo alespoň zabránit projevům nemoci u dětí.
( Bohužel ne stoprocentně).
V USA se objevují názory, že testování by bylo vhodné ještě před početím dítěte, každopádně u rizikových skupin.
( malé odbočení - v jinak dost kýčovitém seriálu USA z prostředí vojenské prokuratury (JAG) je milá epizoda, kdy dva mladí - důstojník a důstojnice, si před začátkem sexuálního soužití ukážou negativní výsledky testů na HIV.)
Četl jsem i názory , že včasná léčba dokáže snížit infekčnost pacienta pro okolí. I pan Čulík sám psal o svém známém - lékaři, pracujícím v Africe, zřejmě včas léčeném, za tuším 20000 liber ročně, zatímco jeho domorodí spolupracovníci nakažení ve stejné době již dávno zemřeli.
Neznám žádný vyspelý stát, který by HIV pozitivní podroboval nucené lécbe ruzných pridružených onemocnení.
Paní Bošková, vůbec tady nejde o nucení. Normální člověk jako Vy nebo já, ( předpokládám, že jsme oba normální) se nenechá k léčbě nutit, a spíše se bude snažit zjistit, zda mu není nějaká léčba odpírána. Ale jsou i jedinci, kteří si řeknou, že když mají AIDS oni, ať ji mají i jiní a bezohledně ji šíří. Proti těm je nutné mít něco v záloze.
Ale to je jen můj osobní názor. Netvrdím, že právě tohle bylo úmyslem MZ.
Podobné výhrady byly vůči novému zákonu o drogách.( Ono známé větší než malé množství drog.) Tvrdilo se, že policie začne hromadně zatýkat obyčejné narkomany. Nic takového se nestalo. Ani u nás nikdo nebude používat kubánský model a nebude nemocné soustřeďovat do zařízení připomínajících koncentrační tábory.
Problémem je, že toto Vámi propagované zákonodárství je již staršího data, Dívalo se na nemocné AIDS jako na odsouzence k brzké smrti - těm se ledascos odpouští. A s diagnostikou to také nebylo lehké. Ale situace se mění. Počet živých bezpříznakových nosičů HIV se zvětšil, a počet živých nemocných AIDS také.
V zemích, kde se s tím nic nedělá, to znamená obrovský problém, který hrozí hospodářskou katastrofou.
Tehdy také existovala vůči pacientům na AIDS řada předsudků - a ti tím trpěli. To se dnes také díky osvětě změnilo. Dnes lidé vědí, že podánim ruky a běžným společenským stykem AIDS nedostanou. Vždyť kolik slavných osobností se již k HIV přiznalo, stejně jako k homosexualitě. Tyto opatření dnes již nejsou nutné.
Připouštím ale, že kdysi tyto zákony mohly být pacientům prospěšné.
Zahranicní zákony zduraznují, že pokud je nutné neco hlásit o HIV pozitivním jedinci, má tak ucinit státní orgán, nikoli lékar. Ale to by si p. Žurek musel o veci precíst neco víc než jen ministerský návrh.
A prosím Vás , jak se stát, který neprovozuje zdravotnické služby, o pacientovi dozví ? Ostatně povinnost hlásit inf. choroby je velmi stará a všeobecná. Všude lékaři odevzdávají určité údaje .
Jak by jinak národní ministerstva zdravotnictví a WHO mohly vydávat statistiky ?
Pan Žůrek je lékař, a už vícekrát byl svědkem toho, že zákonu často chybí zdravý rozum - a nejen u nás.
Proc návrh zákona neobsahuje presnou proceduru HIV testování tehotných?
Protože stav vědy se rychle mění, a zákony vznikají pomalu. Ostatně - nechtěla byste svázat zákonem i chirurgické metody ? Například jak se má operovat slepé střevo ?
