|
|
Umíme polemizovat?Lubomír PtáčekBudiž chvála Britským listům, že poskytují takřka neomezený prostor polemikám na nejrůznější témata. Jenomže, umíme této možnosti využít? Polemizujeme na úrovni? A k věci? A taky, to zejména, slušně? Anebo nám stačí, když označíme autora předmětného textu za burana a jeho výplod za blábol?SlušnostSlušnost je hodnota, které se v naší společnosti příliš nedaří, a je to znát i ve většině polemik. V [Janeček] můžeme číst například: Články v BL probírají různé nedůležité otázky jako rozdíl mezi „odstřelovačem“ a „ostřelovačem“ nebo blábol pana Motla o synonymu polovodičů a tranzistorů. Vida, pan Motl sepsal blábol a jsme hotovi. Myslím, že se tehdy k danému tématu vyslovilo dost čtenářů, kteří toto téma za blábol nepovažovali, přičemž kupříkladu fyzikům v tomto případě velice záleží na terminologické přesnosti právě proto, aby ve svých odborných textech nepsali bláboly. Přesnost ve vyjadřování je jazykový i věcný úkaz dosti žádoucí a rozdíl mezi ostřelovačem a odstřelovačem není nedůležitý, má-li být náš jazyk vůbec k něčemu.Sloh a pravopis
V polemice
je nejsilnějším argumentem přesné, slohově správné a gramaticky bezchybné
vyjádření. Ve větě citované shora z [Pinkava], kde označujeme vcelku
inteligentního člověka za přihlouplého a nazýváme jej buranem, je silně
znevažujícím faktorem jedna chybějící a jedna přebývající čárka v souvětí.
Takto diskutující jen stěží získá důvěru čtenáře. OsočováníOsočování je zvláštním případem neslušnosti, avšak je třeba je vyzdvihnout jako jeden z nejhorších nešvarů v polemikách a diskusích. Projevuje se tak, že diskutující opouští téma, které si vybral ke své polemice a zaměří se na inteligenci, bezúhonnost a někdy i likvidaci protivníka, tedy nositele určitých názorů, z kterého se stane protivník. Zde jiný úryvek z textu [Pinkava]:Svévolně donášet do světa jen to špatné, navíc s tou dávkou nadřazenosti, ze nepíšete o ‚nás‘ ale o ‚nich‘- to je parazitující strefovačný exhibicionismus, který jsem na západě opravdu za 23 let nepoznal od jiných než buranů. Já bych ale řekl, že vůbec nekálíte do vlastníiho hnizda, spíš výkaly z vlastního hnízda rozesíláte abyste zostudil ty, kteří do hnízda kálejí - jiná metoda prý nezabírá, psal jste již. Jde totiž o to: Pan
Pinkava vytýká panu Čulíkovi, že překlady a publikacemi nejrůznějších textů
seznamuje s českými problémy anglosaskou veřejnost, čímž Čechy ostouzí.
Jde jistě o téma závažné, avšak argumentace o škodlivosti takového počínání je
rychle opuštěna a přechází se k osočování pana Čulíka výrazy limitujícími
k výrazům fekálním. Závěrem
Je škoda, že zapomínáme na to, jak uměli polemizovat Šalda,
Čapek nebo Peroutka. Zkusme si někdy pro ně sáhnout do knihovny. Najdeme
polemiky věcné, ostré, břitké a nesmiřitelné. Rozhodně však slušné, slohově i
gramaticky správné a zejména nikoho neosočující. Smiřme se se skutečností, že
můj odpůrce je blbec, a zkusme mu vytýkat jen jeho názory a chyby, kterých se
dopustil. Třeba na to přijde sám.
|
|