Když už jste u propagace anglosaského zákonodárství, nevíte o tom, že je tam zásada širších právních norem, a ne podrobných, jako u nás? Je ostudou našeho právního řádu, že se do zákona dává i ten nejmenší detail. Zákony o podmínkách zdravotního pojištění se stostránkovými přílohami popisujících vše od acylpyrinu po zubní prozézu jsou ostudným paskvilem.
Kolikrát behem tehotenství bude smet lékar (a který lékar) testovat tehotnou ženu? Hned na zacátku tehotenství? Každý mesíc? Gynekolog i porodník?
Tolikrát, kolik to uzná komise špičkových českých odborníků za vhodné, a kolik bude ekonomicky únosné. Existují odborné komise v jednotlivých oborech, které jsou poradním orgánem MZ. Toto bude patřit do pravomoci Národní hygienické stanice.
Čekáte, že Bůh osvítí poslance ?
Zákon vubec nepocítá s úcinnou ochranou dítete - o prenosu nákazy na díte a opatreních se totiž vubec nezminuje.
Právě naopak - Právě o ochranu nenarozeného dítěte včasnou léčbou matky jde.Jen proto se to koná. MZ se docela správně nesnaží mluvit odborníkům do konkrétní metody léčby. A hygienické opatření spadají pod směrnice hygienické služby.
Jak moc bude tehotná žena vystavena pri opakovaných HIV testech riziku jiných infekcních chorob, které by mohla získat ve zdravotnickém zarízení (napr. riziko žloutenky pri použití jehly)?
Paní Bošková, pokud to nevíte, již velmi dlouho se používají v československém zdravotnictví jednorázové jehly a stříkačky. Věřte, že o tom něco vím. Jedna jehla a stříkačka se používá jen pro jednoho pacienta.
Pochybuji, že by se dělal v rámci jednoho těhotenství více než jeden test. ( Pokud je negativní)
Anebo si myslíte, že české zdravotní sestry jsou nevzdělané a nedodržují při odběru krve hygienu ?
Odběry krve se v rámci předporodní péče konají již dávno. Jestliže žena neonemocní při odběru krve na krevní obraz, proč by měla onemocnět při odběru pár kubíků krve navíc , praděpodobně odebranou tou samou jehlou ze stejného vpichu ?
Proc zákon neupresnuje, u kterých poruch vedomí se má provést HIV test?
Protože zákon nemůže být učebnicí akutní medicíny.
Bude se nejprve provádet testování a teprve pak nastanou úkony zachranující život pacienta?
Ale paní Bošková, to přeci nemyslíte vážně. Test na HIV přece není proveditelný ihned, a na každém pracovišti. Dokud není stanovena diagnosa s jistotou, aby se mohlo léčit kausálně - t.j proti příčině nemoci, léčí se symptomy - podporuje se srdeční činnost a ostatní důležité funkce organismu, po přesném zjištění diagnozy se postupuje proti průvodci choroby. Například záněty plic u nemocných AIDS mají zcela jinou příčinu, a antibiotika normálně používané vůbec nezabírají.
Opravdu si myslíte, že někdo odebere krev, pacienta odloží, a bude čekat až příjdou výsledky ?
Já si však myslím, že p. Žurkovi nejde o vecnou diskusi o HIV problematice, ale spíše jen o napadání nekoho, kdo upozornuje na neslušné nakládání s pacienty v CR.
Milá paní, je mi líto , že si to myslíte.
Vím, že naše zdravotnictví má nedostatky. Ale uvědomte si, jsme jediný postkomunistický stát, kde se zvýšila průměrná doba dožití občanů, kde si zdravotnictví " nekleklo" a kde jsou pacienti podle výzkumů veřejného mínění dosti spokojeni. Hodnotí to tak i v zahraničí.
A to i přes nedostatek financí.
Přesto jsou problémy, které české zdravotnictví , nebo jeho funkčnost ohrožují. A to nedokončená reforma a nedostatek peněz, který zabraňuje obnově vybavení, o modernizaci ani nemluvě.
Vaše námitky mezi ně ale nepatří.
Dalibor Žůrek
